Černá ovce ¤ (Dokončeno)

Kapitola čtvrtá

Opět mi uvázal kravatu a dobře ji utáhl. ,,Děkuji." Všimla jsem si, jak se na nás všichni snaží nenápadně dívat. ,,Nemáš za co... Jen mě tak napadlo, nechceš dneska po škole někam zajít?" Otočila jsem se k němu zády a zahleděla se do skříňky. Nevěděla jsem co říct, Alex je dobrý kluk, ale nic pro mě... Nechci aby si myslel, že by mezi námi mohlo někdy něco být... ,,Bohužel musím domů... Táta na mě bude čekat, je docela přísný." Alex se zasmál: ,,To nevadí, tak tě alespoň doprovodím domů." Nadšení mě moc nenaplňovalo, ale nemohla jsem ho jen tak odkopnout.

Vzala jsem si oblečení od Holly a řekla si, že ho nejdříve vyperu. Otočila jsem se na Alexe a hraně se usmála: ,,To budeš moc hodný." Alex vypadal šťastně, a tak jsem mu svou špatnou náladou nechtěla kazit náladu. ,,Co teď vlastně máme za hodinu?" ,,Angličtinu," řekl klidně a tak jsme se vydali zpět do třídy.

Když jsme kráčeli po chodbě, opět na mě všichni tak zlověstně zírali. Měla jsem kvůli tomu divný pocit v žaludku. Uklidnila jsem se až opět na místě. Alespoň, že tu nakonec nejsem jako jediná holka.Mám tu Holly, která je naprosto skvělá. Zbylé tři hodiny proběhly normálně a konečně jsem mířila i s Alexem po boku domů. Už jsem se nemohla dočkat, až zalezu pod deku.

,,No... a co ráda děláš ve volném čase?" zeptal se Alex, aby prolomil trapné ticho. ,,Já ráda čtu a kreslím... A ty?" ,,Já hraju na elektrickou kytaru... Jednou ze mě bude muzikanta budu mít skvělou kapelu a taky spoustu krásných fanynek, jako jsi ty..." Jeho slova mě lehce vyvedly z míry. Pořád jsem se dívala před sebe a ani mě nenapadlo se podívat na Alexe. Chtěla jsem být brzy doma, a tak jsem se rozhodla to vzít zkratkou přes garáže. Je to tam takové trochu bludiště, jedna garáž vedle druhé a také tam nikdo moc nechodí.

,,To se nebojíš tu chodit sama?" ,,Ani ne, ale..." Najednou jsem za námi zaslechla nějaký ruch. Prudce jsem se otočila a uviděla za námi na kole partičku povolených kravat. ,,Ne! Zase on! Em... Pojď... Musíme utéct!" Alex mě chytl za předloktí a táhl pryč. Po chvilce mi to konečně došlo a začala jsem také utíkat. Bylo mi jasné, že nás doženou nebyli zase až tak daleko. ,,Do prava! Alexi DO PRAVA!" Rychle jsme odbočili, ale zase tam byla jen dlouhá ulice garáží. ,,Obkličte je!" Zavolal na své "kumpány" Daniel. Napravo ode mě jsem uviděla Willa a nalevo zase Mata.

Nakonec nás předjeli a zablokovali cestu. Otočila jsem se na Daniela a čekala co bude dál. ,,Co chcete?!" zeptal se Alex rozzuřeně. Ale v jeho hlase bylo něco co jsem nerozeznávala. ,,Jenom si popovídat tady s Emou... Myslím, že bys měl odejít! Nebo snad chceš aby se minulost opakovala?! Skutečně jí to chceš udělat?" neměla jsem tušení o čem to melou. ,,Já nikam nepůjdu!" řekl Alex odhodlaně, až pyšně. Daniel odhodil kolo a vydal se k Alexovi. ,,Přestaň se laskavě přetvařovat a hrát si tady na hrdinu! ZMIZ!" Daniel do Alexe strčil a ten spadl na zem.

,,Tak dost! Alexi běž!" Daniel se na mě s ďábelským úsměvem podíval a Alex vypadal jako malé bezbranné štěňátko. „NE! Nikam nejdu! Já tě tady s těmi bastardy nenechám!" „Ó, jaká silná slova!" zasmál se Mat a ostatní se přidali. Alex ležel pořád na zemi, a tak do něj Mat silně kopl. „Nechte ho být vy pitomci! Chtěli jste snad mluvit se mnou, né!" Všechny pohledy se přenesli z Alexe na mě. „Ale, ale... Princezna si hraje na hrdinku?" Jenom jsem se arogantně dívala na Daniela. „Chtěli jste mluvit se mnou! Tak mi řekni, co chceš!" Všichni se začali smát. ,,Víš, co chci? Chci tě zachránit... Jak pošetilé, že? S tebou přišli i změny... a to se mi moc nelíbylo, ale něčím... něčím sis získala, mou pozornost. Nedokážu přesně říci čím, ale... Jednoduše je to pro tvé dobro!" pronesl to tak vážně, až se mi z toho chtělo zvracet.

