Mé tělo, duše i jméno je Zmijozel

Kapitola X.

... O několik dní později

"Tady máš další knihu," řekla jsem a dala Severusovi knihu o dalších vzácných lektvarech.

"Znovu přepsaná?"

"Samozřejmě. Některé knihy tam jsou přes půl tisíciletí a ty se mi nikomu nechtějí dávat... Krom toho tady mám pár lektvarů jako ukázku."

Z tašky jsem vytáhla několik lahviček a Severus se o ně ihned začal zajímat.

"A to jsem to dala z latiny."

Lektvary i knihu jsem mu nechala jako dárek a vrátila jsem se domu, kde na mě čekala večeře ve formě tří mladíků, kteří se sem do domu dostali jen díky skřítkům. Nejdříve jsem si s nimi užila a potom jsem si z nich udělala večeři.

Bohužel se kolem mého domu začala nachomýtat nějaká skupinka turistů, takže jsem musela zůstat v domě a čekat, až zmizí, protože lidé zaregistrují, když jim zmizí dvacetičlenná skupina a to beze stopy.

Proto jsem počkala, až se podaří zkušeným průvodcům oddálit od skupiny a potom jsem měla v plánu zakročit.

Několik dní to trvalo, přičemž jsem měla v plánu využít netopýry, aby nahnali tu osmnácti člennou skupinu ke mně domů a já si měla v plánu pochutnat na těch dvou a postupně na té skupince lidí.

Ty dva jsem donutila se svléknout donaha a začít si hrát mezi sebou, než jsem se zapojila taky a vysála z nich krev.

Oblečení jsem dávala skřítkům a to my dávali do skříní, které jsem měla v jedné z horních věží. Skřítci potom ty věci rozpárali a udělali z nich kusy látek, které dávali do druhé věže, kde jsem měla šicí stroj. Pokud se mi ale líbil nějaký ten outfit, nechala jsem si ho.

Těl jsem se šla zbavit a potom jsem zašla do domu, kde bylo těch osmnáct vystrašených turistů.

"Vítejte u mě doma," řekla jsem a mile a dala jim jídlo a pití, ve kterém byli prášky na spaní.

Byli to mladí lidé, ať už kluci, tak holky. Ubytovala jsem je ve svých pokojích a během chvíle usnuli. Holky jsem dala do jednoho a kluky do druhého pokoje.

Přičemž jsem vzala v noci dvě dívenky do dalšího pokoje, kam jsem pak poslala i mé zlatíčka hady, aby si taky užili. Ty holky tvrdě spali, takže se nemohly probudit.

Ráno jsme se jich zbavila a nikdo z ostatních ani nezaregistroval, že u stolu někdo chybí.

Sama jsem si pochutnala na klucích, protože jsem měla v oblibě právě ty. Po několika dnech jsem měla ten dům prázdný, takže byl klídek a já se mohla vrátit do Bradavic.

Albus na mě měl celkem naštvaný, že jsem mu nic nedala vědět, ale odpustil mi.

Tedy... Začala jsem litovat, že jsem chodila na poslední den školy, protože měl Zmijozel vyhrát školní pohár a Albus na poslední chvíli rozdal "pár" bodů, které rozhodli, že Nebelvír, který byl poslední, nakonec vyhrál.