Černá ovce ¤ (Dokončeno)

Kapitola dvacátá třetí

Seděla jsem na tátově posteli a vedle mě ležel zlatý přívěsek. Dívala jsem se na něj. Zkoumala ho očima. Pomalu jsem ho zvedla a sevřela ho v pěst. Pomalu jsem se zvedla, rozhlédla se po pokoji a poté se vydala ke dveřím. Když jsem zavírala dveře, zahleděla jsem se na stůl, na kterém ležel dopis od táty. Zhluboka jsem se nadechla a zavřela dveře. Mé slzy nemohou přestat téct.

Táhlým krokem jsem se loudala po schodech nahoru a rukou si utírala tekoucí slzy. Najednou jsem však uslyšela podivný zvuk z kuchyně a tak jsem se otočila na patě a vydala se zpět do kuchyně. Potichu a nenápadně jsem nahlédla přes roh. V kuchyni u plotny stála Charlotte s úplně rudými oči.

Nechtěla jsem jí moc vyrušovat a tak se vydala zpět nahoru. Kráčela jsem chodbou, jako tělo bez duše. Vešla jsem do mého pokoje, lehla si na postel a zírala do stropu. V ruce jsem stále svírala přívěsek. Když mi to došlo zvedl jsem ho nad sebe a lehce spustila na řetízku, takže se mi kýval těsně nad hlavou. Musela jsem si ho prohlížet. 

Rychle jsem ho navlékla na krk a už měla přívěsky dva. Srtále se snažím vtlouct do hlavy, že tohle není možné! Že to byl jen zlý sen, ale opak je pravdou. Slzy mi stále volně stékaly po tvářích.

Pomalu jsem se posadila. Tvář jse měla od slaných sl úplně rozpálenou. Všimla jsem si fotky na stole. Ve zlatém rámečku jsem tam byla vyfocena na s tátou. Pamatuji si přesně ten den, kdy jsme ji pořídili. Fotila ji má chůva Suzan na mé oslavě dvanáctých narozenin.

Pomalým krokem jsem se vydala ke stolu, kde fotku opatrně vzala i i s ní se vrátila zpět do postele. Lehla jsem si na bok a fotku si přitiskla k hrudi. Opět jsem se rozplakala a nedokázala slzy zastavit. Celé mé tělo se chvělo žalem a také zlostí. Mohla jsem ho zachránit! Mohla jsem udělat víc!

Ani nevím kdy, ale nakonec jsem vyčerpáním usnula. Ráno mě vzbudil nějaký hluk tříštícího se skla. Oči mě pálili a hlava bolela. Opatrně jsem se zvedla a rukou se chytla za hlavy. Úplně mi třeštila. Trochu jsem s ní zatřásla, ale vůbec to nepomohlo. Nohy se mi motaly, jako kdybych byla opilá. Otevřela jsem dveře na chodbu a uviděla Charlotte, která ležela na zemi a vedle ní byla rozbitá sklenička.

,,Daniely?! Vstávej! Proboha Charlotte!" začala jsem hystericky řvát. Nejspíš omdlela, ale já opět eco dělat. Vrátil se mi pocit paniky, která mě popadla tehdy u táty. Rychle jsem se k ní vydala a rychle spadla na kolena.

Daniel rozespale vylezl z pokoje a jakmile nás uviděl zbystřil. ,,Co se stalo?" ,,Já nevím! Zavolej sanitku!" ,,Ne! To bude dobrý!" Rozešel se do koupelny a po chvilce se vrátil s mokrým ručníkem, který ji opatrně položil na čelo. Poté jí zvedl nohy. ,,To už se jako někdy stalo?!" Stále jsem se reagovala šíleně hystericky, ale také překvapeně. ,,Často se jí to stávalo, když umřel táta." ,,To není sranda! byla s tím u doktora?!" ,,Byla! Dělali jí šílenou spoustu testů a... Nic jí nezjistili! Nechtěla se tam vracet! K doktorovi a hlavně do nemocnice teď chodí jen pokud to je opravdu důležité."

Charlotte konečně a pomalu otevřela oči. ,,Moje hlava..." Chtěla se posadit, ale my jí v tom zabránili. ,,Lež! Je také možné, že máš lehčí otřes mozku!" Poklidně ležela na zemi a pozorovala nás. ,,Daniely... Nechci, aby se to vracelo! Znovu už nechci! Znovu ne!" Začala vrtět hlavou a do očí se jí hnali slzy. ,,To bude dobré mami. Jen klidně lež!" Charlotte pomalu zakývala hlavou na souhlas.

