Dívka z Kruvalu

40. Kapitola

Cestou z Prasinek začalo pršet, takže jsme dorazili do hradu celí mokří.

Stačil nám jeden pohled na vzteklého Filche, abychom se dali se smíchem na útěk. Smáli jsme se jako blázni, a já jsem za svoje přátele nemohla být radši. Přirostli mi k srdci a děsivou rychlostí, ale nevadilo mi to.

Celí uřícení jsme doběhli až k obrazu Buclaté dámy, a mezi lapáním po dechu jsme vyprskli heslo. Ta stará drbna se nás naštěstí na nic neptala, což jsem s úsměvem přešla.

Vešli jsme do společenské místnosti a s příslibem, že se za pět minut opět sejdeme, jsme se rozdělili.

...

,,Otče?" zašeptal nesměle blondýnka. Svoje blankytně modré oči zabodávala do země.

,,Co?" zavrčel nevrle tázaný. Neměl rád - Přímo nesnášel, když ho někdo rušil při jídle, ačkoliv to byla jeho dcera.

,,Chci. Chci odpovědi," hlesla. Bála se.

,,Ne," štěkl dívčin otec a probodnul ji zlým pohledem. Blondýnka se ale nehodlala vzdát. Chtěla odpovědi na svoje otázky, i kdyby si pro ně měla dojít sama.

Beze slova se otočila na patě, a vyšla do lesního šera. Slunce pomalu mizelo za obzorem, a v lese se smrákalo. Stromy vrhlaly stíny na všechny strany a jejich větve připomínaly bájné lesní bytosti.

I přes přicházející tmu si blondýnka razila cestu lesem. Věděla, že jí nově nabytá odvaha příliš dlouho nevydrží, ale zároveň se musela dostat z lesa - tam na ni její otec už nebude moct.

...

,,... a potom mi dala tenhle svetr, že ho prý sama pletla," vyprávěl James, když jsme všichni seděli v chlapeckých ložnicích. ,,Ale já věděl, že ho nepletla, protože prateta Abigail doopravdy neumí plíst." Značná dávka alkoholu, která mu již proudila v krvi se na něm značně podepisovala.

,,A kdo ho pletl?" zeptal se Sirius tónem, jakoby se snažil zjistit hlavní zápletku nějakýho filmu. Z úst se mi vydral opilecký smích.

,,Nakonec se ukázalo, že ho pletl můj táta, když zrovna neměl službu, a pak ho podstrčil tetičce." James se rozchechtal, a my se k němu přidali.

,,To já jsem zase jako nejhorší vánoční dárek dostala pavouka v krabičce od Petunie. Byl tam nápis bonboniéra, a když jsem ji otevřela, byl tam velkej, chlupatej-" nedopověděla Lily.

,,Dobrý, máme představu," přerušila jsem ji totiž znechuceným tónem. Nemám ráda pavouky. Nesnáším pavouky.

James se pokusil o přitáhnutí si Lily do náruče, ale ta se hbitě vysmekla, popadla láhev ohnivé whiskey a pořádně se napila.

Všichni už jsme na sobě pomalu cítili účinky alkoholu, a naše mysli byly otevřenější než jindy. Ztráceli jsme veškeré zábrany a plácali jednu blbost za druhou.

Kolem nás se válelo až moc prázdných lahví, a konverzace nezůstala jenom u nejhorších vánočních dárků.

,,..no, a pak jsem ji zatáhl do kumbálu na košťata, víte, ten u Filchiva kabinetu. Málem mi vyrvala vlasy, když jsme se líbali. Udělal jsem jí pořádnýho cucáka na krku. Sundal jsem jí košili, stáhl sukni, a rozepínal-" Siriusovo vyprávění o jeho poprvé přerušilo zaklepání na dveře. Všichni jsme se rozhihňali.

,,Můžu dál?" ozval se chlapecký hlas, který jsem si ale nebyla schopná přiřadit.

,,Pšt," zasyčela na nás rudovláska, jež si komický přitiskla prst ke rtům, a všechny nás sjela vykuleným pohledem. ,,Nikdo tady není," zavolala pak hlubokým hlasem, a na konci věty hlasitě škytla.

,,Fajn, jdu dovnitř," ozval se otráveně hlas za dveřmi, a my jsme vybuchli v záchvatu smíchu.

Dovnitř vešel kluk, kterýho jsem znala, ale ani za nic jsem si nemohla vzpomenout na jméno.

,,Ahoj Johny," zahlaholil James, ,,nechtěl by ses k nám přidat?"

,,Někdy jindy," odbyl ho. ,,Potřebuju mluvit se Summer," řekl vážně, a poukázal na řetízek, jež se mu houpal v ruce. Najednou jsem jakoby vystřízlivěla. Poznala jsem řetízek, který nosila moje matka. Přikývla jsem, a vyšla s ním do chodbičky.

,,Pálí," zašeptal vyděšeně, a cukl hlavou ke stříbrnému řetízku, na němž visel přívěšek ve tvaru kobry probodnuté mečem. Všechny detaily byly stejné jako na matčině řetízku a jejím tetování na patce zápěstí.

,,Co to znamená?" zeptala jsem se. On beze slova otočil na druhou stranu. Tam byl vypálenej vzkaz, kterej byl omylem poslán i Johnathanovi.

Přečetla jsem si ho, a strnula hrůzou. Mohl znamenat tolik! A i přesto jsem tam stála, a věděla, kdo to je. Ani to tam nemuselo být napsáno. Těch pár vět mluvilo za všechno.

Je pryč. Nesmí se setkat. Najděte jí, ať to stojí cokoli.

Jo, omlouvám se.😅

O svoje dojmy se můžete podělit v komentářích.

Ama