Dívka z Kruvalu

7. Kapitola

Dny na ošetřovně ubíhly téměř jednotvárně. Jedno odpoledne se však něco stalo.

Ležela jsem se zavřenýma očima a snažila se usnout. V noci jsem prakticky nespala, protože rány na nohou, a jak jsem později zjistila, tak i na rukou, na zádech a na břiše.
,, Remusi" snažila jsem se, aby to znělo radostně, ale když jsem se součastně se svým pozdravem snažila prudce posadit, zaskučela jsem bolestí a zajela pod peřinu.
Remus se rozesmál a konečně pozdravil,, Ahoj Summer".
Objal mě, až jsem zkřivila obličej do bolestného úšklebku, a objetí mu oplatila.
,, To ses vrátil až dneska? " Tato otázka mi vrtala hlavou.
,, Ne." Tak to jdeš brzo pomyslela jsem si.
,, A proč jsi nepřišel dřív? "
,, Nebyl čas"
,, A co mamka, je zdravá? "
,, Ne. Ale je jí líp. Budu za ní jezdit každý měsíc. Brumbál to dovolil."
Crrrrrrrr!!!! Slyším zvonek. Remus se omluvně usměje, a je pryč.
,, Woodová", nakráčí ke mě pochvíli madame Pomfreyová,
,, S ním bych se moc nebavila. Mám pocit, a říkali to i jiní prpfesoři, že právě on může za vaše zranění. ",, A jaké máte důkazy?" zeptala jsem se.,, No, zkrátka to vím" pokrčila rameny.
,, Já mu věřím"odsekla jsem.
,, Co o něm víte? " zaryčela vztekle.,, Nic" odpověděla za mě.
,, Zítra vás pustím z ošetřovny. Ale  budete celý týden odpočívat. Na vyúku však chodit budete "s těmito slovy odešla. Přemýšlela jsem. Co o něm vlastně vím.
Vzpoměnla jsem si na Příčnou ulici. James a Sirius mě zahrnovali informacemi o sobě. Když se však někdp zeptal Rema, odvedl řeč většinou na famfrpál.

Když jsem se ráno vzbudila, byl nejvyšší čas vyrazit na snídani.

Když jsem vešla do Velké síně, zraky nejen nebelvírských, ale celé velké síně se na mě upřely. Zrudla jsem. Došla jsem si sednout na svoje místo, ale hned po sednutí jsem shledala jednu velkou vadu. Remus seděl vedle mě. Já jsem byla pevně rozhodnuta, že se s ním nebudu bavit,dokud mi o sobě neřekne víc, popřípadě nevyvrátí, nebo nepotvrdí domněnku madame Pomfreyové.
Naklonila jsem se za Rema a poklepala Jamesovi na rameno.
,, Co je? "zeptal se s pusou plnou vajíček se slaninou, která mu ne zrovna svůdně pleskala o bradu.
Naznačila jsem mu, aby si s Remem prohodil místo. On rozpačitě souhlasil. Pošeptal to Removi. Ten kývl hlavou, a vstal, obešel lavici a vklouzl na volné místo mezi Siriem a Jamesem.
,, Jak dlouho jsem byla na ošetřovně? "zeptala jsem se, když jsme vycházeli z velké síně. Sedm dní, sedm hodin a dvaatřicet minut" ohromila nás Lili, procházející kolem nás.
,, Evansová! "zavolal James. Lili se otočila. James popoběhl, aby ji dohnal, a něco s ní probíral.
Nyní jsme byli tak blízko, že jsme je slyšeli. Bohužel přes randál, který dělali ostatní jsme zaslechli jen Liliinu poslední větu.
,,Nech mě být ty jedno střapatý pako!" Věta byla ukončena pořádnou fackou, která našla útočiště  na Jamesově tvaři. Na památku mu tam zůstal otisk dívčiny ruky. Jelikož se ofackovaný tvářil jako mimozemšťan z vesmíru, dovedli jsme ho do sklepení a tam jsme se posadili. Lektvary máme se zmijozelem! Hrklo ve mě. Severovi by bylo, jako kdybych mu do srdce bušila kladivem. Rychle jsem přemýšlela jak se této hodině vyhnout. Moje rány. Zrovna když jsem si vyndávala pomůcky, sám od sebe se mi v ruce rozklepal nůž. Tohle jsem ale schválně nechtěla dělat nůž mi vyletěl z ruky a vzlétl do vzduchu. Rychle jsem si roztrhla stehy. Nůž se však nevznášel. Letěl na ty, kteří právě vcházeli.
První vcházel Severus. Teď se stalo vše tak rychle, že jsem postřehla, jak mi někdo nakopl hlavu jako merunu a pak rozmazanou postavu ve vzduchu. Tuto postavu zasáhl letící nůž. Osoba padla k zemi.
Pustila jsem si nohu a vyletěla ze židle.,, Reme! " to už zmateně přiběhli i Poberti. Tedy logicky až na toho ležícího.
Chtěla jsem ho donést na ošetřovnu, ale dosud nezahojené rány mi to nedovolily. Mé ruce a nohy se podlomily a já i bezvládné tělo jsme padaly k zemi. Severus to postřehl a těsně předtím, než Remus dopadl na zem pod něj vsunul ruce.
,, Nech ho na pokoji" zavrčel James tišeji, než bylo normální.
,, Snaží se pomct" hájila jsem Severuse.,, Dík" zamumlal James.
,, Krvácíš! " vykřikl Sirius. Nyní byly po tvrdém nárazu otevřené všecny rány. Velkou ztrátou krve jsem padla na zem vedle kamaráda.

