ZVÍŘE mavy

27

Tak je to tady. Už jsme na cestě ven z pralesa směr letiště. Martin má hroznou radost že už tu nebude muset být. Chápu ho. Bude se mi stýskat po našem hnízdečku lásky. Tam to všechno začalo. I naše poprvé. Bylo na tom místě vlastně jediné. Ale i tak zo bylo kouzelné. Stromy už se míhají do roztržitých pomyslných řad což mi napovídá, že se blížíme ven z pralesa. Martin mírně znervózněl, ale kdykoliv jsem na něm spatřil vrasku nejistoty, políbil jsem ho a on byl zase v pohodě. Hrozně jsem ho chtěl držet za ruku a mačkat se k němu. Bohužel jsme jen šli vedle sebe bez dotyku, krom těch polibků teda. Každý z nás má volnou jednu ruku , v druhé máme kufry, takže bychom se mohli držet za ruce. Já moc chci. Trošku jsem sklonil hlavu smutkem. Chci se dotýkat mého Martínka. Tvářim se teď opravdu smutně. Martin se zastavil a ha hned po něm. Martin mi volnou rukou zvedl hlavu a hluboce , hluboce a opravdu velmi hluboce políbil. Hrozně nevině jsem se usmál a ještě jsem Martina krátce políbil. Znovu jsme šli vedle sebe.

" můžu tě držet za chabadlo příserko?"

-" milouši nezlob "

" já nezlobim!"

-" vždyť já vím ty můj lachtánku"

"Jako že jsem sladkej?"

-" ne , jseš věčně uřvanej a mokrej s rozdílem že ty jsi vlhkej"

Martin mě políbil a já se k němu natiskl. Bral jsem to jako takový vtip. Martin mě chytl za ruku a mohli jsme pokračovat v cestě. Konečně ho držím za ručičku.

Názory????