Černá ovce ¤ (Dokončeno)

Kapitola jedenáctá

Prudce jsem otevřela oči a vypnula vodu. Po dnešku jsem si jen přála teplou postel a konečný odpočinek. Vylezla jsem ze sprchy a oblékla si své tílko a kraťasy. Zadívala jsem se na sebe do zrcadla a zhluboka se nadechla. Co je to s tebou Emo? Snad sis slíbila, že už tě znovu žádný kluk takhle nerozhází! Srdce mi tlouklo jako o závod a tak jsem se snažila uklidnit: „Klid Emo! Jen klid..."

Kašlu na to! Nehodlám si teď něco začínat s kluky, rozhodně ne se spolužáky a obzvlášť ne s někým s kým jsem uvězněná v jednom domě. Rychle jsem vyšla z koupelny, ale do někoho narazila a taky se ho trochu lekla. Samozřejmě to byl Daniel. „Co děláš?!" zeptala jsem se naštvaně. „Chtěl jsem se ti omluvit." Opřela jsem se o futra a zadívala se na něj. „A to to nemohlo počkat do rána?" „Ne!" Chtěl mě políbit, ale já ho odstrčila. „Jdi radši spát!" Pokusil se o to ještě jednou ale opět jsem ho zarazila. „Jdi!"

Zahleděl se mi do očí a já ho svým pohledem zpražila. Nakonec se otočil a odešel. Musela jsem protočit oči. Na tohle vážně nemám náladu. Co to do něj zase vjelo?  Ovšem také nevím co vjelo do Willa? Kašlu na ně, jdu spát! Skočila jsem do postele a asi tím probudila Kate, která už očividně spala. „Co? Už jsi tady?" „Jo... tak dobrou." Neměla jsem náladu na povídaní si, a tak pouze zavřela oči a pokoušela se usnout. „Dobrou..."

Ráno jsem pomalu a unaveně otevřela oči.Bože, to už je neděle? Zítra bude zase škola a přijdou ty zlé pohledy a války mezi kravatami a já, která stojí někde uprostřed a pomalu trpí. Konečně by mi někdo mohl vysvětlit tu věc, která je mezi kravatami.

Kate ještě spala, a tak jsem jí nechtěla vzbudit, ale potřeba na záchod mě nenechala spát. Opatrně jsem vylezla z postele a zamířila do koupelny. Unaveně jsem otevřela dveře koupelny a vevnitř stál Daniel, jen v trenkách, s kartáčkem v puse a zíral na mě. Vypadala jsem jako kdybych proletěla stromem: rozcuchané vlasy a ospalý obličej. „Neumíš klepat?" „Já... Eee... Promiň?" „Dobře?" Pořád jsme na sebe zírali a asi po minutě mi došlo, že bych konečně měla jít pryč.

Přesně tohle jsem myslela, když jsem říkala, že není dobrý nápad, aby tu byli. Má potřeba na záchod nejspíš ještě zůstala v koupelně a zírala na Daniela. V pokoji jsem zalezla pod deku a zírala do stropu. Tohle bylo, ale vážně divný. Asi začnu používat dolejší koupelnu, protože na tohle jednoduše nemám.

„Taky máš takový hlad?" zeptala se mě Kate zničehonic a šíleně rozespale. Se smíchem jsem se na ní otočila. „Ani ne..." „Takže jdeme na snídani?" musela jsem se znovu rozesmát. „Jistě..." Obě dvě jsme se zvedly a já si ještě rychle učesala vlasy. V pyžamech jsme se vydali do kuchyně. Potichu jako myšky, jsme scházely schůdek po schůdku. „Kolik je vlastně hodin?" zeptala jsem se Kate a ta z kapsy vytáhla telefon. „Sedm třicet šest." „Kolik že?! Vždyť v tuhle dobu ještě normální lidi spí!" Kate se potichu zasmál.

„Tak co si dáte paní?" zeptala jsem se a otevřela ledničku. „A co tu máte?" Kate se mi nalepila na záda a obě jsme hledali cosi k jídlu. „No... nic moc!" řekla jsem se smutkem. „A neuděláme si palačinky?" utrousila jsem a Kate přikývla: „Tak jo!" Vytáhly jsme všechny potřebné suroviny, smíchali je a už lili na pánev. „Alespoň Daniel uvidí, jaká bys byla úžasná přítelkyně." „Zmlkni, nemám zájem." Pronesla jsem trochu naštvaně a zároveň trochu smutně. „Fajn."

Udělaly jsme zhruba patnáct palačinek a každá snědla tři. Právě při pojídání třetí palačinku, do kuchyně přišel Daniel. „Ahoj... Můžu si vzít?" „Jistě... Dělali jsme je právě proto aby se snědli... Tak sedej!" Řekla Kate s palačinkou v puse. Daniel si nabral čtyři palačinky a sedl si vedle mě. „Ať ti chutná," řekla jsem s hraným úsměvem. Ani nevím proč, ale v hloubi duše jsem na něj byla naštvaná. Daniel se sladce usmál, ale potom jeho úsměv uvadl.