Mé tělo, duše i jméno je Zmijozel

Kapitola XXXVI.

... O několik dnů později

"Tak jsme tady," řekla jsem a zastavila na Grimmauldově náměstí před domy s čísly 11 a 13. Po chvíli se objevil dům s číslem 12. Rodinné sídlo Blacků.

Se Siriusem jsem vešla dovnitř a překvapilo mě, že se podobá trochu některým místnostem v mém době, alespoň tmavými barvami.

"Tak se tu zabydli... Já mám ještě nějakou práci," řekla jsem a Sirius mě objal.

... O měsíc později

"Až tě zase potkám, Albusi, tak tě fakt zabiju!" řekla jsem jen tak do vzduchu, vzala kámen a hodila ho co nejdál.

Nijak jsem nepočítala, že ho dohodím nějak daleko, ale upíři mají mnohonásobně větší sílu než normální lidé, takže jsem zaslechla vzdálené rozbitý okna.

"Jejda," řekla jsem a rozhodla se vydat do Kvikálkova - Měla jsem prý dávat pozor na Harryho, jakoby nestačilo, že ho hlídám už od narození a teď chce Brumbál, abych mu ještě dělala chůvu.

Šla jsem zrovna po cestě pod mostem, když jsem zahlédla Mozkomora, což mě donutilo zrychlit a já potom zahlédla Harryho, jak vyslal celistvého Patrona i na druhého Mozkomora, který se snažil vysát duši jeho bratránkovi.

"Paní Figgová," řekla jsem směrem k paní, která měla Harryho také na starost - bydlela naproti jemu.

Harryho dost překvapilo, že ví o kouzelnickém světě... Co ho ale překvapilo víc, byla má přítomnost.

Vzala jsem si jeho bratránka na záda a spolu jsme vyšli směrem k jeho domu.

"Co tu děláte?" zeptal se mě Harry.

"Co si takhle tykat? Za chvíli budeš vypadat starší než já a já si potrpím na tykání."

"Co tu děláš?"

"Brumbál mě požádal, víš, jak to s jeho prosbami je, abych na tebe dávala bacha."

"Proč?"

"S rodinou Potterů se znám už dlouho... Kromě toho jsme vzdálení příbuzní, takže-"

"My jsme příbuzní?"

"Ale, hodně, hodně vzdálení... Tvá rodina má jen drobnou část krve Zmijozela. Tvá rodina už po staletí chodí do Nebelvíru."

"Ale v tom případě-"

"Ano... Jsi s Voldemortem příbuzný, ale podobnost mezi tebou a jím je v něčem jiném. To ti už Brumbál říkal, nebo ne?"

"Ano."

"Stejně to je jen defekt křížení čistokrevných rodin. Je jich málo a tak bys teď možná nenašel čistokrevné kouzelníky, kteří by mezi sebou nebyli nijak příbuzní."

"Jak to vít-víš?"

"Dělám si přehled o všech členech mé rodiny, od mého otce, přes ty nejvzdálenější větve, kteří nemají o ničem ani tušení... Čím toho bratránka doma krmíte?" zeptala jsem se, protože byl ten bratránek přeci jen trochu objemnější než ti, které jsem měla tu čest nosit.

Harry se pousmál a my jsme se po nějaké té chvíli rozloučili s paní Figgovou. 

"Věděl si, že Surrey v roce 675 jako poslední část Anglie přijalo křesťanství? To byly časy... Přesně tudy vedla stezka a všude byly lesy. Pamatuji si, jak jsem čekala schovaná ve větvích na skupinu obchodníků s dobytkem."

Zelenooký chlapec se znovu usmál a já bratránka sundala.

"Kde máš pokoj?" zeptala jsem se.

"Tam," odpověděl a ukázal na okno v prvním patře.

"Kdyby ti něco hrozilo, zaťukám na okno... Hodně štěstí," řekla jsem a přeměnila se v netopýra.