Černá ovce ¤ (Dokončeno)

Kapitola dvacátá

Obě mě pozorovali s vražednými pohledy. Ty jejich oči, říkali: Zmlkni! ale já nemohla, nehodlala jsem si zkazit jediný skvělý týden s Danielem. V mých očích byla vidět zlost, ale také porozumění. Ludmila se zhluboka nadechla: „Dobře... Omlouvám se," přecedila skrze zuby a to mě trochu vyvedlo z míry. Nikdy jsem neslyšela Ludmilu říct omlouvám se (i s tím vražedným tónem, který do toho umí dát jen ona).

Podívala jsem se na Kate a ta byla stejně v šoku jako já, nakonec se ale přemohla a řekla: „Také se omlouvám!" Můj pohled přejel z Kate a Ludmily na kluky a musela jsem se začít smát. Jejich pohledy byli k nezaplacení. Já se tu snažím řešit skoro pokus o vraždu a oni? „Pane bože! Proč na nás koukáte jako na nějaký seriál? Nechcete k tomu i popcorn?"

Všichni se trochu oklepali a pak dělali jakoby nic. Jediný Robbie se smíchem řekl, „holčičí hádky jsou ten nejnapínavější film," „Upřímně si myslím, že by si to holky měli vyříkat, sami a bez nás," řekl Daniel a mrkl na mě. Děkuji za pomoc. Ostatní přitrouble přikyvovali. „A co kdybychom skočili pro něco dobrého k pití, nebo k jídlu a i trocha dřeva by se hodila," řekl opět Daniel, všichni opět pouze při trouble přikyvovali, ale začali se zvedat až teprve potom co se zvedl Daniel.

Odešli a my tam zůstali sami. „Takže..." začala jsem. „Takže?" skočila mi do řeči Ludmila. „Co kdybychom začali od znova? Pěkně čisté štíty! Pro kluky je tento týden důležitý a já jim ho nechci kazit hloupými hádkami!" Holky se na sebe zlověstně podívaly, ale po chvilce jejich zlověstnost pominula a jen, jako kdyby se očima domlouvaly. „Možná," řekla Kate, ale vím, že se jí to rozhodně nelíbí. Ludmila přikývla. „Dobrá! Začneme odznova!" Natáhla ke Kate ruku. „Mír?" Kate trochu neochotně její ruku stiskla . „Mír..."

Pohodlně jsem se usadila do křesílka a opřela se jako vítěz. „Tak to máme vyřízené," řekla jsem a otočila hlavu směrem k Ludmile, „mám na tebe otázku Ludmilo..." „Jé... říkej mi Ludmi!" skočila mi do řeči s úsměvem. Musela jsem nadzvednout jedno obočí a tvářit se skutečně divně. „Dobře, Ludmi? Jak jsi se poznala s Willem?"

Začala se smát ještě víc. „No... Je to vtipná a možná i trochu nechutná historka. Potkali jsme se na jedné párty, Strašně dlouho mě pozoroval a když se konečně rozhodl, že se mnou promluví, já mu pozvracela boty! On mi pomohl domů a já se do něj hned zamilovala!" Začala jsem se trochu smát, „velice romantické!" Ludmila se také zasmála a odhrnula si pramen vlasů na záda. ,,Po pravdě jsem za Willa ráda... Je to naprosto úžasný kluk!" Souhlasně jsem přikyvovala. ,,To ano... To je..."

Kluci koupili spoustu alkoholu, za což jsem je chtěla proklínat, a také nějaké jídlo. Když se začalo stmívat, zapálili jsme oheň a začali popíjet. Will si vzal kytaru, hrál, zpíval a my se k němu přidali. Tyler málem spadl do ohně, ale s Ludmilou jsme ho přitáhly k sobě a to mu zachránilo zadek.

Ostatní už začali být v náladě a na mě šlo spaní. Nechtěla jsem rušit jejich dobrou náladu a tak jsem se jen zvedla a vydala se pryč. Musela jsem si ještě vyndat spacák z auta. Ucítila jsem něčí ruce na mých bocích a po chvilce i dech na krku. S úsměvem jsem se otočila, za mnou nestál nikdo jiný než Daniel.

,,Chceš pomoct lásko?" Dlouze jsem ho políbila a více se k němu přimáčkla. Ne! On mi nemůže nic tajit. ,,Myslím, že to zvládnu sama. Nebo jdeš už také spát?" Zasněně se mi zadíval do očí. ,,Když jdeš spát ty, já jdu taky!" Vyndal si spacák, chytl mě za ruku a vydali jsme se do stanu.

Rychle jsme se uvelebili a v objetí usínali. ,,Miluji tě," řekl a já opět nic. Ty slova jako kdyby pro mě byla něco složitého. Dříve mi to žádný problém nedělalo, ale teď? Ale proč?!

Zbytek týdne proběhl dost klidně. S Ludmilou jsme se docela spřátelili a s Kate jí bereme trochu jako překážku, kterou však dokážeme tolerovat. Bohužel je na Willovi vidět, že jí má opravdu rád a tentokrát se této dívky jen tak nevzdá. Tudíž musíme naši roly milých holek nadále hrát.

Opět sedíme ve vlaku domů. Na tento týden budeme ještě dlouho vzpomínat! pomyslela jsem si. ,,Emo? Vystupujeme!" řekl s úsměvem Daniel. Vzala jsem si věci a vydala se za ním.

Táta i s Charlotte na nás už čekali a tak jsme rychle naházeli tašky do kufru, rozloučili se s ostatními a nastoupili do auta. Celou cestu panovala zvláštní atmosféra, napětí. Nedokázala jsem to správně popsat. ,,Tak jak jste se měli?" zeptal se táta na prolomení napětí. ,,Suprově!" ,,Úžasně!" Opět zavládlo ticho. ,,A co vy? Líbila se vám Paříž?" zeptala jsem se. Vyděšeně se na sebe podívali. ,,Ale jo... Bylo to krásné..." Celá ta cesta autem byla šíleně, divná.

Konečně jsme byli doma.Vyndala jsem tašky z auta a vydala se do pokoje, kde jsem tašku mrskla na zem. Přepadl mě docela hlad a tak jsem se vydala do kuchyně. Když jsem procházela kolem obýváku, něco jsem zaslechla a tak jsem se ihned schovala.

,,Říkal jsem, že s tím končím!" byl to můj táta a s někým telefonoval. Vypadal naštvaně a já se co nejvíce snažila, aby mě neviděl. ,,Zatáhnout do toho Bena, poplést mu hlavu! Tohle děláš vždy, ale se mnou ti to už nevyjde! Já končím! Mám rodinu a jestli si myslíš, že mě budeš moci ovládat skrze mého syna tak se pleteš! Už pro mě nic neznamená!" Syna?! pomyslela jsem si a rukou si lehce zakryla ústa.

,,Ne! Jestli do toho zatáhneš ji, končí vše! Dal jsi mi slib! Ema se o ničem nedozví!" O čem bych měla vědět?! Co se to děje!