Mezi čtyřmi kluky [POZASTAVENO]

26. kapitola

Bylo asi kolem 7 ráno a mě zvonil mobil. Volal mi Kuba, jestli s ním nechci jet někam. Dělá si že srandu. V 7 ráno mi volá jestli s ním nechci jet. Jako vážně?! Souhlasila jsem, ale pod podmínkou, že už mi tak brzo volat nebude.

Pomalu jsem vylezla z postele a šla do kuchyně si udělat snídani. Rodiče ještě spali, takže jsem musela být potichu, abych je nevzbudila. Udělala jsem kuličky s mlékem a sedla si s tím ke stolu.

Po asi 5 minutách přišla mamka. Ptala se mě, co tu tak brzo dělám. Všechno jsem ji vysvětlila a ona pak zalezla zpátky do ložnice.

V pokoji jsem si vyndala oblečení, co jsem dostala od Kuby a šla si do koupelny udělat ranní hygienu. Trochu jsem se i namalovala jak jsem to měla ve zvyku.

Když už jsem byla hotová, šla jsem čekat před barák na Kubu. Přijel ani ne za 5 minut. Nastoupila jsem do auta a přivítala ho polibkem. Ptala jsem se ho kam jedeme, ale neodpověděl mi a jen se na mě usmál. Jelikož jsem byla nevyspalá, tak jsem po cestě usnula. Vzbudila jsem se asi až za půl hodiny.

Byly jsme na nějaký vyhlídce kde jsem byla poprvý v životě. Vylezla jsem z auta a začala se rozhlížet po okolí. Kuba zatím přišel ke mě a objal mě ze zadu. Chytla jsem jeho ruce a držela ho pevně.

Byl tu krásný výhled. Všude byly vidět lesy, louky, pole a někde dokonce i rybníky či řeky. Kolem nás lítali ptáci, motýli a další všelijakej hmyz. Prostě krása. Stáli jsme tam takhle asi deset minut a pak jsem si sedla, jelikož mi bolelo nohy.

Kuba seděl vedle mě a držel mě za ruku. Pak mě najednou políbil. Líbali jsme se asi tak 5 minut. Miluju ho. Od teď je moje všechno. Můj život, moje druhá polovička, můj kluk.

Lehli jsme si na záda a já si dala hlavu na něj. Koukali jsme na oblohu, která byla čistě modrá. Chvíli bylo mezi námi ticho, ale pak ho Kuba prolomil.

K: "Miluju tě."

J: "Já tebe taky."

Leželi jsme tam asi hodinu a půl a pak jsme jeli do Zetka, protože mi volali kluci kde jsem. Vyrazili jsme a za půl hodinu jsme už byly u Zetka.

Kluci nás přivítali s úsměvem. Sedli jsme si do studia a povídali si. No spíš si povídali kluci mezi sebou, protože mě úplně vynechávali. Jako kdybych tam vůbec nebyla. Rozhodla jsem se jít pro pití.

Sedla jsem si ke stolu a čekala na objednávku. Najednou ke mě přišla nějaká holka ve věku tak 18-19 let a začala na mě mluvit.

H: "Ahoj. Ty asi budeš budeš Nikol viď."

J: Ahoj. Jsem no. Odkud mě znáte?"

H: "Kuba mi říkal, jak si skvělá kamarádka a já jako jeho přítelkyně jsem tě chtěla poznat."

J: "Cože? Přítelkyně?"

H: "Ano. Vám to neřekl?"

J: "Ne. Nic neřekl."

H: "Tak to je teď jedno. Můžeš mi říct, kde ho najdu?"

J: "Víš co, najdi si ho sama. Já už ho nechci nikdy vidět. "

Vzala jsem si svoje věci a odešla jsem. Kluci mě viděli přes sklo. Vylezli ven a volali na mě, jenže já dělala jako že je neslyším. Měla jsem slzy v očích. On mi lhal a já si říkala, že je moje všechno.

Mezitím u kluků

Kuba šel za Matějem (obsluhou) zeptat se ho, co se stalo. Proč jsem odešla. On jenom ukázal na holku po pravý straně. Kuba se tam otočil a hned mu stuhl obličej. Bylo mu jasný co se stalo. Šel za ní a začal na ni trochu křičet.

K: "Můžeš mi jako říct, co to mělo znamenat? Proč Nikol odešla. Co tím chceš dokázat. Já s tebou v životě chodit nebudu. Na to zapomeň.  A dej mi už navždy pokoj a klukům s Nikol taky."

H: "Ale Kubo já tě miluju a chci s tebou být. Ona ti za to nestojí."

K: "Ne ty mi za to nestojíš. A já miluju Nikol ne tebe. A sbohem."

Kuba se rozběhl pryč ze Zetka. Kluci když slyšeli, že Kuba miluje Nikol, divili se. Zavřeli studio a šli za Kubou.

Tak jo. Tahle kapitola je dlouho a to proto, že nemám čas psát knížky. Snažím se aspoň každý den napsat pár slov, ale nejde to. Doufám že se nezlobíte a chápete to. Určitě se těšte na další kapitolu. Tam se dozvíte, jestli bude Nikol s Kubou nebo ne.