Zvedla jsem se a šla do svého pokoje pro polštář, který jsem potom dala Charlotte pod hlavu. ,,Děkuji, zlatíčko." No řekněte, kdo by ji neměl rád?

,,Pomůžete mi se postavit?" ,,Jistě." Pomalu jsme ji zvedli. ,,Jdi se trochu prospat. To je rozkaz!" Nařídila jsem jí. Pomalu přikývla a tak jí Daniel pomohl do pokoje.

Já se vydala dolů do kuchyně. Opět mi hlavou probleskla bolest a tak jsem se na schodech zastavila a chytla se za ni. ,,Jsi v pohodě?" zeptal se mě Daniel a rukou mě chytil za bok. ,,Jo, jenom mě trochu bolí hlava." Usmála jsem se na něj a společně jsme sešli do kuchyně.

Než jsme vešli do kuchyně, podívala jsem se do obýváku, kde na stolku leželi noviny. Táta vždy četl novin. Pravidelně! Nikdy nevynechal! ,,Co si dáš k snídani?" ,,Nic! Vůbec  nemá hlad... Spíš kafe a prášek na hlavu." ,,Tak se posaď a já tě obsloužím." Daniel je tak skvělý přítel. ,,Dobře..." Posadila jsem se, opřela se a zavřela oči. Začala jsem klimbat a nejspíše usnula. 

Zdálo se mi o tátovi. Nebyl to sen, ale spíše vzpomínka z dětství. Byli jsme na pikniku. Já, táta a máma. Byli mi čtyři a lítala jsem po louce, jako splašená kobylka. Tátovi zvonil telefon. Volal mu někdo z práce a tak musel odejít. Políbil mě na čelo a řekl. ,,Pamatuj si, že tě miluji tak, jak jen otec může milovat svou dceru a navždy budu tady!" prstem ukázal na mé srdce. Nechtěla jsem aby odcházel. Když se přibližoval k autu, volala jsem za ním, ať nikam nechodí, ať se vrátí. Bylo to zvláštní. Jako kdyby se už vrátit neměl.

,,Kolik lžiček cukru tam chceš?" Rychle jsem otevřela oči a začala vnímat. ,,Co prosím?" Daniel si mě se zvláštním výrazem prohlédl. ,,Kolik lžiček cukru chceš?" ,,Jednu... Děkuji." Musela jsem nad tou vzpomínkou přemýšlet. Kam to táta šel? To mu už tehdy hrozila smrt? A najednou jsem si opět vzpomněla na Bena. Na mého bratra. Vím, že táta v dopise chtěl, abych se s ním nestýkala, ale potřebuji vědět víc! Chci vědět proč to udělal! Chci vědět, kdo za tím vším stojí!

Daniel přede mě položil šálek kafe. ,,Tak, tady to máte slečno." ,,Děkuji pane..." Chytla jsem šálek, přiložila ho k ústům a upila z něj. Přesně tohle jsem potřebovala, šálek dobrého a horkého kafe. Daniel si něco připravil, posadil se naproti mě a dal se do jídla. Zamyšleně jsem ho pozorovala. Nemůžu ho do toho zatáhnout! Zakázal by mi pátrat a nebo bych ho ohrozila.

Jakmile jsem dopila kávu, vydala se opět nahoru. Stále mi hlavou střílela bolest. Zamířila jsem do koupelny, sedla si na záchod a vykonala potřebu potom se zvedla a postavila před zrcadlo. Zadívala jsem se na sebe a z lékárničky vyndala prášky na tu strašnou a otravnou bolest. Rychle ho spolkla a zapila ho vodou. Znovu jsem se na sebe podívala do zrcadla a musela si opláchnout obličej ledovou vodou. To mě konečně dobře probralo.

Pomalu jsem se svlékla, vlasy si stáhla do culíku a vkročila do sprchy. Pustila jsem na sebe horkou vodu a tak ji musela trochu nastavit. Když jsem se osprchovala, vylezla jsem a kolem svého těla omotala ručník. Ještě jsem si vyčistila zuby a už v ručníku kráčela zpět do pokoje.

Zavřela jsem za sebou dveře a vydala se ke skříni, ze které jsem vytáhla spodní prádlo, triko s krátkým rukávem a legíny. Rychle se převlékla a vydala se do tátova pokoje, hledat cokoliv, co by mě dovedlo k Benovi.