Černá ovce ¤ (Dokončeno)

Kapitola osmnáctá

„Neruším?!" Rychle jsme od sebe odstoupili a oba se lehce začervenali. „Ee... Ne... Co jsi potřebovala mami?" zeptal se plaše. „Za půl hoďky vyrážíme. Doufám, že už máte zabaleno..." oznámila nám a potom odešla. S Danielem jsme se na sebe podívali a začali se smát. „Nenápadnost teda fakt není naše přednost!" zasmála jsem se. „Já vím." řekl Daniel. Stoupla jsem si na špičky a políbila ho na čelo.

Poté jsem rychle přeběhla z jeho pokoje do mého, popadla tašku a letěla po schodech dolů. V obýváku jsem málem srazila tátu. „Pomalu divoženko!" Zastavila jsem se a podala tátovi tašku. „Děkuji můj věrný otroku." Zasmál se a vzal si ji. Mrkla jsem a vyplázla na něj jazyk. Táta se i s taškou vydal ke dveřím, kde ještě popadl svou a vydal se ven k autu.

Posadila jsem se do obýváku a textovala si s Kate a mými dalšími kamarádkami, se kterými se bohužel tolik nevídám, protože mají málo času (Nathalia Molnarová a Abby Johnsonová). Víc kamarádek nemám, vždy jsem se více bavila s klukama protože holky jsou příliš falešné. S Nat a Abby jsme chodili na stejnou školu a já si je úplně zamilovala, ale bohužel jsem musela odejít.

Předtím jsem toho litovala, ale teď bych měla tátovi poděkovat, jsem za to šíleně ráda. Při vzpomínce na začátek mého dobrodružství jsem si přejela rukou po jizvě na zádech. Hledám v tom smysl. Daniel mi sice řekl příběh o Alexovi, ale stále mi připadalo neco zvláštní a po rozhovoru s Charlotte zjišťuji, že mám nejspíš pravdu. Hlavně to na Danielovi začíná být znát. Vidím na něm, že by mi to chtěl říct, ale něco jako by mu bránilo.

Zírala jsem někam do blba a prstem jezdila přes jizvu, když v tom mi zavibroval telefon. Nathalia píše do naší skupiny:

Nat: Holčičky měli bychom se sejít, kdy máte čas?

Já: Skoro celé prázdniny, ale celý příští týden nemohu.

A: Já můžu skoro pořád, protože zatím nevím, kdy pojedu k tátovi a k ségře.

Nat: Hlavně se musíme sejít! Víte jak dlouho jsme se neviděli?!

Já: Já vím a moc mě to mrzí, ale slibuji, že se určitě tenhle měsíc sejdeme!

A: Souhlasím! Tenhle měsíc se musíme sejít.

Jako vždy se pokoušíme dohodnout, ale nikdo neví jak to dopadne. Vedle mě si někdo přisedl, a já lehce nadskočila vyděšením. Byl to Daniel, který se na mě usmíval a v jeho očích byli lehké jiskřičky. „Co je? Jsi nějaký natěšený..." „Nediv se. Zítra budeme konečně s partou a věřím, že si to báječně užijeme." Trochu jsem se usmála.

„Taky se už těším zase pár dnů nespoutané srandy." „Můžeme vyrazit?" zeptal se nás táta a já jsem si všimla Charlotte, která scházela schody.

Opět jsme se naskládali do auta, táta nechal klíč pod rohožkou a mohli jsme vyrazit. Cesta domů mi připadala kratší než cesta tam. Doma jsem vybalila a opět si zabalila. Nesnáším, když ani nemám čas si užít pohody doma, ale musím to překousnout.

Lehla jsem si na postel, chvilku zírala do stropu a pak se bezdůvodně začala smát. Po chvilce smíchu jsem zavřela oči a zaposlouchala se do ticha, které pohlcovalo místnost. Uslyšela jsem vrnění, někdo mi volá. Popadla jsem telefon a přijala hovor.

„Ano?" „Ahoj Em. Máš čas? Nechceš jít na kávu?" Volala mi Nathalia, jako vždy když nemám čas chce jít ven. To je jí podobné. Je neděle, čtyři hodiny odpoledne a zrovna teď jsem měla mít "rande" s Danielem. V překladu já, Daniel, popcorn a film. „Promiň Nat, ale nemůžu, mám rande s Danielem." Uslyšela jsem její zklamaný povzdech. „Jó to je v pohodě, užijte si to... Tak třeba příště..." „Tak, pa." „Pa, pa."

