Černá ovce ¤ (Dokončeno)

Kapitola dvacátá sedmá

Přívěsek se přesunul z mé kapsy zpět na můj krk a potom pod tričko. Pořád tak přemýšlím, jestli mám Stuartovi kód říct nebo ne. Šíleně mě rozčiluje ta hrozná kamera. Opatrně jsem se opřela o zeď a zírala do ní. Tohle je už opravdu otravné. Tak strašně se nudím a taky začínám mít hlad a i potřeba na záchod se ozývá.

Opět se začali otevírat dveře, ale tentokrát v nich stál Michael. ,,Přeješ si?" ,,Rád bych tebe! Teď a tady, ale bohužel... teď si tě žádá můj otec," řekl s ďábelským úsměvem. Přišel ke mě, chytl mě za pravé předloktí a prudkým trhnutím mě zvedl. ,,Opatrně blbče!" Jen se pousmál. Vydala jsem se ke dveřím a jelikož jsem šla pomaleji, Michael do mě strčil.

Prudce jsem se na něj otočila. ,,Ještě jednou na mě sáhneš a já ti přísahám, že ti z tvých koulí udělám kaši!" ,,To je to co se mi na tobě líbilo!" řekl a olízl si ret. ,,Zmlkni!" Opět jsem se otočila a vydala se dlouhou chodbou kamsi pryč. Na konci chodby byli dveře. Už si tu vážně připadám jako ve vězení. ,,Počkej!" Otočila jsem se na něj a nadzvedla levé obočí. ,,Co!?" ,,Musím tě spoutat..." ,,Si se zbláznil? Vždyť jsem čerstvě po operaci a to rameno mě opravdu bolí." ,,Otoč se v klidu a já budu hodnej a jemnej! To už jsem ti jednou říkal, viď!"

Pomalu jsem se otočila a ruce opatrně zkřížila za zády. Vztek ve mě rostl závratnou rychlostí. Ucítila jsem ledový kov na zápěstí. Po chvilce se ozval i nepříjemný zvuk, zavírání pout. ,,Tak jo... můžeme už jít!?" zeptala jsem se naštvaně. Úplně jsem si představovala ten jeho debilní úšklebek. Bože Emo do čeho jsi se to zase zapletla! Tohle už je přeci moc. Mafie? Jednoduše jsem to zvorala! Avšak pravda... Mafie sehrála v mém životě očividně velikou a docela dlouhou roly.

Michael otevřel dveře a já prakticky vyšla vstříc další kulce. Vyšli jsme ven. Stále jsme byli u chaty, ani nevím, že tu něco takového je. Zavedl mě do chaty, kde stále seděli ti mafiáni. Velká rodina... Hmm. Od holky, která chtěla vlastně jen zapadnout jsem se posunula přes smrt svého otce až k mafii, která má očividně velké plány.

Můj život se hodně změnil za těch pár měsíců. Jestli mám dnes umřít, budu alespoň umírat s pocitem, že jsem něčeho dosáhla... Dokázala jsem sama sobě jak těžký život může být, ale vždy je tu to malé světélko, které mi říká nevzdávej to.

Michael mě dovedl ke křeslu, sundal mi pouta a shodil mě, tak že jsem spadla do křesla. ,,Au... Blbče!" zakřičela jsem na něj a lehce se chytla za rameno. ,,Zklidni se!" přikázal mi a já se jen trochu uraženě zavrtěla v křesle. ,,Víš..." pronesl klidně Stuart, ,,tvá tvrdohlavost se nám ani trochu nelíbí... Takže!" Odněkud se vynořil můj bratr, který držel svázaného Daniela. Daniel měl u hlavy přiloženou pistoli a v puse roubík. Jakmile mě uviděl začal se trochu svírat a rychle huhlat.

Michael se vydal rychlím krokem k Danielovi. ,,Mlč!" Řekl a praštil ho pěstí do břicha. ,,DOST!" křičela jsem a prudce se postavila, ,,přestaň ho být! On s tím přece nemá vůbec nic společného! Není důvod proč ho do toho zatahovat!" Všichni mafiáni se opět rozesmáli. S bezmocným výrazem jsem se zahleděla na Bena, ale ten na mě jenom mrkl.