Pohled Remuse:
Vzbudil jsem se na ošetřovně. Podíval jsem se kolem sebe, a na vedlejší posteli jsem zahlédl Summer. Došlo mi, že je po sešívání. Chtěl jsem se posadit, abych jí viděl lépe do obličeje ale zaskučel jsem bolestí a zajel pod peřinu.
Musel jsem se usmát.
V tom mě něco napadlo. Sáhl jsem si dozadu na hlavu a nahmatal si tam malou náplast.
Ještě jsem si dal ruku na hruď.
Můj medailonek tu pořád byl.
Zatížen myšlenkami jsem usnul hlubokým spánkem.

Ráno jsem se rozhlédla po pokoji. Na posteli vedle sebe se mi naskytl pohled na velmi dobře známou medovou hřívu a stejně tak zbarvené oči. Jelikož mu peřina spadla mohla jsem si ho pořádně prohlédnout.
Medové rozčepýřené vlasy, oči stejné barvy lemovaly krásné řasy s nádechem do zlatova, jizvaté čelo mu nepokrýval ani jeden beďar. Zlatohnědé obočí měl husté, nos měl přesně akorát, jizvičky tu taky nechyběly. Stejně tak tomu bylo i na zbytku obličeje. To jako malý kluk spadl do růží? Pomyslela jsem si. Slíbila jsem si, že se ho na to zeptám.
Rty měl celkem úzké, zbarvené lehce do růžova.
Krk neměl příliš dlouhý. Zde už byly jizvy o něco větší než na obličeji. Na krku měl pověšený přívěsek. Na něm byl vyobrazen vlk vyjící na měsíc. Asi má rád vlky pomyslela jsem si.
Od klíční kosti až do půli žeber měl obvaz lehce nasáklý krví. Níž obvazem měl břicho. Logicky. Ale jaký. Za to by se nemusel stydět ani nevím kdo. Břicho měl sjizvený hodně  a navíc to byly fakt velké jizvy. Na rukou měl také hodně jizev. Ruce sice Remus neměl jako dlouholetý vzpěrač činek, ale i tak bylo vidět, že má přímo železný stisk.
Nohy byly dlouhé tenké a zjizvené.

Pak jsem vyčerpaná usnula.
Potřebovala jsem to. Hodně. Za chvíli jsem ti še oddychovala