Mé tělo, duše i jméno je Zmijozel

Kapitola XXVIII.

Upír vypadá fakt děsivě, když je zesláblý. Lestatovi či Drákulovi se to stalo také a oba dva vypadaly hrozivě... Potom jim dalo také spoustu času se vrátit do původního stavu.

Je to něco jako odvrácená strana toho všeho, co jsme získali.

V rakvi jsem spala něco kolem týdne, než jsem se probudila, jelikož jsem ucítila, že mi skřítci přivedli kozu, abych se napila a nabrala sílu.

Přivedli mi ještě dvě a obě jsem vypila během krátké chvíle.

"Jak vypadám?" zeptala jsem se.

"Budete muset vypít více krve, abyste se vypadala jako dřív."

Mrtvoly jsem dala Baziliškovi a potom jsem zašla do koupelny, kde bylo zrcadlo. Chtěla jsem se vidět. Vypadala jsem jako čarodějnice. Vlasy neměli ten můj nádherný havraní lesk a má tvář byla popraskaná stejně tak jako mé rty.

"Profesor Brumbál se po vás sháněl," ozval se jeden skřítek.

"On tu byl?"

"Ano, před dvěma dny."

"A co chtěl?"

"Je to ve věci věci Siriuse Blacka, který ten večer, co jste byla zraněna, utekl z vězení a Ministerstvo nemá důkaz o jeho nevinně."

"Kde je Pettigrew?" 

"Když vás netopýři přivedli sem. Pettigrew utekl, ale včera se jim ho podařilo znovu najít. Teď je zavřen v hostinském pokoji. Je v bezvědomí."

"Tak to se budu muset příhodně obléknout," řekla jsem a zašla jsem do svého pokoje, kde jsem na sebe oblékla dlouhý plášť s kapucí.

Došla jsem do pokoje pro Pettigrewa a rozhodla jsem se letět do Bradavic.

... O nějakou tu chvíli později

"Proč jste mě zde chtěl, pane řediteli?" ozval se Ministr kouzel.

"Za chvíli přijde člověk, co má důkazy o nevinně Siriuse Blacka."

"Uvidíme, zda budou přesvědčující."

Usmála jsem se, jelikož Brumbál byl snad vševědoucí... Věděl, že přijdu.

Petera Pettigrewa jsem pustila a on spadl na zem. Využila jsem netopýry a ti vytvořili zábranu, která umožňovala Peterovi pohyb pouze vpřed a to do Velkého sálu.

Vznášela jsem se v lidské podobě, ale jakmile se dveře otevřeli, přeměnila jsem se v hejno netopýrů.

"Nechte mě," křičel Peter a vběhl do síně, čímž vyděsil snad všechny přítomné.

"To je-"

"Peter Pettigrew," dopověděl Brumbál za Ministra kouzel.

Teprve potom, co si Ministr odvedl Pettigrewa a Sirius tak byl svobodný člověk, jsem se odhodlala přeměnit do lidské podoby.

"Isabel," ozval se Albus a já se objevila u zdi, co nejdál od něj.

Všichni byli překvapeni změnou mého chování.

"Věděl si, že přijdu," řekla jsem.

"Ano... Ale proč se schováváš pod kapucí? Tady ti nic nehrozí."

"Nevypadám zrovna moc k světu," řekla jsem a udělala několik kroků, čímž si všichni všimli změny mého stylu chůze. Teď to vypadalo jako chůze stařičké osoby. "Hodlám přiznat, že teď vypadám příšerně."

"O tom pochybuji."

"Ztráta krve je dost nepříjemná záležitost," řekla jsem a odhalila zpod pláště své ruce, které vypadaly dost ohavně. "Některým jedincům trvá i staletí, než se plně zotaví... Být tebou, raději bych si sedla."

Brumbál si sedl a já došla do místa naproti ředitelově křeslu, kde jsem se otočila směrem na profesory.

"Pořád mě chcete vidět?" zeptala jsem se.

"To je to tak strašné?" zeptal se Remus.

"Horší," řekla jsem a vytáhla hůlku, kterou jsem rozepnula svůj plášť.

Poslední knoflík byl uvolněn a já ten plášť ze sebe sundala. 

Všichni profesoři můj současný vzhled nečekali... Mnoho z nich ve svých židlích nadskočilo.

"Já vás varovala," řekla jsem a měla jsem sto chutí se začít smát.

... O chvíli později, Brumbálova kancelář

"Isabel, omlouvám se," řekl Remus a objal mě ignorujíc skutečnost, že jsem vypadala jako chodící mrtvola.

"Pusť mě, dusíš mě," řekla jsem. "A přestaň se pořád omlouvat."

Remus potom odešel a do ředitelny vešel Severus.

"Alespoň ty se tváříš stejně," řekla jsem.

"Vypadáš příšerně."

"O nic líp než normálně ty," řekla jsem a usmála se, což nebyl zrovna moc dobrý nápad.