Všimla jsem si, že hned za ním stojí ten kulturista z auta. Také jsem si všimla kulometu, který svíral. Vyděšeně a nechápavě jsem se mu zahleděla do očí. Prosím, nedělej blbosti! Prosila jsem ho pohledem, ale on už byl rozhodnutý.

Shodil Daniela na zem a já se také rychle přikrčila. Kulturista a můj bratr se oba začali šíleně smát a potom se spustila válka mezi kulkami. Zacpala jsem si uši a zavřela oči. Hluk z ran byl jako jed. Měla jsem šílený strach a po mých tvářích opět stékaly slzy.

Jakmile jsem oči otevřela, uviděla jsem kousek ode mne obličej jednoho z mafiánů, byl mrtev. Oči jsem opět prudce zavřela. Asi po patnácti minutách byl klid a já jsem už jen cítila, jak mě někdo popadl za zápěstí a zvedl. Byl to Stuart, který si ze mě udělal lidský štít. ,,Tak dost!" zakřičel, ale jak jsem si všimla, všichni jeho kumpáni se již válely všude kolem proděravění jako ementál,

,,zklamal si mě chlapče! Myslel jsem si, že by jsi po mě mohl přebrat místo šéfa. Měl jsem tě radši než svého vlastního syna! Podívej se jaký je to slaboch... Na rozdíl od tebe se tu teď válí s kulkou v hlavě!" ,,Nikdy jsem tě nebral jako otce! Každým dnem lituji toho co jsem udělal, ale to ty jsi vedl mou ruku!" Ben na nás namířil a potom vystřelil.

Trefil Stuarta do ramene a já se mu mohla vytrhnout a běžet za Danielem, který se ještě stále válel na zemi svázaný. Stuart spadl na zem. Ben k němu přišel a trochu znechuceně si ho prohlédl. ,,Ty nikdy nebudeš dokonalý! Jsi slaboch! STEJNĚ JAKO TVŮJ OTEC!" Ben mu přiložil zbraň k čelu a se slovy: ,,Slaboh, který ale bude stále naživu! Pozdravuj v pekle!" stiskl spoušť.

Musela jsem odvrátit zrak a konečně mohla rozvázat Daniela. Bylo mi opravdu líto plešatého kulturisty, který pro nás položil život. Daniel byl rozvázaný a tak mě bleskurychle objal, doslova mě málem rozmáčkl, a poté si vyndal roubík.

,,Jsem tak rád že jsi v pořádku!"Přimáčkl si mě k sobě ještě silněji. ,,Konečně je to vše za námi!" řekl Ben a vydal se k nám. ,,Mimochodem jsem Ben, bratr tvé holky."

Když jsme konečně Danielovi vše vysvětlili, museli jsme vymyslet jak zamaskovat stopy, aby po Benovi nepátrala policie. Jenže on to tak chtěl... Chtěl, aby se ho všichni mafiáni báli a tak jsme nechali vše tak jak to bylo. Ben nás s Danielem přivázal k topení v jedné z místností a musel nás omráčit. Nakonec zavolal na policii a přiznal se k tomu co udělal. Před omráčením jsem se s ním stihla ještě rozloučit a zeptat se: ,,Kdy tě znovu uvidím?" ,,Až přijde čas!" Praštil me pistolí do spánku a já omdlela.

Dnes je první školní den a já jsem opravdu nervózní. Lidé na ulici si na mě stále ukazují. ,,To je ona... její bratr je vrah..." Už jsem se s tím smířila, smířila jsem se s tím, že nikdy nebudu mít normální život. Smířila jsem se se smrtí mého otce i s odchodem mého bratra. Dokonce jsem se i smířila s životem s Danielem a Charlotte. Nevím jestli Bena ještě někdy uvidím, ale jestli se neozve... Najdu ho sama.

Konec...