Dívka z Kruvalu

30. Kapitola

,,.... Poslala mě tvoje matka."

,,Mrcha," hlesla jsem tiše.

Nemohla jsem tomu uvěřit. Moje matka byla všeho schopná.
Nejen téměř všeho schopná.

Skutečně jsem ji nenáviděla. Vždycky tomu tak bylo, ale teď se to sto násobně zvětšilo.

Johnatan očividně pochopil, že fakt nestojím o další kecy, proto byl zticha a nechal mě šeptem nadávat na mou matku.

Jak jsem v tuhle chvíli nenáviděla tu osobu, která má tu drzost, nazývat se matkou!

,,A-a proč tě poslala?" zeptala jsem se a se strachem vyčkávala na odpověď.

,,M-musím tě zabít," hlesl sotva slyšitelně.

,,Proč? Proč nešla sama? " položila jsem otázku, na kterou jsem již možná znala odpověď.

,,Bylo by to nápadný, nemyslíš?" zeptal se a smutně se ušklíbl.

Mlčky jsem kývla a čekala, jestli se rozmluví, nebo ne.

Po několika minutách tíživého ticha jsem se rozhodla mu nenápadně naznačit, aby řekl to, do čeho se mu mic nechtělo.

,,A jak jste na sebe vlastně narazili?" položila jsem klíčovou otázku k tomu, aby mi pověděl svůj příběh.

Pevně zavřel oči, jakoby doufal, že až je otevře zjistí, že to byl jen sen. Bohužel pro nás oba to byla krutá realita.

,,Bylo to pět let dozadu. Bylo mi tehdy tolik, co tobě teď, a šel jsem jednou večer domů. Byla letní noc, a já jsem šel z nějaké pařby, kterých jsem se rád účastnil.
Byl jsem úplně na mol a rozhodl jsem se to vzít přes ulici, kde nikdo nebydlel.

Nějak jsem se dostal do jednoho z opuštěných domů, kde jsem se pak ráno probudil.
Úplně přesně si to pamatuji. Bylo to v malé místnosti, kde svítilo jen pár svíček. Měl jsem hroznou kocovinu. Hlavu jsem měl jako střep. Byl jsem natáhlý mezi stropem a podlahou díky provazům, které se mi zařezávaly do kůže."

Ukázal mi ošklivé jizvy na zápěstí a kotnících.

,,Chtěli po mě věrnost, ale já jsem nechtěl přísahat věrnost někomu, koho neznám.
Bylo jich tam dohromady asi sedm, a všichni na mě začli metat kletby."

V očích se mi objevily slzy. Je hrozná bolest, když mě mučí matka, která je naštěstí jen jedna. Kdyby si udělala šest klonů, tak se radši zastřelím.

,,Pořád jsem nechtěl, a oni pochopili, že mě prostě nepřemluví.
Tak ustoupili na to, že až budou potřebovat, tak jim pomůžu. Říkal jsem si ,Fajn, stejně na to zapomenou.'  a odmávl to rukou.

Ale o Vánocích se ozvali, že tě mám najít a zabít. Jsem slaboch, a nemám na to, abych kohokoliv zabil. A tak teď mají rukojmí. Moji sestru." Na konci se mu zlomil hlas a stejně jako já dal slzám volný průtok.

Objala jsem ho.

Ozvalo se zaklepání na dveře.

,,Summ? Jsi tam?" ozval se za dveřmi Liliin hlas.

Johnatan se v mžiku proměnil v kočičku a smutnýma velkýma očima se na mě kouknul.

,,Jo!" křikla jsem a rychle jsem vzala od Lili ze stolu nějakou náhodnou knížku a otevřela ji na náhodné straně.

Ahoj!

2K přečtení a 30. Kapitola !

Psala jsem to hodně narychlo...

Lidi, rozhodka jsem se, že jelikož je tohle 30. Kspitola, mohla bych udělat Character ask.
Otázky pište kamkoliv.

Těšte se na Vánoční speciál!

-Ami