Dívka z Kruvalu

28. Kapitola

Dolítla jsem do ložnice, kde jsem rozbalila balíček od Sally.
Zůstala jsem na něj zírat s otevřenou pusou.

Uvnitř byl můj portrét. Byla to tužkokresba.

Snad se ti to líbí. Stálo u toho na pečlivě ustřiženém papírku.

,,Je to nádhera," zamumlala jsem si pro sebe a stále okouzleně hleděla na Sallyin dárek.

Tuto krásnou chvíli s obrazem však musel přerušit pronikavý zvuk školního zvonku.

V rychlosti jsem odložila obraz na postel a vyběhla z dívčích ložnic, společenské místnosti, nebelvírské věže a sprintem zamířila do sklepení, kde se konala naše první hodina - lektvary.

...

Žáci obou kolejí - Nebelvíru a Zmijozelu - se zatím pořád trousili do učebny, což pro mě bylo dobré znamení.

Kývla jsem na Severuse a Lili a sedla jsem si vedle Remuse do dvojlavice.

,,Ahoj," pozdravil mě Remus, aniž by zvedl oči od knihy, kterou právě četl.

,,Ahoj," řekla jsem a přisedla si. Rozhlédla jsem se po třídě, ale zbytek Pobertů nikde.
Jediné, co jsem zaznamenala byly nenávistné pohledy ze strany zmijozelských studentů.

,,Kdy jsou ostatní?" zeptala jsem se Remuse se svraštěným obočím.
,,Na snídani," odpověděl a pořád si četl.

,,Co čteš?" zeptala jsem se ve snaze vést s ním alespoň nějakou konverzaci.

,,Příručka přeměňovaní pro pokročilé," odpověděl a pořád... Pořád si četl.

Možná by mě z toho šlehlo, kdyby celou situaci nezachránil profesor Křiklan, který právě vešel do třídy a zavřel za sebou dveře.

,, Dobrý den, třído," pozdravil nás a s hlasitým Bum! dosedl na učitelskou židli za katedru.

,,Dnes si připravíme jednoduchý lektvar - Zmenšovací dryák. Může nám někdo říct, k čemu slouží tento lektvar?" koukl se po třídě. Zvedly se tři ruce.

Lili, Severus a Remus.

,,Slečno Evansová," pokynul hlavou směrem k Lili, jejíž ruka se ve vzduchu ocitla jako první a nyní sebou mrskala jako ryba na suchu.

,,Zmenšovací dryák zmenšuje dané objekty. Zmenšuje desetinásobně z původní velikosti," vyhrkla Lili na jeden nádech. Profesor přidal Nebelvíru pět bodů a my začali tvořit ten zmenšovací dryák, jehož návod byl na straně 87.

...

Konečně skončila i poslední hodina, což bylo extra nudné přeměňování.

Šla jsem sama po chodbě do nebelvírské věže.

Někdo mě pevně chytil za předloktí a zatáhl mě do jedné z mnoha zapadlých uliček na tomto hradě.

Bála jsem se.

Když jsem se konečně odhodlala podívat se neznámému do očí, strach ze mě rázem opadl, a vystřídala jej nervozita.

,,Co potřebuješ?" zeptala jsem se. Ačkoliv jsem nebyla v úplně nejlepší situaci, pokusila jsem se zatlačit i to nejmenší smítko strachu hluboko do hlavy.

Neustále jsem si opakovala, že ten kluk stojící naproti mě musí být stejně starý jako já. Bohužel tak nevypadal.

Neznala jsem ho.

Neříkám, že nebyl hezkej, ale můj typ to skutečně nebyl.
I když, kdo je můj typ? Kdo se mi líbí? Proč je všude tolik zmatku? Proč právě stojím v jedné z mnoha zapadlých uliček bradavického hradu s nějakým neznámým klukem, který na mě pořád zírá?
Tolik otázek a žádná odpověď.

Podívala jsem se na něj zkoumavým pohledem.
Nepatrně se zamračil.

Byl asi o hlavu větší než já, takže na mě shlížel ze shora, což nesnáším.
Jeho štíhlé tělo skvěle obepínala tmavě modrá košile s dlouhým rukávem, černě zbarvená džíny a černé boty.
Měl hluboké, temně modré oči, které mě pozorovaly nepříjemně vážným pohledem, který se mi skutečně vůbec nelíbil.
Tmavě hnědé, přirozeně rozcuchané vlasy ( oproti Jamesovým to byly geniálně nagelované, tvar držící vlasy. Ale o tom až jindy ) mu místy spadaly do tváře.
Jeho nezdravě bledý obličej měl stále jeden a ten samý vážný výraz.

,,Tak fajn," vydechla jsem a zaklonila hlavu, abych mu viděla do očí. ,,Nevím kdo jsi, jak jsi se sem dostal, odkud jsi, co tady děláš, ale hlavně, co ode mě chceš?!" Všechno tohle jsem mírně zvýšeným hlasem prohlásila a zamračeně se podívala na toho kluka.

Ten kluk, stojící naproti měbsi frustrovaně prohrábl vlasy a několikrát se zhluboka madechl a zase vydechl.
Opřel se o zeď a zadíval se na mě.

Proč na mě zírá? Co po mě chce? Proč zrovna já? Proč sem nezatáhl někoho jiného? Proč se v jeho očích odráží tolik bolesti, smutku a žalu?
Další nával otázek. Myšlenky nyní vířily v mé hlavě jako nezastavitelné tornádo.

,,Dobrá. Jmenuji se..."

...

Ahoj!
Po mega dlouhé době je tu další kapitola!👏👏👏
Děkuju, že jste dočetli až sem.
Kdo si myslíte, že je neznámý?
Dozvíte se v další kapitole, která je zatím v nedohlednu...

S pozdravem se s vámi loučí
Ami