Mezi čtyřmi kluky [POZASTAVENO]

27. kapitola

Se slzami v očích jsem utíkala pryč. Běžela jsem na autobus, abych si mohla vyzvednout Rexe. Když se zavírali dveře, zahlídla jsem Kubu jak běží za mnou. Nevšímala jsem si toho. V autobuse jsem cítila všechny pohledy na mě. Vše mi je teď ukradený.

Vystoupila jsem na zastávce a vyrazila k baráku. Vůbec jsem si neuvědomila, že je Štěpán doma, protože s námi nebyl. Odemkla jsem a z kuchyně jsem uslyšela Štěpána jak volá Ahoj. Nevšímala jsem si toho a dál hledala vodítko. Najednou Štěpán přišel do chodby a viděl mě jak mám rozmazaný oči od řasenky a tužky.

Š: "Nikol. Stalo se něco? Jsi v pořádku?"

N: "Myslíš že jsem pořádku? Všechno je v prdeli! "
To už jsem na něj doslova křičela. Byla jsem naštvaná na Kubu a svoji zlost jsem si vylila na Štěpánovi. On mě ale bez jakýchkoliv otázek objal. Brečela jsem ještě víc.

Po asi 15 minutách se rozrazili dveře a v nich stál Kuba s klukama. Já se zvedla a chtěla odejít, jenže on mě nepustil.

K: "Nikol počkej. Nech si to vysvětlit. To není tak, jak ti to ona řekla. My jsme spolu nechodili."

J: "Nech mě bejt. Už tě v životě nechci vidět."

Obešla jsem ho, vzala vodítko z botníku a odešla z baráku. Na zahradě jsem chytla Rexe a vyrazila jsem domů. Najednou mě někdo chytil. Zase Kuba. Ruku jsem mu vytrhla a šla dál.

Musela jsem jít pěšky kvůli tomu, že jsem neměla na Rexe náhubek. Cestou na mě zatroubilo auto. Byl to Štěpán. Nabídl mi, že mě vezme domů. Souhlasila jsem a vyrazila k autu. Otevřela jsem kufr a Rex hned do něj skočil.

Štěpán šel se mnou domů. Já se slzami v očích otevřela dveře a u mě v pokoji stála Terka a za ni byl Kuba. Jak se sem tak rychle dostal. Proč už mě nenechá být.

J: "Ty nevíš co znamená už v životě tě nechci vidět. Dej mi pokoj. Lhal si mi. A já ti věřila. A vypadni odtud. Vypadni z tohodle baráku a už se sem nikdy nevracej."

K: "Nikol prosím nech si to vysvětlit. To co ti ona řekla není pravda. Já s ní nechodím. Miluju tebe a na tom nic nezměním."

J: "Vypadni! Dělej! A už sem nikdy nelez!"

Kuba poslechl a odešel. Já si sedla na postel a začala ještě víc brečet. Terka se mě snažila utišit, ale marně a Štěpán si šel s Kubou promluvit.

Š: "Kubo čekej. Sice nevím co se stalo, ale dej ji čas. Ona si to urovná v hlavě a uvidíš že to bude dobrý."

K: "Nic nebude dobrý. Všechno je v háji. Já to posral. Je to moje vina a já ji chápu. Kdybych byl holka taky se takhle zachovám."

Najednou přišli domů rodiče a viděli mě brečet. Nechtěla jsem s nimi mluvit. Bože teď se chovám jako 10letej fracek, co nedostal to co chtěl. Terka tam se mnou zůstala tak dlouho, dokud nemusela jít domů.

Zavřela jsem se s Rexem v pokoji a nikoho tam nepustila. Držela jsem v ruce mobil a projížděla sociální sítě. Viděla jsem, že Kuba dal ig story. Koukla jsem se na to a pak jsem začala ještě víc brečet.

*Ig Story*
Dneska jsem udělal největší blbost na světě a kvůli tomu to odnesla jedna nevinná osoba. Jedna jediná osoba na který mi opravdu záleželo. Miloval jsem ji a ona mě teď nenávidí. A já ji chápu. Všechno mi je líto a chtěl bych to nějak napravit, ale nevím jak. Ona už mě v životě nechce vidět a já nevím, jak to teď bez ní zvládnu. Teď bych chtěl vrátit čas a všemu zabránit. Miluju Tě a nic na tom nezměním.

Ležela jsem s Rexem na posteli a brečela dál. Mamka mi klepala na dveře, ale já dělala jako že tam nejsem. Najednou se otevřeli dveře a v nich stál Martin. Já úplně zapomněla, že on má druhý klíč od pokoje. Rex na něj začal skákat. Martin ho jenom trochu podrbal a dál si ho nevšímal.

Já vylezla z postele a skočila Martinovi kolem krku. On mě pevně objal a držel dál v náručí.

M: "Sestřičko. To bude dobrý. On tě přece miluje a jak já znám tebe, tak ty jeho taky. Zkus si s ním promluvit a uvidíš že všechno bude v pohodě. Nebo chceš abych si s ním promluvil já?"

J: "Brácha ani nevíš jak moc tě mám ráda. Jsi nejlepší."

M: "Mám si s ním promluvit já nebo si s ním promluvíš sama?"

J: "Já nevím jestli s ním chci mluvit."

M: "Takže je to na mě."

Pustil mě a sedl si se mnou na postel. Když tu byl on, přišla jsem na jiný myšlenky. Nemyslela jsem na to. Jako kdyby se nic z toho nestalo.

Kolem 8bjel Martin domů, protože ráno vstává do práce. Já se zvedla a šla si sednout do kuchyně k rodičům. Rex mě následoval. Lehnul si k mojí židli a spal. Chvilku jsem si s nimi povídala a pak jsem se šla vykoupat. Kolem půl 10 jsem šla spát. Rex si lehnul na druhou stranu postele a usnul taky.

Tak jo. Je tu hodně dlouhá kapitola, protože jsem ji nechtěla psát na X částí. Snad se líbila a doufám že mi napíšete nějakej pozitivní komentář co si o tom myslíte. Těšte se na další