Mé tělo, duše i jméno je Zmijozel

Kapitola LV.

... O den později

Celou noc jsem nespala... Řekla bych, že asi nikdo, ale já se nebyla ani najíst.

Když byla řada na Severusovi, aby dokázal, že je straně dobra... Úkol splnil. Teď byla řada na mě.

Vzala jsem si všechny věci a ještě jen tak ze zvyku zašla do ředitelny, kde jsem narazila na meč Nebelvíra. Viteál to nebyl, takže jsem mohla vyškrtnout jednu věc ze seznamu.

"Isabel," ozval se Harry a já se objevila u stolu, přičemž jsem ještě před chvílí byla na schůdkách.

"Ano?" zeptala jsem se a všimla si, že má něco na srdci.

V jeho rukách jsem zaregistrovala náhrdelník.

"Ukaž mi to," řekla jsem a Harry mi ukázal kopii mého náhrdelníku. "Kdes to našel?" zeptala jsem se a pak mi muselo dojít.

Sundala jsem si ten svůj a dala ty dva k sobě.

"Jsou stejné," řekl Harry.

"Právě že nejsou... Podívej se pořádně."

"Chybí tam to "S"."

"Pamatuji si, že jsem vytvořila věrnou kopii, na které to "S" bylo vyobrazeno."

"To znamená, že je někde ještě jeden... Jen nevíme kde."

"Já bych věděla, kde začít."

"Kde?"

"U toho R. A. B. Najdeme-li ho, budeme blízko k tomu zjistit, kde se nachází ten poslední náhrdelník."

Naši společnost obohatila Minerva, takže jsem Harrymu popřála hodně štěstí a rozhodla jsem se vrátit domů.

Celkem mě překvapilo, že můj seznam mazlíčků obohatil Brumbálův fénix.

Skřítci z něj byli nadšení, takže byli velmi potěšeni, že se mohou starat o něco tak nádherného.

O prázdninách byl Brumbálův pohřeb, na který se mi podařilo Siriuse propašovat a to jako svého psa. Kromě toho jsem ho využila i pro své hady, jelikož jsme se rozhodla, aby působil nějak magicky.

Použila jsem kouzla, takže o vypadalo, jakoby hadi byli spojeni s tím psem. Vypadalo celkem děsivě, ale nepoutalo to tolik pozornosti. Tedy možná u Hagrida, který se o něj zajímal. Jak často narazíte na psa, z jehož těla trčí několik hadích hlav, že?

Po pohřbu jsem se vrátila domů a Sirius byl rád, když z něj slezli všichni moji kluzcí kamarádi a on se mohl přeměnit v člověka.