Mé tělo, duše i jméno je Zmijozel

Kapitola XL.

... Příští den

Věděla jsem, čeho je Umbridgová schopná, takže jsem se rozhodla nasadit do její třídy jednoho netopýra, který měl sloužit příležitostně jako můj informátor, ale hlavně jako ochrana Harryho před tou ropuchou.

Ráno jsem vytáhla starou knihu o lektvarech rozhodla jsem se dát do překládání. Ano, měla jsem v plánu dokončit překlad všech těch knih a pergamenů, které jsem našla.

Všichni profesoři byli z té ropuchy dost nervózní. Až na Severuse, který se tvářil stále stejně. Fakt jsem ho za udržení kamenné tváře obdivovala.

Celý den jsem strávila u knihy, přičemž jsem potom večer chvíli probírala lektvary společně se Severusem, než jsem šla na lov.

... O několik dnů později

Šla jsem do lesa, kde se mi podařilo narazit na Lenku Leskorádovou a Harryho Pottera.

Harry byl celkem unavený z toho, že se proti němu spiklo Ministerstvo spolu s Věštcem.

"Já ti také věřím," ozvala jsem se a ti dva si mě všimli na opačné straně stáda Testrálů.

"Díky," řekl a já se objevila u nich.

"Jsou nádherní, že?" zeptala jsem se a přivolala jednoho pegase, který ke mě přiklusal.

"To ano," odpověděla Lenka.

"Co to máš s rukou?" zeptala jsem se Harryho.

"Co bych s ní měl?" zeptal se a já se u něj objevila držíc ruku, kterou měl zjizvenou.

"To ti udělala ta ropucha, co?" zeptala jsem se.

"Jak-"

"Dávej si na ní pozor! Koukla jsem jí do hlavy a viděla jsem tam příšerný věci... A s tímhle ti pomůžu," řekla jsem a vytáhla z kapsy své vesty mastičku.

"Co to je?"

"Proti tomu druhu per, co používá a ne že tě s tím chytí... Kdyby ti dělala něco horšího. Předej zprávu třeba Dobbymu a on mě upozorní... Chci, aby mi ta ježibaba důvěřovala."

"Proč? Vždyť je příšerná."

"Je to chytrej tah... Kromě toho chodila do Zmijozelu a vy dva byste měli jít. Nebi přijdete o oběd," řekla jsem a usmála se.

Ještě chvíli jsem byla u těch koní, než jsem se rozhodla se vrátit.