Zavěsila jsem a v tom uslyšela zaklepání. „Můžu dál?" Daniel stál ve dveřích s mísou popcornu v rukách. „Jistě! Na co se chceš dívat?" Vzala jsem si notebook ze stolu a pohodlně si sedla na postel. Daniel se ke mně přitulil a já se opřela o jeho hruď. „Co třeba něco od Marvelu?" zeptal se. „Tak třeba Iron man jednička?" Miluju Marvelovky a i Daniel je má rád.

Pustili jsme film a zírali do notebooku. Film skončil a já už v půlce začala poklimbávat. Daniel chtěl odejít, ale já ho zadržela. „Nechoď! Dobře se mi na tobě leží!" řekla jsem rozespale a ještě více se na něj nalepila. Začal se smát a zůstal ležet. Ještě pevněji jsem ho objala a přitiskla k sobě.

„Miluji tě!" zašeptal mi do ucha. Taky tě miluji! pomyslela jsem si, ale nahlas to nedokázala říct. Úplně jsem si představovala ten jeho rošťácký úšklebek. Je teprve šest a já už tu pochrupávám. Cítila jsem tlukot jeho srdce a ten mě ještě více uspával. I když jsem nechtěla usnout, nakonec mě pohltila únava a já usnula.

Probudila mě silná bolest za krkem. Otevřela jsem oči a uviděla Daniela, který ještě spal. Už chápu, proč mě tolik bolí za krkem. Opravdu jsem spala na Danielovi celou noc? Jsem tak rozlámaná, že ani nevím, jestli vstanu. Poklidně oddechoval a já ho zamilovaně pozorovala. Je tak strašně sladký. Při pohledu na něj cítím jak mé srdce plesá.

Pomalu otevřel oči a když mě uviděl začal se smát. „Co se tlemíš?!" Zeptala jsem se naštvaně a lehce ho štípla do břicha. „Díváš se na mě jako na kus žvance!" Začala jsem se také smát až do doby než mě políbil a tím mě umlčil.

„Asi půjdu do sprchy a ty bys měl taky!" řekla jsem a chtěla vstát. „Tím chceš říct, že smrdím?" Začala jsem se smát. „Ani nevíš jak moc!" rýpla jsem do něj. „A... co když půjdu do sprchy s tebou?" Prudce jsem se postavila a vydala se do koupelny. „Na to zapomeňte pane, alespoň v koupelně cod tebe chci mít klid!" Daniel mě z postele se smíchem pozoroval.

Vyšla jsem na chodbu a tam uviděla tátu. Rychle jsem zavřela dveře od mého pokoje. Táta nesmí zjistit, že je Daniel právě teď u mě v posteli. „Dobré ráno zlatíčko." „Ahoj tati," řekla jsem rozrušeně a šíleně pisklavým hláskem. „Jak jsi se vyspala?" „Dobře... Konečně ve svém," táta přikyvoval a tak jsem pokračovala, ,,no, tak já půjdu do sprchy." Rychle jsem přeběhla do koupelny a táta mě u toho se zvláštním výrazem pozoroval.

Zabouchla jsem dveře a zhluboka dýchala. Táta to takhle nesmí zjistit. Prostě né teď a né tady! Svlékla jsem se a vlezla do sprchy, pustila vodu a sedla si. Položila jsem si hlavu na kolena a nechala horkou vodu stékat po mém těle.

Musím to tátovi říct. Na tohle nemám nervy. Štěstí je, že dnes odjíždíme a tím pádem mám více času na vymyšlení vhodného proslovu.

Osprchovala jsem se a zabalená v ručníku se vydala do pokoje. V posteli už bohužel nebyl Daniel což mě trochu zklamalo, ale nejspíše udělal dobře. Asi se vydal k sobě, nebo do kuchyně na snídani. Rychle jsem se převlékla a mokré vlasy si nechala volně, aby rychle uschly.

Vydala jsem se dolů na snídani a šla opravdu pomalu. V kuchyni u stolku už seděli úplně všichni a jedli tousty, které určitě připravila Charlotte. Z lednice jsem si vyndala jogurt a přisedla si k nim. „Nechceš si raději vzít toust? Rozhodně je lepší než tohle." zasmál se táta. „Co máš proti mému jogurtu?" „Rozhodně nic! Až na to že to vypadá jak primalex!" Zasmála jsem se a pokračovala v jezení.

Bylo kolem deváté a táta nás s Danielem vezl na nádraží, kde na nás už čekají Kate a Matt. S ostatními se sejdeme až na místě.