Mé tělo, duše i jméno je Zmijozel

Kapitola XIII.

První školní den jsem nestihla, měla jsem trochu práce s hady, jelikož se Salazar zranil a já mu musela léčit zranění.

Musela jsem vytvořit speciální lektvar a ten zabral přípravou celý den. Proto se mi podařilo se dostat do Bradavic druhý den a byla jsem celkem naštvaná za to, že Rona s Harrym vidělo nejméně 7 mudlů v létajícím autě, které patřilo Weasleyům.

Fakt jsem měla blbou náladu, které nevylepšila ani hodina obrany černé magie, jelikož jsem zaslechla obrovskou ránu a tak jsem se rychle vydala do té učebny, kde jsem všechny Cornwallské rarachy poslala do klece.

"Proč vždycky já?" ozval se Nevill Longbottom a já ho spatřila zavěšeného na lustru.

"To by mě taky zajímalo," řekla jsem a přeměnila se v netopýry, abych ho sundala.

Potom jsem zašla za profesorem, který se ukázal jako Zlatoslav Lockhart. Dost jsem mu vynadala a potom jsem zašla za Albusem, proč se rozhodl přijmout toho náfuku.

"Byl jediný, kdo přijal to místo."

"Ale proč on?"

"Co proti němu máš?"

"Není to nic jiného než směšný podvodník."

"Proč myslíš?"

"Četls snad ty jeho knihy, nebo ne?"

"Četl."

"Přivlastnil si zásluhy jiných. To, o čem tam píše, neudělal on... To už bys mohl rovnou to místo nabídnout mě."

"Ty bys to přijala?"

"Řekla bych, že by studenti byli natěšeni zvlášť v létě. Chladnou učebnu s příjemným vzduchem ocení snad každý, ale nevím, zda by to Severus přijal. Proč to místo nedáš jemu?"

"A kdo by měl potom lektvary?"

"Dovolím si říct, že mám nějakou tu praxi v lektvarech."

"Zatím to nechám takhle... Uvidíme, jak se to vyvine."