Dívka z Kruvalu

1. Kapitola

Seděla jsem na posteli ve svém pokoji, který byl laděn do zelené a bílé barvy. No já jsem ty barvy nevybírala!

,,Holly!" uslyšela jsem matčin hlas, který nepochybně vycházel ze salonu.

Rozhodla jsem se zvednout a podívat se, co po mně chce. Přece jen jsem ji už dost naštvala tím, že jsem se nechala vyhodit z Kruvalu, čímž jsem údajné udělala nehoráznou ostudu naší čistokrevné rodince.

,,Co se děje, matko?" Poslední slovo jsem vyslovila s jasným opovržením.

,,Půjdeš do Bradavic, dcero," řekla stejně jedovatým tónem jako já.

,,Já do těch blbých Brblavic nejdu! Už jsem to řekla asi stokrát!" vykřikla jsem naštvaně.

,,A já jsem už asi stokrát řekla, že do Bradavic půjdeš! A nebo.." pozvedla matka s úsměvem obočí.

,,Ne. Matko prosím." Nikdy bych ji takhle neprosila, ale vím, črho je schopná. Ona se ale jen krutě ušklíbla, vytáhla hůlku a začala mě mučit. Ale doslova.

,,Crucio!" vykřikla škodolibě matka.

,,Au! Ne! Tak přestaň! " svíjela jsem se v křečích na krvavě rudém koberci.

,,Ale jdi ty!" Krutost jí přímo sršela z očí a děsivě bolestné křeče se dostávaly až do konečku prstů na nohách.

Moje milovaná máti mě nechala spoutanou na koberci a mezitím si došla do kuchyně pro něco, co mi bylo dosud neznámé.

Jelikož jsem tak trochu nemohla v tuto chvíli mluvit ani se hýbat, mohla jsem pouze přemýšlet o tom, co se mojí velectěné máti vylíhlo v její tupé hlavičce za nápad.

Po chvíli se vrátila se solničkou a mě začalo všechno docházet a ačkoliv bych se jinak bránila, nyní jsem byla bezmocná a hlavně bez možnosti se pohnout - byť třeba jen zakroutit očima.

Solila a solila, sypala solí moje rány. Naštěstí pro mě se trefila jen párkrát, ale i tak jsem v duchu prosila svaté, aby mi pomohli se dostat z tohohle domu plnýho hrůzy.

Když se vydováděla, zaječela:
,,Krekro! No tak! Kde se flákáš ty lenochu línej!? "uvítala našeho domácího skřítka matka.

,,Balil jsem zavazadla vaší velectěné šlechetné dceři, moje nejmilejší paní" uklonil se Krekr. Upřímně jsem nemohla pobrat, jak jí může říkat nejmilejší, protože i osina v zadku je příjemnější než ona.

,,Fajn"nakopla našeho milého sluhu. Skřítek vyletěl ze dveří salonu, ale hned se zvedl a přiťapkal k matce.

,,Vaše ctihodná dcera nemá hůlku, madam" uklonil se opět Krekr, ale mě neušlo, že slabě zasténal. Osobně si myslím, že podle své matky jsem rozhodně ctihodná nebyla, ale to už je věc názoru.

Jo, to mě taky dost užíralo, protože když mě vyhodili z Kruvalu, zlomili mi hůlku, takže jsem byla proti své máti bezmocná.
Snad bych radši šla na disciplinární řízení, ale prvně bych na svoji matku seslala nějakou hnusnou kletbu - třeba zapomeň- aby zbytek života strávila u svatého Munga.
Předem lituji lidí, kteří tam pracují...

,,Zítra začíná škola, takže do Příčné ulice vyrazíme hned!" rozhodla matka.

,,A obleč si něco honosnějšího. Abych se za tebe nemusela stydět" povytáhla významě obočí.

Odbelhala jsem se do pokoje a tam se oblíkla do nějakých pochybných hader.

Nejvíc se těším na hůlku.

A taky na to, až mi bude sedmnáct.