Mé tělo, duše i jméno je Zmijozel

Kapitola XLVIII.

... O mnoho dní později

"Kam jdeš?" zeptala jsem se Draca, když jsem ho zastavila na cestě do Prasinek.

"Ke třem košťatům," odpověděl.

"Tak to se přidám," řekla jsem a společně jsme šli tam. 

Vešla jsem dovnitř a hned zaregistrovala přítomnost Horacia.

"Nebude ti vadit, když si s ním na chvíli promluvím?" zeptala jsem se.

"Ne," odpověděl Draco a zdál se trochu víc nervózní než obvykle.

"Profesore, co vy tady?" zeptala jsem se a sedla si na židli vedle něj.

"Ah... Isabela Zmijozel. Co tu děláte vy?"

"Jsem tu s Dracem Malfoyem."

"Ah, ano... S Abraxasem Malfoyem jsem se znal. Škoda, že umřel tak v nízkém věku."

"Netušila jsem, že máte o tomhle přehled."

"O tomhle ano... Kromě toho, jak je to mezi vámi a Severusem?"

"Že vás zajímá právě on?"

"Je to můj nejlepší žák, i když ho začíná dohánět Potter."

Mít možnost pít máslový ležák už dávno by byl na profesorovi.

"Potter? Od Severuse se mi dostalo informací, že je na lektvary přímo postrach."

"To byste ho musela vidět."

"To ano, protože se chci o tom přesvědčit."

Zaregistrovala jsem Dracův návrat, takže jsem se rozloučila a společně s Dracem jsem odešla.

"Vezmi si tohle. Vždyť v tom obleku zmrzneš," řekla jsem a přehodila přes Draca svůj kabát. "Nebo se otužuješ?" zavtipkovala jsem, ale ani jednomu nebylo do smíchu.

"Tak pojď," řekla jsem a chytla Draca za ruku. "Nebo chceš do hradu odnést... nebo přenést? Nebo dokonce letět?" 

"Vždyť jdu," řekl a podíval se na moje černé šaty.

Nejspíš mu musela být zima z pohledu na mě, jelikož byl všude sníh a já ho tu tahala za ruku jen v krátkém rukávu. Nám upírům nebyla zima... ani teplo. Tohle jsme necítili.

Po chvíli jsem zaregistrovala, že se Draco loudá za mnou. Vzala jsem proto sněhovou kouli a hodila ji po něm.

"Tak to uděláme jinak," řekla jsem a vzala Draca na záda.

"Sundej mě!" začal protestovat, ale jeho přání jsem splnila až na pozemcích hradu, kde jsem si vzala i svůj kabát.

"Ta dá," řekla jsem a usmála se. "Přání splněno a teď pojď."

Dotáhla jsem ho svého pokoje, kde jsem mu udělala uklidňující čaj. Kromě toho jsem se převlékla do kalhot a Severusovi košile. Podařilo se mi mu jednou "vypůjčit" bez dovolení. Vracet jsem mu ji ale v plánu neměla. Teď to byla má košile.

Několik dnů jsem využila s obrovskému spřátelení s Dracem. Bylo to na správné cestě.

Ron dostal místo pozice brankáře Nebelvíru a teď před prázdninami byl první zápas. Zmijozelští až na Draca si z něj utahovali, zatímco ostatní Ronovi fandili.

Draco se nijak neměl k zápasu, takže jsem se rozhodla ten čas strávit s ním, ale nikde jsem ho nemohla najít.

Našla jsem ho až večer, kdy jsem ho donesla do svého pokoje a dala mu čaj na uklidnění a také bezesný spánek, takže mi usnul na gauči. Přenesla jsem ho do postele, přikryla ho a dala mu pusu na čelo, jako jsem to dělala každý večer.

Sama jsem si lehla na gauč a podařilo se mi usnout, i když ne zrovna na gauči... usnula jsem nad ním, jelikož jsem těsně před spánkem levitovala a tak nějak mi to vydrželo celou noc.