Černá ovce ¤ (Dokončeno)

Kapitola pátá

Konečně jsme stáli před naším domem a já pocítila bezpečí. ,,Děkuju za pomoc." ,,Chci se ti omluvit, že jsem tolik zpanikařil! Nemám rád, pohled na krev..." ,,V pohodě... Jen mi slib, že neuděláš žádnou hloupost!"Alex se mi zahleděl do očí a potom naštvaně pronesl: ,,Jestli se to bude opakovat... Pak uvidíš jaký je pravý Alex! Vše se vrátí! Praví Alex se vrátí" Nachápala jsem jak to myslel, ale on se jen usmál potom odešel.

Praví alex se vrátí? Co se to tu děje?! Jsem první den na nové škole a už mě stihli zesměšnit, pořezat a zmást! Otevřela jsem branku a snažila se běžet přes celou zahradu a dům až do koupelny.Až za zamčenými dveřmi mé koupelny, jsem si konečně oddychla. Sundala jsem si košili a nastavila zrcadla tak, abych dobře viděla na ránu na zádech. Pořád to štípalo jako čert.

Přes krev však nebylo dobře vidět, co mi vyřezali do zad. Popadla jsem odličovací tamponek a nalila na něj kapku dezinfekce. Pečlivě jsem si setřela krev, šíleně to štípalo. Když jsem to uviděla málem mi vypadli oči z důlků. Kyle mi do zad vyřezal kruh, ve kterém byl trojúhelník a v trojúhelníku byl opět kruh. „Co to má kurňa...!" Být! dokončila jsem svou větu v hlavě. Ještě stále mi trochu tekla krev, a tak jsem si vzala velikou náplast a zalepila tu ránu.

Na sto procent tam budu mít jizvu. Zajímalo by mě, co znamená ten symbol. Vzala jsem si košili, odemkla dveře a přeběhla z koupelny do pokoje. V pokoji jsem si vzala nothebook ze stolu a sedla si do postele. Zranění mě bolelo, snad ve všech polohách. Zapnula jsem ho a hned najela na facebook kde jsem si našla Alexe a okamžitě mu napsala:

Ema: Ahoj, můžu se tě na něco zeptat?

Alex: Ptej se...

Já: Co znamená kruh, ve kterém je trojúhelník a v trojúhelníku ještě jeden kruh?

Dlouho neodepisoval a mě to přišlo zvláštní, ale nakonec odepsal:

Alex:Znamená to, že jsme spolu my dva skončili!

Já: O čem to proboha mluvíš?

Alex už neodepsal, a tak jsem byla opět na začátku. Šíleně mě jeho odpověď zklamala. Už jsem s ním nechtěla mluvit! Vůbec ničemu nerozumím a nemám nikoho, kdo by mi pomohl. Jsem sama...

Zbytek dne jsem se učila uvázat kravatu, a nakonec jsem to i jakž takž zvládla. Bylo kolem desáté hodiny večer, a tak jsem se rozhodla jít do sprchy. Jakmile jsem vyšla z pokoje, potkala jsem tátu. ,,Tak jaký byl tvůj první den?" začal ihned vyzvídat, což mě překvapilo. ,,Divoký... Promiň, ale jsem moc unavená a jediné co teď chci je jít do sprchy. Můžeme tenhle rozhovor přesunout na jindy?" Táta jenom věrohodně zakýval hlavou. ,,Jenom ti ještě do pokoje na stůl hodím rozvrh," řekl a potom mi uhnul z cesty a já mohla konečně do sprchy.

V koupelně jsem si strhla náplast ze zad a opět to hodně bolelo. Jestli tam budu mít jizvu tak ty malí bastardy zašlapu do země! Konečně jsem byla ve sprše a mohla jsem přemýšlet. Teď už ve třídě nemám nikoho. Což znamená, že jsem na vše sama... Jako vždy jsem nakonec na vše sama. Jestli mám být od teď na vše sama, musím se trochu vybavit.

