Černá ovce ¤ (Dokončeno)

Kapitola první

,,Tak Emo! Můžeme už vyrazit?" ,,Já nikam nejedu!" Nechci nikam a nechci nic! Jsem si jistá, že dívka bohatého tatínka bude terč posměchu. ,,Zaplatil jsem spoustu peněz, aby z tebe bylo něco pořádného! Tahle škola tě dokonale připraví na Vysokou! Ty tam chodit budeš i kdybych tě tam musel dotáhnout na vodítku! Tak buď hodná holka a hni zadkem do auta!" Po tváři mi stekla slza. ,,Fajn..."

Prošla jsem celým domem až do garáže tím nejpomalejším krokem a usadila se na zadní sedadlo, přímo za řidiče. Za volant se posadil můj otec a dost jsem se divila, že neřídí náš osobní řidič. ,,Kde je pan Wright?" ,,Musel jsem ho propustit..." Žiji pouze s otcem, matka se upila k smrti, když mi bylo pět a ani žádné sourozence nemám. Společnost mi vždy dělali naše služebné a řidiči. V podstatě mě vychovali. Nikdy jsem nepochopila proč si táta nikoho nenašel i když vím že se maminka nedá nikým nahradit. ,,Ty si nesedneš ke mně dopředu?" ,,NE!" Otec jen zakroutil hlavou a už jsme vyjeli vstříc peklu...

Cesta trvala ani né půl hodiny. Ano ta škola je až moc blízko našeho domu. Táta zaparkoval na malém parkovišti a otočil se na mě: ,,Věřím, že po čase změníš názor..." ,,O tom pochybuji!" Skočila jsem mu do řeči a on po mých slovech pouze s povzdechem protočil oči.

Vystoupili jsme z auta a já spatřila tu obrovskou budovu. Nejlepší léta už má za sebou, ale stále má své kouzlo. Vešli jsme dovnitř a i vevnitř to bylo poněkud staré. ,,No... Je to tu pořád stejné... Pěkné." Hodila jsem po otci naštvaný pohled a on hned změnil svůj úsměv na středně zamračený výraz.

,,Přejete si něco?" Ozvalo se odněkud a po chvilce jsem si všimla chlapa, který stál na štaflích a zaléval malou konvičkou květiny. ,,Dobrý den... Kde je tu ředitelna?" Mohlo mu být kolem šedesáti a měl na sobě lehce zašpiněné monterky. ,,Rovně po schodech nahoru a jsou to ty dveře hned na konci chodby," řekl lehce nabručeným tónem. ,,Děkujeme!" ,,Hmm..." zamručela jsem a znuděně chvátala za otcem. Schodů bylo asi devět a potom už jen dlouhá chodba. Na druhé straně byli veliké dveře a také odbočky, jak do prava tak do leva. U dveří jsme se objevili až příliš rychle a otec už klepal.

,,Dále..." Ozvalo se a tak jsme vešli dovnitř. ,,Dobrý den pane Allene!" ,,Á, pane Blacku... moc mě těší Emo. Už tu na vás čekám, prosím posaďte se..." Usadila jsem se do křesla jako největší hulvát a ředitel začal. ,,Tak tě tu vítám Emo... Musím uznat, že všechny tvůj příchod trochu rozhodil, ale jsme moc rádi že tu jsi." Jeho falešný úsměv mě v tom naprosto ujistil. ,,To určitě..." zamumlala jsem si, ale on to nejspíše zaslechl.

,,No... Ve třídě vás teď bude dvanáct. Ve škole se musí dodržovat pravidla a jedno z nich je, že každý student je povinen nosit školní uniformu... Takže jsme u vás museli trochu improvizovat." Ředitel se zvedl a došel ke skříni, ze které vytáhl bílou košili, černou sukni a červenou kravatu. ,,To musím mít i tu kravatu?" Ředitel mi oblečení podal a já jsem si ho položila na stehna. Vykouzlil při tom skutečně zvláštní výraz. ,,Bohužel, pravidla!"

Najednou někdo zaklepal na dveře. ,,Dále!" řekl ředitel, zrovna když se prohrabával haldou papírů. Do místnosti vešel blond kluk a musím uznat, že byl docela pěkný. ,,Přál jste si, abych se o půl deváté dostavil... Tak jsem tady." ,,Jistě... Prosím Alexi proveď Emu po škole... Já tu musím probrat pár věcí tady s panem Blackem..."

