Mé tělo, duše i jméno je Zmijozel

Kapitola XVII.

"Pamatujte, kdyby se něco hnulo, zavřete ihned oči," ozval se Potter a já se usmála.

"Mě jeho pohled zabít nemůže," řekla jsem.

"Jak to?"

"My upíři jsme v podstatě mrtví. Při proměně v upíra se naše tělo zbaví všech lidských tekutin... Je to bolestivá záležitost, ale ten pocit klidu potom je až děsivý."

"Jakých všech tekutin?" zeptal se Ron.

"Třeba vody."

"A to se projeví jako jak?"

"Třeba tak, že naše slzy jsou krvavé."

"Páni."

"Není to hezký pohled. Navíc upír může normálně plakat tak jednou nebo dvakrát, než se zbaví poslední vody a zbude jen krev."

"Jak vlastně krev chutná?"

"Pro vás by to bylo odporné, jenže pro mě je to něco jako čokoláda. Navíc... pití krve není hezký pohled pro smrtelníky jako vy."

Došli jsme ke svlečené kůži, když Lockhart omdlel. Po chvíli se ale zvedl s Ronovou hůlkou v ruce a chtěl nás zbavit paměti.

"Teď budete mít možnost vidět něco, co se jen tak někomu nestane," řekla jsem.

"Co?" zeptal se Ron a já se se objevila za Lockhartovými zády a zakousla jsem se do něj.

Ten blb použil nějaké zaklínadlo, ale to se odrazilo a my tak narazili do skály, čímž se nám podařilo oddělit od Harryho, který šel dál hledat Ginny Weasleyovou, Ronovu mladší sestru, jelikož spadly kameny. Když se Lockhart už nehýbal, přestala jsem sát. Byl mrtvý.

Podívala jsem se na Rona a usmála se, což odhalilo mé zuby od krve.

"Vydržíš tu sám?"

"Snad jo," odpověděl.

"Netopýři ti pomůžou odházet kameny."

"Děkuju," řekl a já byla během chvíle na druhé straně.

Dostala jsem se skrz dveře s několika hady do obrovité místnosti. Po stranách byly velké sochy ve tvaru hadích hlav a na samém konci přímo proti vchodu, kudy jsem přišla, byla obrovitá hlava znázorňující mého otce.

Zaregistrovala jsem Harryho, jak běžel směrem ke mně a byl pronásledován Baziliškem.

"Stůj!" řekla jsem hadím jazykem a Bazilišek se zastavil.

Došla jsem k němu a dívala jsem se Baziliškovi přímo do očí, která měl od krve. Oslepl.

"Ne!" ozval se někdo další. "To není možné!!"

"Harry, pojď," řekla jsem a potom pobídla i Baziliška, který se poslušně plazil vedle mě.

"To není možné!!!" řekl ten druhý. "Kdo jsi?"

"Jsem dcera Salazara Zmijozela... Proto poslouchá víc mě, než tebe, Tome Riddle."

"To není možné... Ale co na tom. Proces je skoro u konce a až bude Ginny Weasleyová mrtvá. Já přestanu být vzpomínkou."

Harry si všiml deníku a vzal ho z dívčiného náručí. Tom ho chtěl zastavit, ale já proti němu zvedla hůlku.

Harry vytáhl Baziliškovi zlomený zub a díky jeho moci začal bodat do deníku, čímž začal zraňovat i Toma a tak byl po chvíli pryč a Ginny se probrala. Baziliška se dost lekla, ale já ty dva uklidnila.

"Je pod mou mocí," řekla jsem. "Jenže, co s ním uděláme?"

Nakonec jsme se dohodli, že ho tu necháme a ponecháme osudu. Brumbálův Fénix ty tři vynesl nahoru a já letěla přeměněná v netopýry.