Martin přerušil naše objetí a chytl mě za ruce.
-"ty jsi běžel po jediné velmi úzké stezce ...ja běžel za tebou...utekl jsi mi a ja se zastavil...otočil jsem se za rodiči...a oni ...zrovna padali dolů do propasti "
Martin se znovu rozplakal a hlavu si dal do dlaní. Objal jsem ho a s ním v objetí jsem si lehl. Pustil jsem Marťu a přikryl jsem ho. Znovu jsem ho objal za záměrem ho zklidnit a uspat. Konejšivě jsem ho hladil po vlasech a doufal jsem, že usne. Pomalu usíná ale nepřestává plakat. Ještě jsem ho objal ale to už usnul. Musí se dobře vyspat , zítra je těžký den. Vedle již spícího Martina jsem už i já usnul.
-
Ráno jsem se probudil tak nějak sám od sebe. Martin ještě krásně spinkal. Políbil jsem ho pod ucho, protože jsem prostě chtěl. Ležel na boku tak jsem ho povalil na záda a stáhl jsem mu dečku. Pořád spinkal. Sednul jsem si mu ma bříško a rty jsem přisál na jeho krk. Mám teď hroznou chuť si hrát, i když Martin ještě spí. Martin pomalu rozevřel očka a jakmile mě na něm spatřil trošku se leknul, ale potom se nechal opečovávat mými polibky. Už jsem se jen díval do jeho očiček.
"Dobré ráno čumáčku " ještě jednou jsem ho políbil.
-" ahoj miloušku"
"Dneska je velký den "
-" já vím už vstávám, za půl hodiny musíme vyrazit "
Martina jsem políbil na krk a slezl jsem z něj aby se mohl chystat. Hezky jsem ho probudil. Právě na sebe oblékam triko a zbylé oblečení. V letadle se ještě převlékneme aby nám nebyla v čr zima. Nebo až na letišti v čr. Důležité je hlavně propašovat Martina. Musím využít nepozornosti letušek.
Názory na dnešní část?
Plánuji tuto ff pozastavit, jelikož teď vůbec nic nestíhám...... učení, focení, rozhovory, učení, učení, učení a ještě k tomu psaní
Ještě uvidím jak se to bude vyvíjet, tešte prosím kapitolu a ne toto
ČTEŠ
ZVÍŘE mavy
FanfictionKarel a Martin jsou od mala nejlepší kamarádi. V 5 letech se vydají se svými rodinami do Amazonie. Jejich první výlet byl v pralese. Šli malou vyšlapanou cestou. Karel šel první. Několik minut neslyšel vůbec nic. Otočil se a nikdo za ním nebyl!celá...
