Mé tělo, duše i jméno je Zmijozel

Kapitola LI.

Byly Vánoční prázdniny, takže jsem se rozhodla na pár dní zmizet domů. Zrušila jsem letaxovou síť, zvýšila počet ochranných kouzel a znemožnila přemisťování sem i odtud všem kromě skřítků a mě samotné.

Siriusovi už bylo lépe, ale stále potřeboval péči skřítků. Měl štěstí, že jsem tam byla, jinak by byl mrtvý doopravdy.

"Budeš muset sepsat závěť, protože-"

"Závěť je sepsaná. Vše připadne Harrymu," odpověděl. 

"Těch věcí je na mě nějak moc... Ani při první válce po mě lidi toho moc nechtěli."

"Teď se tě to týká, ať chceš nebo ne."

"Představ si, Siriusi, ale došlo mi to," řekla jsem a měla v plánu zajít dolů do sklepení a pak do krypty.

"Kam jdeš?"

"Do sklepení."

"Ty tu máš sklepení?"

"Ano... Jestli chceš, ukážu ti ho."

Sirius se tedy zvedl z postele a společně jsme došli ke zdi, která působila až moc ponuře a prázdně. Zatáhla jsem za svícen ve tvaru ruky držící svíčku a tak se před námi objevil schod do sklepení.

Po cestě se začaly svícny rozsvěcovat a my po chvíli došli ke čtyřem rakvím.

"Na co tu máš čtyři rakve?" zeptal se Sirius. "Není tam někdo?"

"Mám je tu pro případné návštěvy. Jak sis všiml, tohle je podzemí a tak sem nedopadá sluneční světlo, které našemu druhu normálně ubližuje... A ano jsou prázdné už začátku, co jsem tuto místnost vybudovala."

"Jak dlouho?"

"Ty rakve sem byly dány později, řekněme že jsem je sem dala v druhé polovině 18. století... Teď ti ukážu místnost, kam jsem nikdy nikoho nepřivedla," řekla jsem a Sirius se zvedl na nohy. 

Využil jedné rakve jako místo na sezení.

Promluvila jsem hadím jazykem a jedna zeď odhalila vchod do krypty. Chytla jsem Siriuse za ruku a během chvíle jsme se objevili v kryptě.

"Neříkala si, že jsme v podzemí?" řekl a zaťukal na okno.

"Je to jen kouzlo... Stejný jako používají na ministerstvu, protože to je v podzemí taky."

"Kde to vůbec jsme?"

"V kryptě."

"Co tu vlastně je?"

"Zkus se podívat líp," řekla jsem a poukázala na uličku, kam Sirius vešel a spatřil tak kamennou rakev se zlatou destičkou kouzlem přidělanou k ní.

"Salazar Zmijozel... Ty tu máš svého otce?" zeptal se a poodstoupil, čímž se praštil do jednoho svícnu.

"Jsou tu všichni," řekla jsem a kouzlem zranění vyléčila.

"Tohle je hrobka zakladatelů Bradavic?"

"Ne... Nejsou tu jen oni. Odpočívají tu i další lidé, kteří pro mě něco znamenali... Tady najdeš Merlina."

"Páni."

"Jsou tu i další... Kdybys to nepřežil. Taky bys tu měl své místo."

"Hnedka je mi líp," řekl ironicky a zastavil se u Jamese a Lily Potterových.

"Vždyť ti odpočívají v Godrikově dole," řekl.

"Tam jsou jen jejich prázdné hroby... Odpočívají tady."

"Proč? Vždyť ses s námi nikdy nepřátelila... Tak mi řekni, proč je můj nejlepší kamarád tady."

"To ti vysvětlím v jiné místnosti."

Vyšli jsme ze sklepení a já ho vedla do pokoje s rodokmenem.

"Něco podobného měli rodiče v Štábu."

"Ano, vím... Viděla jsem to. Část rodokmene je tady," řekla jsem a ukázala na Siriuse.

Objevila jsem se na opačném konci místnosti a ukázala na rodinu Potterů.

"Oni-"

"Patří do mého rodu," dořekla jsem za Siriuse. "Kromě toho sem patří i tenhle," dodala jsem a ukázala mu Voldemorta. "Ale víc příbuzný je Pán zla."

Také jsme se dostali k tématu bratří Peverellů a také k tématu Relikvie smrti.