Mé tělo, duše i jméno je Zmijozel

Kapitola LXIV.

... O několik dnů později

Nasadila jsem si masku na levou polovinu obličeje, jelikož jsem ho měla osláblý. Dalo mi zabrat probudit ty, kteří odpočívali v mé kryptě, k životu. 

Má krev je měla probudit, ale s tím počtem, kolik jich bylo, mi ubylo celkem dost sil a stále jsem potřebovala se plně zotavit.

Tělo jsem měla v pořádku, ale stále zbývala pravá polovina obličeje - proto ta maska.

Letěla jsem do Bradavic, přičemž jsem ještě předtím vyslala netopýry, aby sehnali mé nesmrtelné přátele.

Je mi jasné, že se blíží válka a taky mi muselo dojít, že nějaký Viteál bude v Bradavicích. Proč by mě tam jinak Voldemort posílal? 

Abych hlídala kázeň studentů? To těžko... Musí v tom být něco víc.

Na náměstí jsem se přeměnila do lidské podoby a mířila za ředitelem, kterým se stal Snape. Šla jsem kolem jedné z učeben, když jsem zaregistrovala něčí křik a tak jsem se rozhodla vejít do učebny.

Spatřila jsem tam Amycuse Carrowa, který při pohledu na mě zbledl.

Spatřila jsem tam také studenty sedmého ročníku a studenty prvního ročníku, kteří působili dost vyčerpaně. Byli to studenti, kteří dostali školní trest.

"Co si myslíš, že děláš, Carrowe?!" řekla jsem a bylo na něm vidět, že se oklepal.

"Učím studenty kletbu Cruciatus na studentech, kteří dostali školní trest."

"Tak trest," řekla jsem a šla blíž k němu. "A to, že studenti přijdou o hodiny, tě asi nenapadlo, co?!"

"Já-"

"Nepřerušuj mě! Jak se mají studenti něco naučit, když tu jen sedí a čekají, až se rozhodneš je využít pro svou výuku... To je známka neschopnosti, Carrowe!! Takže teď ty studenty propusť a pošli je na jejich hodiny... Jinak si mě nepřej!!! Kromě toho potřebuju tebe a tvou sestru někde jinde. Slyšela jsem totiž, že byl v Prasinkách vidět Harry Potter."

Vyplula jsem ze třídy a můj černý plášť za mnou vlál. Carrow ty studenty ihned pustil a také ukončil hodinu, jelikož ho má slova dost zaskočila. Došel pro svou sestru a poslala jsem je prohledat Prasinky.

Ti dva však nic nenašli a při té příležitosti jsem měla možnost vidět po dlouhé době Severuse, který se rozhodl všechny o tom informovat ve Velkém sále.

Dvojčata odešla a já se tak dívala tváří tvář novému řediteli školy. Nic jsem neřekla, pouze jsem ho objala.

"Proč máš tu masku?" zeptal se mě.

"Dlouhý příběh," řekla jsem. "Vyčerpala jsem hodně energie a odnesla to levá polovina tváře... Půjdeme, řediteli?"

Severuse jsem pustila a šla jsem s ním do Velkého sálu, kde už byli seřazeni jak studenti, tak profesoři.

Většina studentů byla překvapena, když mě viděli a zvlášť s maskou na obličeji. Severus začal mít proslov, ve kterém vysvětloval, proč je svolal tak v pozdní hodinu, zatímco já se postavila po ředitelově pravici.

"... Nyní žádám každého, kdo něco ví o panu Potterovi, aby ihned vystoupil vpřed," řekl po chvíli a já neočekávala, že by někdo udělal těch několik kroků vpřed.

Proto mě dost překvapilo, že ty kroky neudělal nikdo jiný, než samotný Harry.

"Zdá se, že navzdory vaší komplexní strategii, máte problém s bezpečností, řediteli..." řekl a já spatřila členy řádu, jak vešli dovnitř hlavními dveřmi.