Dívka z Kruvalu

29. Kapitola

,,Dobrá. Jmenuji se..."

,,... Johnatan Smith," představil se a poprvé se na jeho tváři mihl nepatrný úsměv.

,,Summer Woodová, těší mě," podala jsem mu ruku a on ji stiskl.

,,A co tady děláš?" položila jsem otázku, která mě na jazyku pálila už celkem dlouho.

,,To se můžeš ptát další stovky bradavických studentů," ušklíbl se, ale hned zase zvážněl.

,,Jsem tu kvůli jedné záležitosti, ale tu tady nechci probírat," rozhlédl se kolem sebe, a pro sebe si přikývl.

,,Mohli bysme jít k nám do pokoje, ale tam se jde dostat jedině přes společenku. A navíc, jakmile kluk vstoupí na schody k holčičím ložnicím, schody se promění ve skluzavku."

,,Tak fajn. Vem mě," řekl. Už js chtěla klást otázky, když v tom se proměnil v krásnou, medově zbarvenou kočičku.

Vzala jsem ho do náruče, a vydala se na cestu ke vchodu do nebelvírské společenství místnosti.

,,Godrik Nebelvír," řekla jsem.
,,To je kočenka! Ťuťu ňuňu!" vykřikla Buclatá dáma.
Uchechtla jsem se, protože Johnatan mi jemně zavrčel v náruči.

,,To je Buclatá dáma. Hlídá vchod k nám do věže," vysvětlila jsem mu šeptem, když jsem procházela otvorem za obrazem do společenské místnosti, ve které se momentálně nacházelo docela dost lidí.

Chtěla jsem se i Johnatanem nenápadně vypařit do pokoje, ale k mé smůle mě zaregistrovala moje rudovlasá kamarádka, která se ke mě začala okamžitě prodírat davem.

,,To je Lili," stihla jsem zašeptat medově hnědé kočce (spíš kocourovi) těsně před tím, než ke mě dorazila Lili.

,,Ta je krásná!" vypískla. Vsadila bych se, že Johnatan protočil očima a zamračil se. Hlavně nad tím ženským rodem.

,,Jak se jmenuje?" zeptala se Lili.
No jo. Jak se jmenuje?

,, Johnatan," odpověděla jsem. Neumím vymýšlet jména. Tuplem, když ho musím vymyslet během okamžiku...

,,Poněkud netradiční jméno pro kočku. Ale pro kluka by bylo hezčí," povzdechla si.
Nikdy neměla kluka, protože James nenechá na Lili ani sáhnout.

Johnatan v mé náruči spokojeně zapředl a rozhlédl se po společence.

,,Jdu do pokoje," oznámila jsem Lili, která souhlasně přikývla a zmizela v davu nebelvírských studentů.

Když jsem kráčela po schodech nahoru do pokoje, slyšela jsem ještě vzdálený křik.
Ne Pottere! Na žádné rande s tebou nejdu! Byla to pochopitelně moje zrzavá kamarádka, již zval opět James na rande.

Vešla jsem do pokoje, který byl naštěstí prázdný a posadila se na postel a kočku položila vedle sebe.

Najednou vedle mě seděl Johnatan a sledoval mě zkoumavým pohledem, který mě dost znervózňoval. Nedala jsem to však na sobě znát a dělal, že jsem si jeho pohledu nevšimla.

,,Tak. A teď k tomu, proč jsem tady," prolomil Johnatan tíživé ticho, které mezi námi zavládlo.

,,Dobře," zamumlala jsem. Spíš aby věděl, že ho poslouchám, než jako odpověď.

,,Jsem tady kvůli tobě," řekl, a já věděla, že vážný tón jeho hlasu nevěstí nic dobrého.

,,Proč?" zeptala jsem se, ačkoliv jsem měla dosti neblahé a hodně pravděpodobné tušení, u kterého jsem doufala, že se mýlím.

,,Myslím si, že odpověď na svoji otázku už znáš odpověď," pronesl a já se dočkala toho nejhoršího.
Neeee!

,,Že si děláš srandu?" zeptala jsem se rozklepaným hlasem a v očích se mi zračil strach a úzkost.

,,Rád bych si dělal srandu. I mě by to bylo příjemnější," řekl.

,,Takže tě poslala ona?" zeptala jsem se znovu, a tentokrát už jsem se klepala po celém těle.

,,Ano poslala mě. Poslala mě tvoje matka."

Ahoj!

Jak se vám líbila kapitola?

Děláte nějakej sport? Nevím, jak mě to napadlo, ale zajímá mě to. Pište do komentářů!
Já hraju florbal na postu brankáře.

Užijte si den!

Ami