Rychle jsem vylezla ze sprchy, usušila se, převlékla se a běžela do svého pokoje hledat zhruba tři roky starý kapesní nůž. Příště až se pokusí o něco podobného, nezkončím jako jediná pořezaná! Když jsem konečně ten nožík našla hodila jsem ho do batohu, skočila do postele a šla spát. Po dnešku už nic jiného ani nechci. Jestli si táta myslel, že mi odstraní zlé vlivy z cesty, očividně se spletl. 

Ráno mě vzbudil odporný zvuk budíku. Nesnáším ranní vstávání, připadám si, že zrovna dnes jsem unavená jako nikdy před tím. Rychle jsem vylezla z postele a běžel do koupelny udělat ranní hygienu. Nevím proč, ale přes týden ráno nikdy nesnídám. Z koupelny jsem zamířila zpět do pokoje, kde jsem se oblékla do uniformy a připravila si všechny potřebné sešity. Když jsem se podívala na hodinky byl ten správný čas vyjít do školy.

Popadla jsem batoh a běžela do kuchyně. „Dobré ráno tati..." řekla jsem rychle. Otec seděl u stolu, jedl svou snídani a četl noviny. „Dobré zlatíčko." Začala jsem hledat cosi, co bych si mohla dát k svačině. „Tady máš, nová služebná ti připravila svačinu..." Táta ke mně po stole přišoupl igelitový pytlík, ve kterém byli dva chleby. Rychle jsem pytlík popadla, nacpala ho do tašky a chtěla se vydat na odchod. Potom mi ale došlo: „Tak počkat... Nová služebná?" Složil noviny a položil je na stůl. „Ano, známe se už pár let a včera jsem ji potkal před tvou školou... Když dnes přijdeš včas tak ti ji představím, teď má bohužel spoustu práce." Otočila jsem se na patě a odešla pryč. Doufám, že to nebude nějaká nána, ale jestliže patří mezi tátovi známe... Nebude u nás jen tak!

Rychle jsem vyběhla z domu a přes zahradu rovnou na ulici. Ráno jsem si ani nezkontrolovala ránu, ale snad to bude dobré. Jen doufám, že to dnes bude lepší a nebudou si mě moc všímat. Proboha jen ať dnes nemáme tělocvik. Šla jsem dost pomalu a přemýšlela nad různými věcmi. Třeba nad podivuhodnou změnou mého táty. Netvrdím, že by mi byl špatným tátou, ale nikdy jsem s ním neměla takové ty debaty typu: Jak jsi se dnes měla? nebo, Tak jak bylo v práci? Vlastně ani nevím co můj táta zrovna teď za práci dělá.

Když jsem se podívala na hodinky věděla jsem, že přijdu pozdě, a tak jsem se rozeběhla. Do třídy jsem naštěstí přiběhla včas, ale celá udýchaná. Sedla jsem si dozadu na své místo, ale bohužel sama. Alex seděl vepředu mezi Davidem a Tomem. Nikdo z utažených kravat se na mě ani nepodíval, ale z povolených kravat mě sledovali všichni. Jenom jsem protočila oči a otráveně seděla jako pecka. Pořád si tak špitali s šibalskými úsměvy na tváři. Vytáhla jsem si sluchátka a pustila první písničku, kterou jsem našla. Hlavu jsem si položila na lavici a zavřela oči, mám zhruba pět minut, než zazvoní na hodinu. Ani jsem si to neuvědomila a začala jsem pomalu usínat.

Najednou mi na hlavě přistála zmačkaná kulička papíru, a to mě probudilo. Posadila jsem se, otevřela oči a všimla si učitele, který právě vešel do třídy. Papírek přiletěl ze směru od povolených kravat, ale proč by mě oni varovali? Vyndala jsem si sluchátka z uší a pozorně poslouchala učitele. Uprostřed hodiny jsem si všimla že mě Will pozoruje. Nebyl to zlověstný, arogantní, nebo dokonce nepřátelský pohled. Byl to pohled plný pochopení a malé lítosti. Usmála jsem se na něj a on mi úsměv opětoval. Nevím proč, ale mám takový pocit, že se mu líbím. Pokud je to pravda, dalo by se toho využít. Potřebuji zjistit co znamená ten symbol.

Jakmile škola skončila, mohla jsem se vydat domů.