Mezi čtyřmi kluky [POZASTAVENO]

1. kapitola

Bylo mi teprve 10 když jsem začala sledovat YouTube. Od 13 jsem ho začala sledovat pravidelně a to jenom kvůli klukům. Sledovala jsem jejich videa a strašně jsem se u toho nasmála. Kluci začali natáčet od 18 a teď jim je 20 a mě 15. Brácha se odstěhoval a mě zůstal celý pokoj. Přála jsem si mít vlastní, ale když už ho mám, tak ho chci mít zase s bráchou. Na mý 15té narozeniny jsem od bráchy dostala nádherný obrázek. Byla jsem tam já, on a kluci. Hrozně sem si ho oblíbila. Kluci, když už byly slavní tak mi dali jejich merch. Byla jsem z toho strašně šťastná. Mít za kamarády slavný youtubery.

Ale teď k úplnýmu začátku.

Já jsem Nikol. Je mi 15 a mám hnědý, dlouhý vlasy a hnědý oči po mámě. Měřím kolem 170 cm. Mám o pět let staršího bráchu, který se jmenuje Martin. Bydlíme s rodiči v jednom polorozpadlým baráku. S Martinem máme pokoj dohromady. On měl 4 nejlepší kamarády, který znal už od narození a nikdy se nerozešli. Chodili spolu do školky, do školy i na střední. Prostě nerozlučná pětka. Kluci za námi chodí každý den a pokaždý přijdou s nějakým blbým nápadem. Taky mám ještě nejlepší kamarády, který bydlí kousek ode mě. Seznámili jsme se když jsem venčila Rexe. Rex zahlídl psa, zatáhl a já běžela za nim. Byly mu sotva 2 roky. Začal se očichávat s tím psem a já si nějakým způsobem začala povídat s jeho páníčkem. Jmenoval se Honza a byl o rok mladší než já. Rexe jsme tu měli jenom na 14 dní, protože teta letěla na dovolenou k moři a neměla ho kam dát. A takhle to dělala vždycky, když ho potřebovala pohlídat. Rex byl Německý ovčák. Měl černou, mohutnou srst a hnědý tlapy.

Rex strašně tahal, ale já naštěstí měla dost síly na to, ho udržet. Honza mě pak seznámil s jeho kamarády. A tak se z nás stali nejlepší kamarádi. Honza ani kamarádi nevěděli, že se znám s youtubery. Jednou když jsem měla jít s Michalem ven tak jsem šla s Jirkou. Zastavila jsem na smluveným místě a povídala si snim. Pak tam přišel Michal a Jirka odešel. Když ke mě přišel tak zíral s otevřenou pusou dokořán.

Michal: "Ty ses bavila s Jirkou Králem?"

Já: "Jo proč?"

Michal: "To si mě nemohla zavolat dřív? Já s ním chtěl udělat fotku a chtěl jsem jeho podpis."

Já: "Aha. No tak snad někdy jindy."

Michal: "Někdy jindy? Vždyť bydlí v Praze a ten sem jentak nepřijede."

Já: "Odkdy Jirka bydlí v Praze?"

Michal: "Od tý doby co se tam přestěhoval."

Já: "Aha. Já myslela že bydlí v Plzni."

Michal: "Seš blázen. On bydlel v Brně a před pár měsíci se přestěhoval do Prahy a já tam pojedu do zetka v Kotvě."

Já: "Michale nechci ti kazit radost a nadšení, ale Jirka v Brně nikdy nebydlel, nebydlí v Praze a zetko taky není v Praze."

Michal: "Jo kde to teda je? A jak mi chceš vysvětlit tohle."

A ukázal mi fotku zetka.

Já: "Hele já už v zetku byla. Kvůli tomu jsem nejela do Prahy. Já byla i při tom jak ho budoval.

Michal: "No to ti tak budu věřit."

Já: "Tak si nevěř. Mě je to jedno."

Když jsme šli do krámu tak mi někdo volal. Vytáhnu mobil z kapsy a kouknu se na displej. Michal se celkem divil kdo mi zrovna teď volá. Zvednu to a říkám: "Hele já ti pak zavolám. Teď nemůžu mluvit. Ahoj." Nejdřív mu to vrtalo hlavou, ale pak to přestal řešit. Jenže jsme byly nejlepší kamarádi a ty si říkají všechno. A tak se mě stejně zeptal.

Michal: "Nikol kdo to byl?"

Já: "Ale, jeden kámoš, který chce abych s nim pak někam šla."

Michal: "Aha."

Já: "Potom mu zavolám. Až půjdu domů. A kam půjdeme?"

Michal: "Hele jestli chceš tak mu zavolej já klidně půjdu napřed a sejdeme se tam."

Já: "Ne to je v pohodě. Já mu zavolám pak. On to vydrží."

Michal: "Ok jak chceš."

Snad se vám první kapitola nový knížky líbila. Můžete si typovat kdo Nikol volal. Doufám že se vám bude líbit a že mě v mý tvorbě budete podporovat, protože každý like a koment mě posouvá dál. Děkuju.