Probudil mě přímý svit do mých oči, který prosvítal skrze dutinu v stromu v kterém jsem ztravil minulou noc. Bylo moc hezky. Protahl jsem se a šel jsem se porozhlédnout po okolí abych našel "unikovou" cestu z tohohle kolosa. Do rukou jsem si vzal opět kufr a na záda jsem si hodil batoh. Snažil jsem se jít tou nejsnazší cestou kde bylo co nejméně kořenů ,stromů a propastí. Stromů přibývalo což mě celkem znepokojovalo. Hledáním cest jsem zabral celý den. Byl jsem vyděšený. Už je noc, jsem rozklepaný k smrti ,bojím se a mám hrozný hlad. V batohu jsem měl jen Mars tyčinku kterou jsem snědl před pár hodinami. Asi tady umřu. Tady není žádné místo kde bych mohl přespat. Ani žádné ovoce zde není. Nic. Hrozně se bojím. Šel jsem celý unavený a hladový tam kam mne nohy nesli. Zastavil jsem se, protože jsem měl zvláštní pocit. Najednou křuplo několik větviček ,prudce jsem sebou trhl za sebe. Nikde nikdo. Ale v tom jsem se propadl do nějaké...pasti. Naštěstí jsem si nic neudělal protože jsem měl pod sebou batoh. Jau. Ještě na mě spadl můj kufr. Volnou pravou rukou jsem si přejel po rtu o který kufr zavadil. Asi jsem si ho roztrhl. No tak teď už jsem úplně v prdeli.
Názory???😊😊😊omlouvám se že vydávám tak krátké části, ale snažím se vydávat every day tak to snad chápete
ČTEŠ
ZVÍŘE mavy
FanfictionKarel a Martin jsou od mala nejlepší kamarádi. V 5 letech se vydají se svými rodinami do Amazonie. Jejich první výlet byl v pralese. Šli malou vyšlapanou cestou. Karel šel první. Několik minut neslyšel vůbec nic. Otočil se a nikdo za ním nebyl!celá...
