Kapitola XXIII.

740 31 0
                                    

... O mnoho dní později

Sirius Black byl zde na hradě... Brumbál profesory a mě požádal o prohledání hradu, takže jsem využila netopýry a sama jsem se v netopýří podobě vydala prohledat hrad.

Nic jsem nenašla, tak jsem se přeměnila zpět v člověka a narazila jsem na Remuse.

"Nevypadáš dobře," řekla jsem.

"Já vím."

"Nechceš pomoct?"

Moji pomoct přijal a já ho tak doprovodila k jeho kabinetu.

"Díky," řekl.

"Není zač."

Vešli jsme do kabinetu a já ho posadila na gauč.

"Chceš udělat čaj?"

"To budeš hodná."

Udělala jsem mu heřmánkový čaj a sedla jsem si vedle něj na gauč. Zabalila jsem ho do deky a začali jsme si povídat.

Když Remus usnul, přenesla jsem ho do postele a šla se najíst. Řekla bych, že vidět mě hladovou, je to poslední, co by chtěl člověk vidět a zažít.

Využila jsem pokoj, který mi Albus dal a vyspala se tam. Ihned ráno jsem zašla za skřítky a ti mi dali snídani, kterou jsem Remusovi přinesla. Byl překvapen, že mě pořád vidí, ale moji péči ocenil a přivítal.

Bavili jsme se celý den a dost jsme se spřátelili... Se Severusem jsem se moc nebavila, jelikož jsem měla v plánu v něm vyvolat žárlivost.




Mé tělo, duše i jméno je ZmijozelKde žijí příběhy. Začni objevovat