Černá ovce ¤ (Dokončeno)

Kapitola devátá

„Máš hlad?" zeptala jsem se takřka ihned po zavření vchodových dveří. „Ani ne." „No, ku podivu já jo. Směr kuchyně!" řekla jsem nadšeně a Kate tam okamžitě zamířila. „Chceš, alespoň něco k pití?" „Klidně, co mi naleješ, to vypiju," řekla Kate když si sedala ke stolku. Z lednice jsem vytáhla džus, nalila ho a podala ho Kate. „Díky brouku!" Zasmála se a s mrknutím upila ze sklenky.

Pouze jsem s úsměvem protočila oči a už zase něco hledala v ledničce. Jelikož nesnídám, nevěděla jsem, co si mám dát. Nakonec jsem si udělala sendvič. Posadila jsem se naproti Kate a začala jíst. Stále jsem měla zvláštní pocit a bála se co Kate řekne až se dozví co se v mě nové škole děje a co hůře... nevím co udělá, až zjistí, že Daniel nyní bydlí zde!

Když jsem dojedla obě jsme se zvedli a vydali jsme se ke mně do pokoje. „Takže! Co budeme dělat?" zeptala se mě a já se musela poškrábat na zátylku: „Víš, asi bychom si měli promluvit..." Když jsme procházeli kolem Danielova pokoje, pouze jsem se modlila, aby neotevřel dveře a naštěstí se má modlitba vyplnila.

Konečně jsme byli v mém pokoji. Konečně v bezpečí a tak jsem rychle zavřela dveře. „Začínáš mě trochu děsit! O čem promluvit?" Zírala jsem do dveří, musela jsem se zhluboka nadechnout a vydechnout. Prudce jsem se na ní otočila: „Víš, ani nevím kde začít!" Kate se posadila na postel a párkrát praštila rukou na místo vedle ní. „Tak se posaď holčičko, máme dost času." Pomalu jsem došla až k ní a potom se posadila. Zírala na mě těma jejíma očima a já věděla, že se jí můžu svěřit: „Takže... Všechno začalo první den školy..."

Všechno jsem jí řekla a Kate jenom chápavě přikyvovala. Když jsem jí říkala to o symbolu, málem vybuchla naštvaností. „No a ten kluk Daniel teď bydlí tady... A můj táta, měl kdysi něco s jeho matkou... Špatná náhoda!"

Kate zírala kamsi do zdi, vlastně ani nemrkala a to mě začalo děsit. „Jsi v pohodě?" Kate rychle zamrkala a potom se na mě usmála: „Jo, jenom jsem se zamyslela. A už víš, proč to ten Daniel dělal?" Naštvaně jsem se zadívala do země. „Ne! Prý se vše dozvím, až přijde čas! Takže nic nechápu a on se se mnou vlastně ani nechce přátelit!"

„Ale to je blbost! A navíc, ty máš teď jednu výhodu..." „Jakou?" Skočila jsem jí do řeči. „On je teď na tvém území, ty toho můžeš využít!" řekla a já se na ní otočila a opřela si lokty o kolena. „Ale jak?" zeptala jsem se se zájmem. „Využít svou ženskou stránku? Trochu mu zamotat hlavu? Nevím musíš na to přijít sama... Tak mysli!" začala se smát a cvrnkla mě do čela. ,,Hele!" zasmála jsem se a rukou si přejela po čele.

Najednou se z chodby ozval nějaký ruch a kroky. S Kate jsme se na sebe podívali a prudce se vydaly ke dveřím. Hlučnější už jsme být nemohly. Pomalu a potichu jsem otevřela dveře a obě šíleně nenápadně vykoukly ven. Spatřily jsme Daniela, který nesl sportovní tašky do pokoje jeho mámy. „Mám chuť ho jít praštit! Ale zase na druhou stranu... musím uznat, že ten by stál za hřích!"

Rychle jsem se podívala na Kate, která si skousla ret, a tak jsem jí šlápla na nohu. „Au!" Daniel se na nás podíval, a tak jsme rychle zalezly. „Nech si zajít chuť! A spíš mi to pomoz vyřešit." Kate si lehla na postel a zírala do stropu. „No být tebou, zaměřím se na toho Willa... bylo by to pro tebe dobré rozptýlení. Obzvlášť pokud je tak pěkný, jak jsi říkala."

Pomalu jsem zavřela dveře a vydala se k posteli na kterou jsem si lehla hned vedle Kate. „Tvoje rady jsou na prd!"

Kate se prudce posadila, popadla polštář a pořádně mě praštila. ,,Hej!" „Moje rady nejsou na prd, jenom nevyhovují takové... holce jako jsi ty!" „Já vím... Jsem kazič zábavy a bla, bla, bla..." řekla jsem a také se posadila. „Jo, to tedy jsi!" Opět mě praštila polštářem potom jsme se obě rozesmály, tohle mi chybělo. Už si ani nepamatuji, kdy jsme se s Kate viděly naposledy.

