Černá ovce ¤ (Dokončeno)

Kapitola druhá

Tuto kapitolu bych chtěla věnovat Natálce, víš jak jsi úžasná tak taková zůstaň 💋❤

Alex zaklepal a potom jsme oba vešli. ,,Pane Jamesi... Tohle je Ema Blacková..."A to už jsem si myslela, že mě tu všichni znají. Okamžitě jsem si všimla: Polovina třídy měla povolenou kravatu a ostatní normálně uvázanou. Také jsem si hned všimla Daniel, který seděl okolo své partičky povolených kravat. Byli tam lavice po čtyřech a na levé straně sedělo šest povoleno kravaťáků a na pravé straně seděli čtyři pevně uvázané kravaty. ,,Dobře tak se někam posaď a můžeme začít výuku," pobídl mě učitel a já jsem se posadila úplně dozadu. Vedle mě se posadil Alex. Když si sedal, usmál se na mě. Zrovna jsme měli Ekonomiku a naštěstí ta hodina utekla rychle.

Hned o přestávce se ke mně nahrnuli pevně uvázané kravaty a začalo seznamování, které jsem nikdy moc nemusela. ,,Takže ty jsi ta naše třídní květinka?" Pronesl hnědovlasý kluk se zelenými oči. ,,Očividně... Jinou holku tu nevidím!" Odsekla jsem se smíchem a ostatní se také lehce zasmáli. ,,Omluv našeho Davida... Být tebou si na něj dávám bacha, je to vrchní sukničkář." David se na Alexe šibalsky usmál a já jsem se smíchem zavrtěla hlavou. ,,No, každopádně chceš představit i ostatní hochy?" ,,Hochy..." zopakovala jsem se smíchem. ,,Dobře, Tohle je Tom Wilson, je to veliký vtipálek..." ukázal na dalšího bruneta, který měl dokonale hnědé oči, ,,Tohle je Joe Smith. Je to snad ten nejchytřejší kluk, kterého znám..." Joe měl černé vlasy a úžasné modré oči. ,,A toto je Jamie Williams, expert na počítače..." Další brunet této party, Jamie měl také hnědé oči, ve kterých byl lehký odlesk zelené. ,,Každopádně poslední je David Taylor... Jak jsem již řekl je to vrchní balič." Opět jsem se zasmála.

Najednou promluvil někdo z povolených kravat: ,,A nás by jsi nechtěl představit buzničko?" ,,Nechápu proč mu nadáváš! Ale měl by ses uklidnit!" Řekla jsem naštvaně a zaměřila jsem toho kdo promluvil. Byl to kluk, který měl tmavě modré vlasy. Kluk se postavil, a i s ostatními se vydali k nám, nevěděla jsem co chtějí dělat, ale rozhodně jsem se jich nebála. ,,Ale, ale chlapci?! ŠUP! Na svá místa!" Všichni z povolených kravat hodily na učitele vražedný pohled a pak se vydali na svá místa.

I kluci od uvázaných kravat se posadili a učitel začal. Měli jsme matematiku a tu já mám moc ráda, ale nemohla jsem se soustředit. Chtěla jsem vědět jak se jmenují povolené kravaty. ,,Alexi?" zašeptala jsem. ,,Hmm?" ,,Vím, že to nebudeš dělat rád, ale řekneš mi kdo jsou oni?" Hlavou jsem kývla směrem k povoleným kravatám. ,,Máš pravdu... rád to opravdu nedělám, ale tak stejně nemám na výběr." Usmála jsem se. ,,To fakt nemáš..."

,,Dobře, ten blb s modrými vlasy je Matthew... Mat... Brown, rád se pere a když je rozjetý je mu jedno jestli je ta osoba kluk nebo holka," Důkladně jsem si Mata prohlédla a potom se opět věnovala Alexovi. ,,Ten blonďák sedící vedle Mata je Kyle Moor, věř mi je ještě agresivnější než Mat," Kyla jsem si také dobře prohlédla. ,,Ten s fialovými vlasy se jmenuje Will Martin... jestli je náš David balič tak on je snad jeho učitel... A bacha zaslechl jsem, že je to násilník..." Zasmála jsem se, ale Alexův výraz se moc nesmál. Tohle jsem mu ale nevěřila... Vždyť tenhle kluk by určitě nemohl být násilník. ,,Ten co sedí mezi Danielem a Matem se jmenuje Tyler Clark a má hodně rád alkohol a návykové látky." Prohlédla jsem si hnědovlasého hocha, který vypadal dost znuděně. ,,Poslední je Robbie Walker... ten sedí vedle Willa... Osobně bych řekl, že Robbie je jako jediný z nich normální." Pořád jsem na ně zírala.