Pouze jsem se začala smát. ,,Je tu snad něco vtipného?!" zeptal se naštvaným tónem Daniel. Alex se konečně zvedl ze země. Jeho pohled mi říkal: nedělej to! ale... to bych nebyla já, kdybych neřekla něco urážlivého. „Vy všichni jste tak k smíchu... Hrajete si na drsňáky, na mocné... Jak jsi to říkal... Zachránce? Ale ve skutečnosti jste pouhý zbabělci!" Mat se ke mně vydal a hodlal mi snad dát facku. Alex ho však zastavil a začala rvačka: Alex praštil Mata pěstí do břicha a Mat Alexe do obličeje. Myslím, že bude mít monokl. Když byl Alex na zemi Mat a Kyle do něj začali kopat.

„NÉ! Nechte ho být!" křičela jsem, ale zároveň nevěděla co dělat. Vzpomněla jsem si, že mám v batohu pepřový sprej, a tak jsem ho vytáhla a nastříkala ho Kyleovi do očí. „Ty couro blbá!" Daniel mě chytl za předloktí a vytrhl mi pepřák z ruky. „Wille, Tylere... Držte jí ty ruce! Robbie, Mate... Chyťte už konečně toho hajzla!" Přikázal jim Daniel a než jsem stihla něco udělat už mě drželi jako okovy.

,,Kyle? Teď je to na tobě!" Kyleovi stále slzely oči, a tak si je pořád mnul. Avšak i přes slzavé oči vytáhl Kyle z kapsy nůž a vydal se ke mně. Zírala jsem na něj a teprve teď mě pohltil opravdový strach. ,,Co hodláš dělat?!" zeptala jsem se vyděšeně. Hlas mi přeskakoval jako mutujícímu chlapečkovi a celá jsem se chvěla. ,,Chtěl jsem to probrat po dobrém, ale jsi tak paličatá... Takže mi nedáváš jinou možnost! Vysvětlení dostaneš až zkrotíš svou paličatost!"

Will a Tyler mě otočili a já jsem neviděla co dělají. Najednou se přede mnou objevil Daniel s kolem. ,,Být tebou bych se opřel... nebude to příjemný!" Nejspíše to měl být rozkaz, ale znělo to spíše jako prosba. Poslechla jsem ho a opřela se o kolo. Will a Tyler si klekli každý z jedné strany Daniela. Stále mi drželi ruce a s lehkým, vyděšeným úšklebkem mě pozorovali. Cítila jsem, jak mi Kyle vyhrnuje košili. „Hej! Tohle je soukromí majetek ty perverzáku!" ,,Uklidni se!" Ucítila jsem na zádech štiplavou bolest, která se po čase stávala větší a větší.Slzy mi tekli proudem. „Co to kurva děláte!" Křičel Alex opravdu nešťastně. Já se snažila nevřískat i když to bolelo jako čert.

Po další několika bolestivých řezech jsem to už nevydržela a začala vřískat velice nahlas. Chtěla jsem se jim vytrhnout, bránit se... Ale mé tělo v křeči mi bránilo udělat jakýkoliv pohyb. Přes své slzy jsem viděla, jak mě Daniel pozoruje. V jeho pohledu byl lehký úsměv, trocha smutku a bolest. Moje bolest ovšem byla tisíckrát horší. Musela jsem si přehmátnout proplést s prsty s Willem.

Stále jsem se snažila moc necukat, protože jsem se na jednu stranu bála, aby nůž nezajel hlouběji pod kůži. ,,Bože můj to je... bolest!" Křičela jsem přes slzy. Danielův úsměv na chvíli pohasl a zdálo se mi jako bych v jeho očích zahlédla lítost. ,,Už to máš hotové?" zeptal se Daniel Kylea. ,,Jo..." Pořád to ale šíleně bolelo. Měla jsem strašně roztřesené nohy, na kterých jsem se sotva držela. Will a Tyler mě museli podepřít a držet, abych nespadla. ,,Ještě počkejte!"

Dívala jsem se do země, protože jsem byla tak znechucená! Nechápala jsem jaký měli důvod tohle provést. Nechtěla jsem ani vidět ničí tvář. Daniel ke mně přišel a povolil mi kravatu. Pak se začali smát a vydali se pryč. Tyler mě přestal podpírat, ale Will mě opatrně položil na zem a usmál se na mě smutným úsměvem. 

Hned potom ke mně přiběhl Alex a začal se vyptávat. ,,Jsi v pořádku?" Nereagovala jsem. Strašně to bolelo, ale nejvíce asi utrpěla má čest a ego. „Naštěstí to nejsou hluboké řezy, takže do nemocnice nebudeš muset jít, ale radši bych ti to vydezinfikoval a zalepil. Bohužel tady nemám ani dezinfekci a ani obvaz, nebo náplast, nebo..." ,,Alexi!" okřikla jsem ho rychle a on konečně přestal zmatkovat. ,,Když mi pomůžeš dojít domů, vše si zařídím sama." Alex se usmál a pomohl mi vstát. „Dobře..." Cesta domů byla těžká a bolestivá. Snažila jsem se držet si košili, aby nebyla od krve.