„A co ten tvůj hezounek? Už jste pokročili?" Kate si s nepřítomným pohledem opět lehla a zírala do stropu: „Ne... Je to idiot!" Popadla jsem polštář a také ji praštila. „To ty jsi idiot! Já ti říkala, že on není nic pro tebe, ale poslechnout mě? Ne! Radši se přesvědčím sama." Začala se mi smát a já se snažila udržet kamennou tvář. „Přísahám, že příště tě poslechnu."

Někdo zaklepal, a tak jsme s Kate řekly dvojhlasně: „Dále!" Do pokoje vešel můj táta a usmíval se jako sluníčko. „Dobrý den..." „Ahoj Kate, pojďte dolů holky. Paní Hanová přichystala oběd... Je opravdu skvělá, že?" „Jistě..." Táta zase odešel a my se na sebe s Kate vyděšeně podívali. „To bylo fakt divný!" řekla jsem Kate přikývla a poté jsme se vydaly dolů.

Oběd probíhal velice zvláštně. V místnosti vládla podivná atmosféra a všichni jsme se míjeli pohledy. Když už začalo být ticho příliš divné, promluvil můj otec. „Bylo to výborné Charlotte..." Paní Hanová se usmála, ale ani to ten oběd nezlepšilo. Daniel, já i Kate jsme měli naprosto stejné nadšené výrazy. „Jo! Připadám si jako se šťastnou rodinkou! Tohle celé je prostě divný! Nevím, jestli tu pracuješ nebo jsi host!" pronesl poměrně hnusným a hlasitým tónem. Rychle se zvedl a odešel pryč.

„Daniely! Okamžitě se vrať a omluv se za své chování!" zakřičela paní Hanová, ale Daniel očividně neměl v plánu se vracet. „To je v pořádku Charlotte, je to puberťák... Také jednoho mám!" řekl můj otec a zahleděl se na mě. Pouze jsem ho propálila pohledem. Charlotte se začala omlouvat a táta jí opět přemlouval, že není za co. S Kate jsme se nenápadně zvedly a vydaly se pryč.

„Emo!" vyslovila mé jméno paní Hanová. Pomalu jsem se otočila. „Mohla bys s ním promluvit?" Poprosila mě. „Jistě," řekla jsem s falešným úsměvem. Jen nevím, zda s se mnou bude komunikovat. Opět jsem se otočila a zatvářila se ztraceně. „Neumíš hrát tak dobře falešný úsměv jako já!" zašeptala pobaveně Kate. „Hele nedělej si ze mě srandu, já tvá nejlepší kamarádka tu trpím!" „Ty chudinko..." zasmála se opět Kate.

Se smutným výrazem jsme vyšly schody. Obě jsme se zastavily před Danielovým pokojem. „Tak jdi, držím ti palce." Kate na mě mrkla, vydala se pryč a nechala mě tam na pospas. Zhluboka jsem se nadechla a lehce zaklepala.

„Můžu dál?" „Ne!" I přes jeho ne jsem vešla a hned si všimla jeho naštvaného pohledu. „Ne ti očividně nic neříká!" „Potřebuji s tebou mluvit." Zavřela jsem za sebou a vydala se za Danielem, který seděl na posteli a hledal cosi v notebooku. Posadila jsem se vedle něj, ale moc se mu to nelíbilo. „Co chceš?" „Hele já vím že tahle situace není ani pro jednoho z nás ideální, ale naši spolu očividně něco mají... Nemusíš mě mít rád, ale musíme něco zjistit o jejich minulosti." „Proč?" „Nedávno jsem zaslechla zvláštní rozhovor mezi mým otcem a tvou matkou. Mluvili o tom, že se dřív milovali a očividně mezi nimi stále něco je a nevím jak ty, ale já tě za bratříčka nechci! Bez urážky!"

Daniel si mě prohlédl a nadzvedl jedno obočí: „Takže? Co chceš dělat?" „Jakkoliv zabránit jejich opětovnému sblížení!" Daniel přikývl a konečně se trochu usmál. „A..." vypadlo ze mě tiše. „A?" zeptal se. „Kdy mi to konečně vysvětlíš... Tohle všechno, ty zkoušky... symbol..." Daniel se opět ďábelsky usmál. „Jak jsem již řekl. Dozvíš se to až přijde čas..." „A ten přijde kdy?!" zeptala jsem se naštvaně.
Odložil notebook a naklonil se ke mně. „Až ti začnu věřit... protože paličatost očividně jen tak nezkrotíš!" Také jsem se k němu naklonila: „A co mám udělat, abys mi začal věřit?" Teď jsme od sebe byli jen kousek a já cítila jeho hřejivý dech. Měla jsem chuť ho políbit a na Danielovy bylo vidět, že má stejnou chuť. Jako kdyby jsme oba zapomněli na to co se stalo. Nakonec se odtáhl. „Asi bys už měla jít!" Zírala jsem na něj s poněkud zaskočeným výrazem.

Nakonec jsem se postavila a odešla pryč. Zavřela jsem za sebou dveře, opřela se o ně a pomalu sjela dolů. „Co se to se mnou děje?" vydechla jsem potichu a byla vážně na rozpacích. Will, nebo Daniel?