,,Slečno Blacková... Mohla byste jít tuto rovnici vyřešit?" Rychle jsem se na učitele podívala. ,,Eee... jistě." Zvedla jsem se a vydala se k tabuli. Všichni na mě civěli, povolené kravaty na mě zírali jako na kus kebabu. Se zamračeným pohledem jsem došla k tabuli, vzala si křídu a začala počítat. Najednou jsem ucítila, jak po mě někdo hodil zmačkaný kus papíru učitel se zvedl ze židle a zakřičel. ,,Kdo to byl?!" Nikdo se neozval, a tak jsem jen dopsala výsledek, zvedla kuličku a vydala se zpět na místo.

,,Jsi v pohodě?" ,,Jo... Něco takového mě přece nemůže rozhodit!" ,,Vážně?" ,,Už jsem ti jednou řekla, že jo!" Prohlédla jsem si kuličku a všimla si, že je popsná. Pomalu jsem ji rozbalila. Uvnitř bylo napsáno: Odvážná, první zkouška splněna. Pohledem jsem zaměřila povolené kravaty a všimla jsem si jak se na mě Daniel a Mat dívají s úsměvem, který jsem nedokázala rozeznat. Zbytek hodiny jsem seděla zmatená a stále nedokázala pochopit co to má znamenat. Když konečně zazvonilo všichni se zvedli a šli někam pryč.

,,Hej! Alexi počkej! Kam se jde?" Alex se zastavil a otočil na mě. ,,Máme tělocvik...Tak hejbni prdelko!" ,,Prdelko?" Rozesmál se ale já byla lehce vytočená. Zvedla jsem se a šla jsem za Alexem. Každopádně oblečení na tělocvik jsem si s sebou nevzala.

,,Ale Alexi, já s sebou nemám žádné věci na převlečení..." ,,Tak to se musíš domluvit s tělocvikářem... Ale radím ti říkej mu radši kouči než, pane." ,,Dobře..." Když jsme s Alexem kráčeli po chodbě různí kluci (třeťáci, čtvrťáci i jiní) se na mě tak divně zírali až jsem začala mít strach. Konečně jsme byli na místě a divné pohledy ustali.

Alexovi, ale nedošlo, že mě zavedl rovnou do klučičí šatny, kde se mi naskytl pohled na kluky bez triček a někteří byli i bez kalhot. Všichni se na mě okamžitě podívali a já jsem nebyla schopna ze sebe vydat ani jednu hlásku, nakonec jsem ze sebe jen dostala: ,,Ee..." a rychle vyběhla ven, kde jsem do někoho narazila.

Očividně to byl kouč, přeci jen kdo jiný by nosil teplákovou soupravu. Mohlo mu být přibližně dvacet sedm. ,,Omlouvám se, já vás... neviděla." Kouč si mě prohlédl a pak spustil. ,,Ty jsi ta nová... No mám pro tebe špatné zprávy... Šatny jsou společné, takže šup zase zpátky a převléct." Už chtěl odejít, ale já ho zastavila: ,,Omlouvám se, ale já nemám cvičební úbor." Opět si mě prohlédl a potom řekl. ,,Skus zajít do jídelny... Hledej tam Holly... Je to jedna z kuchařek. Je mladší než ostatní. Popros jí mým jménem, že potřebuješ nějaké sportovní oblečení a pospěš si!"

,,No.. Dobře, ale já nevím, kde je jídelna." Kouč protočil oči. Věřím že to tu se mnou nebude mít lehké, ale vypadá jako sympaťák. ,,Hned tady naproti..." Trochu s hraným úsměvem jsem odešla. Připadala jsem si strašně trapně. Když jsem odcházela, ještě jsem zaslechla jeho povzdech. Tak snad si na ty roky se mnou zvykne.