ZVÍŘE mavy

10

Svou ruku jsem měl stále obvázanou,  v druhé jsem nesl kufr a na zádech jsem měl batoh. Jdu prostě rovně, mé myšlenky putovali úplně jinde než by měli. Pořád jsem přemítal co se v minulých dnech stalo. Mé myšlenky neustále směřovali k k sobě která mi pomohla.
Kráčím pralesem a snažím se tase někam napadnout. Ani si nezlámat nohy. Je tu dost kořenů a balvanů o které bych se se svojí hromotlukoností mohl přizabít. Najednou mě něco povalilo na zem. Vůbec jsem to nečekal.  Prudce jsem se obrátil. Nešlo to. Najednou jsem ucítil hroznou bolest na hlavě a potom jsem upadl do bezvědomí.
-
Probudil jsem se a otevřel jsem oči abych mohl zjistit kde to kurva jsem. Jakmile jsem zvedl hlavu hned jsem ji zas položil protože mě hrozně bolela, asi od rány kterou jsem obdržel. Byl jsem v nějakém dřevěném mini domku ,tak maximálně 3m krychlový.
Posadil jsem se abych se podíval jestli tu někdo není. Leknutim jsem spadl z "postele" která byla ze dřeva a listů. Vedle mě seděl hrozně krásný kluk. Ale vypadá nebezpečně. Někoho mi připomíná.

-" ty co tu děláš?"  Ona osoba na mě zamířila oštěp.

"Já se zt-...Ma-Marťo ?"

-"ty jsi-  Karlíčku!!!"

Je to Martin. Našel jsem ho. On žije. Já jsem tak šťastný. Bože děkuji ti za toto štěstí. On tak skvěle objímá. Už nikdy ho neopustím. V objetí jsem ho omylem povalil pod sebe, ale objímat jsem ho nepřestal. To mi mi chyběl. Po tolika letech znova spolu.

-"Kájo tak moc si mi chyběl, bál jsem se o tebe, už nikdy tě nenechám samotného "

"Martínku můj malej"

-"odpočívej ,donesu ti vodu" Martin odešel pryč ale ja ho stihl zastavit.

"Počkej- pojď ke Mě"

Martin se ke mě vrátil zpět a já ho svými bolavými rty políbil.

Taaaak co říkáte?😁😁😁a abych odůvodnila proč píšu tak krátce, tak píšu ještě jednu ff která je jako koncept