Zahleděla jsem se na ředitele, potom na otce, nakonec jsem pouze protočila oči a už mířila za Alexem. ,,Zlatíčko, tady máš ještě tašku a vyzvednu tě ve tři." Vzala jsem si od otce tašku a zaksichtila se na něj. ,,Já to radši dojdu pěšky!" řekla jsem velice arogantně a konečně vyšla z ředitelny. „To víte Alex Davis je nejspolehlivější a také nejpilnější z druháků..."

Konečně se za mnou zavřeli dveře a já už jen čekala na to až se mě Alex začne hloupě vyptávat a světe div se, ono to opravdu přišlo: ,,Takže... Slečna Blacková... Snad nejbohatší dívka ve městě, že?! A ona skončí tady... Někdo zaplatil spoustu peněz co?!" ,,Tak za prvé, já sem chodit ani nechci a za druhé nemůžu za to že je můj otec bohatý a vždy dostane to co chce! Tak mě prosím ušetři těhle keců!" Alex se chvíli tvářil ublíženě a potom se zasmál. ,, Už teď se mi líbíš... my určitě budeme kamarádi..." Lehce jsem se uculila. ,,Určitě..." ,,Tak tady jsou dívčí záchody... Jediné na celé škole... Kvůli tobě máme o záchody méně! Tak se jdi převléknout, ať můžeme jít do třídy..."

Rychle jsem tam vklouzla a hned jsem si všimla černovlasého kluka, který seděl na parapetu u otevřeného okna a kouřil cigaretu. Byl asijského původu, a hlavně tady neměl co dělat. ,,Ehm... chlapče? Mohl bys vypadnout?!" Rychle a poněkud vyděšeně se na mě podíval. Jeho pohled se změnil na aroganci. ,,Takže ty jsi ta nová buchta? To jako jen kvůli tobě tu byl takový rozruch!?" ,,Jo... Jen kvůli mně a teď laskavě vypadni!" Kluk vyhodil zbytek cigarety z okna a namířil si to ke mně. Všimla jsem si, že naopak od Alexe měl povolenou kravatu. U mě se zastavil a naklonil se ke mně... teď byl opravdu blízko. Úplně jsem cítila jeho hřejivý dech na mé tváři. ,,Mimochodem jsem Daniel..." ,,Měj se!" Ještě jednou se usmál a pak už konečně odešel.

Uslyšela jsem jak mu Alex něco říká, ale bohužel jsem neslyšela co. Rychle jsem se převlékla, ale opravdu jsem nevěděla, jak si uvázat kravatu, tak jsem si ji dala jen kolem krku jako šálu a měla jsem jediné štěstí, že jsem si vzala šaty, protože bez silonek ani ránu. Vyběhla jsem na chodbu a tam s úsměvem čekal Alex, který se při pohledu na mě začal smát.

,,Prosím tě pojď sem... musíš se naučit vázat kravatu... takhle vypadáš fakt směšně." Uvázal mi kravatu a konečně se přestal smát. ,,Dík," řekla jsem lehce uraženě a usmála se jako sluníčko. ,,Tak pojď!" Šli jsme dlouhou chodbou a dlouho bylo jen dost trapné ticho.

,,Můžu se tě na něco zeptat?" Alex se na mě ani nepodíval, ale pousmál se. ,,Myslím, že jsi chtěla říct spíše na někoho... Nemám pravdu?" Zakývala jsem hlavou a on hned spustil: ,,Jmenuje se Daniel Han... Jeho předci jsou z Asie... On a jeho matka žijí tady, jeho matka má přítele, který je podle modřin mlátí... Být tebou tak se s ním a jeho lidmi moc nebavím!" S ním a jeho lidmi? ,,Jak je možný, že toho víš tolik?" Zdá se mi poněkud podezřelí. ,,Já a Daniel jsme byli nejlepší přátelé... Teda na základce... Ale, stala se jistá věc o které se nemluví! Naše třída je tak trochu v nesoulady... jsme rozděleni na dvě poloviny... Daniel a jeho parta a Já a moje parta, být tebou se držím u nás..." Jenom jsem mlčela a konečně jsme byli u naší třídy. Alex zaklepal a potom jsme oba vešli.