Mezi čtyřmi kluky [POZASTAVENO]

22. kapitola

I když jsme dojeli na místo, tak jsem furt musela mít ten šátek na očích. Jeden z kluků mě hlídal, abych nic neudělala nebo něco nezkusila. Bylo dost horko a já se za chvíli začala potit. Bax mi z kapsy pomalu vyndal mobil. Ani jsem to necítila. Vak jsem měla v autě na sedačce, takže to bylo dobrý. Najednou bylo slyšet odněkud TEĎ! a já schytala velkou vlnu studený vody ze všech stran. Všude okolo se začal ozývat hlasitý smích.

Já si sundala šátek a viděla kluky, jak se skoro valí po zemi smíchy. Odhodila jsem šátek a rozběhla se proti nim. Všichni se rozutekli a já si vybrala toho nejmíň pomalýho. Takže Baxe.

Bax zaběhl do slepý uličky, takže neměl kam zdrhnout. Pomalu jsem se k němu blížila, ale najednou mě někdo chytl za ruce a táhl pryč. Samozřejmě Vláďa. Nechápu co to má jako být, ale určitě se mi to nebude líbit, protože už kluky znám. Když udělají něco takovýho, tak to nikdy nedopadne dobře. 

Já: "Co je to zase za kravinu!? Pusťte mě."

B: "Nene Nikol. Teď teprve zažiješ srandu."

Všichni kromě mě se začali smát. Já se snažila dostat pryč. Ale jako vždycky marně. Když Vláďa trochu povolil, vyškubla jsem se a běžela co nejrychleji pryč. Za mnou se vydal Kuba. Když už jsem si myslela, že jsem v bezpečí, narazila jsem do dvou kluků. Podívala jsem se na ně a zjistila kdo to je. Teď mi bylo jasný, že musím zpátky. Kuba k nám doběhl a začal se smát. 

Bylo to celkem zábavný. Já jim pořád utíkala a oni za mnou běhali. Aspoň mají pohyb. Kluci stáli u aut a povídali si. Zase jsem na oči dostala šátek. Teď už mi je to jedno. Ať si dělají co chtěj. Domů se stejně nedostanu, protože jsem zjistila, že jsme v Praze. Jak jinak taky že jo. Už mě to začínalo nudit a tak jsem řekla, že se vzdávám, ale na to se jen začali smát. 

Odváděli mě někam, kde to nejspíš bylo dost velký, protože se tu zvuk odrářel od prázdných zdí. Všichni rázem utekli a já zůstala stát sama na místě a s šátkem na očích. Kuba mi řekl, ať si sundám ten šátek a já to taky udělala. Sundala jsem si ho. PŘEKVAPENÍ!! Všichni zakřičeli a já spadla na kolena se slzami v očích. Byly tam všichni lidi, co znám a mám je ráda. Kuba za mnou přišel a obejmul mě. Tohle všechno pro mě udělali? Oni nezapomněli na moje narozeniny. Kubovo editor to všechno natáčel. Cestu sem, jak jsem jim utíkala, jak mě všichni polili studenou vodou. Prostě všechno. 

Když mě Kuba pustil, dal mi někdo ruce na oči. Měla jsem hádat, kdo to je. Řekla jsem pár lidí, ale ani jeden z nich to nebyl. Otočila jsem se a tam stála Terka. Ale počkat vždyť ona má být v nemocnici na kapačkách? 

Kluci mi všechno vysvětlili. Všechno to bylo jenom nahraný. To s tou Terkou, Jáchymem a Baxem v parku. Najednou jsem v dálce uviděla osobu, která mi dost někoho připomínala. Martin. Stál tam můj brácha, kterýho jsem strašně dlouho neviděla. Běžela jsem za ním a skočila mu mokrá přímo do náruče. Zjistila jsem, že byl na služební cestě a nedal nám to vědět, jelikož měl hrozně práce a odpočinek vůbec neměl. I rodiče o všem věděli. Tyhle lidi miluju. Jinak na oslavě byly všichni youtubeři, se kterými si kluci baví, takže to bylo úplně nejvíc super. 

Jinak Jáchym tam byl taky. Sice chtěl Terku, ale měl smůlu. A je pravda, že jí sledoval a tak.

Celý den jsem si strašně užila. Domů jsme jeli až hodně pozdě večer. Myslím že kolem 10 jsme vyráželi z Prahy a do Plzně jsme dorazili ve 12. A to ke všemu je zejtra pátek a já jdu do školy. Doma jsem sebou hodila na postel a usnula.

Doufám že se vám kapitola líbila. Můžete mi napsat co si o tom myslíte. A u další kapitoly Ahoj. :D