Dívka z Kruvalu

34. Kapitola

,,Tak jakej byl školní trest?" zazubila jsem se na Poberty, kteří právě vpadli do společenské místnosti.
Vypadali nezvykle strhaně.

Remus vypadal ještě bledší a unavenější než obvykle. Sirius postrádal svůj obvyklý šarm a James měl vlasy ještě rozcuchanější než obvykle. Peter byl rudý v obličeji a vypadal, jako by právě vypotil většinu svých tělesných nadbytků. Ale to se mi vážně jenom zdálo.

,,Hroznej," vydechl zničeně Sirius a praštil sebou na pohovku vedle mě.

,,Filch si vymyslel, že musíme najít nějakou šáhlou kytku, která roste minimálně třicet kilometrů odsud. Za normálních okolností by to teda bylo šedesát, ale narazili jsme na kentaury, takže to nakonec bylo celkem osmdesát kilometrů!" vykřikl rozhořčeně James a frustrovaně si prohrábl vlasy.

,,Když jsme utíkali před kentaury, tak jsem si všiml, že je s nima i nějaká holka," řekl Remus do ticha, které zavládlo ve společence.

,,Možná kentaurka," pokrčil James rameny.

,,Ne," odporoval Remus, ,,měla normální nohy a ocas taky neměla."

,,Taky fem fi vchyml, še mesi nima pyla ňágá holga," dostal ze sebe Peter, přičemž nás všechny dokonale poprskal. Upřímně se divím, kde vzal to jídlo.

,,Neviděl jsem ji moc jasně," pokračoval Remus, ,,ale vím, že to byla blondýna. A krásný šedomodrý oči," zasnil se.

,,Prr, Romeo!" zahalasil Sirius a i přes sebevětší únavu vykouzlil krásný úsměv.

,,Siriusi!" okřikne ho Remus.
,,A i kdyby se mi líbila, tak víš, že s ní být nemůžu," svěsil smutně hlavu.

,,Proč?" nechápala jsem, ,,mě jsi přece líbal a vůbec ti to nevadilo!?"

,,Nechal jsem se unést!" odsekl Remus.
V mém životě jsem udělala mnoho chyb, ale polibek s Remusem jsem mezi ně nikdy neřadila. On to asi viděl trochu jinak..

,,Měla bys jít spát," zasáhl James.

,,Ale proč-"

,,Prostě už běž!" přerušil mě hrubě Remus.

Za tu dobu co se znám s Poberty mi vždycky přišli tak nějak správní.
Sice porušovali školní řád, ale vžycky mi připadali jako dobří lidé.
Nejlepší mínění jsem ale vždy měla o Remusovi. Vždy mi přišrl jako ten nejsprávnější, ake až teď jsem si všimla, jak šeredně jsem se mýlila.

V očích mě zaštípaly slzy. Nechtěla jsem, aby mě viděli slabou a zlomenou.

Rychle jsem se k nim otočila zády a vyběhla schody, které mě nadobro oddělily od Pobertů.

Byla jsem pitomá husa, když jsem si myslela, že by se se mnou mohli slavní Pobertové kamarádit.

Rozrazila jsem dveře do pokoje a rožnula jsem světlo. Z postelí mých spolubydlících se ozvalo nesouhlasné mručení.

Přes nával slz jsem ovšem dokázala rozpoznat pouze Lilyinu zrzavou kštici.

Skočila jsem do své postele a zatáhla závěsy. Použila jsem na ně kouzli, pomocí kterého závěsy zkameněly. Bylo to sice dost mizerně provedené kouzlo, ale tomu jsem nyní nekladla žádnou pozornost.

V hlavě jsem měla pouze jeho slova.

Bolelo to.

         ...

Z pohledu 3. osoby...:

,,Neměl jsi na ni být tak hnusnej," prohlásil vyčítavým tónem Sirius, jakmile k nim dolehlo hlasité prásknutí, které bezpochyby způsobily právě dveře od dívčí ložnice.

,,Já vím," vydechl zničeně Remus. Frustrovaně si vjel prsty do vlasů.

,,Možna bysme to mohli probrat až v pokoji," navrhnul James, kterému se nezamlouvala představa dopravování Remuse do pokoje. Věděl totiž, že za chvíli ho to začne ničit mnohem víc, a přece jen bude lepší, když se z toho vyspí v pohodlné posteli.

Zbytek party pouze přikývl.

Jakmile se doplahočili do ložnice, Remus sebou praštil do postele a odmítal se zvednout.

...

Slunečné ráno ani zdaleka nebylo tak příjemné, jak se na první pohled mohlo zdát.

Summer probudil až křik budíku, který vlastnila jedna z jejích mudlorozených spolubydlících.

Když se však chystala odhrnout závěsy (což se vzhledem ke kouzlu, které na nich v noci praktikovala, ukázalo jako nesplnitelný úkol), vzpomněla si na to, co se před několika hodinami událo v nebelvírské společenské místnosti.

Jako na povel ji v očích začaly štípat slzy.
Cítila se neuvěřitelně slabá.
Byla zlomená.

,,Summer? Notak! Odhrň ty závěsy!" doléhaly k ní hlasy ostatních obyvatelek pokoje.

,,Ráda bych," řekla Summer tak chraplavým hlasem, že ji to samotnou překvapilo, ,,ale ono to nejde."

Aby se ujistila, tak na závěsy použila Finite, ale když ani tohle nefungovalo, vzdala to.

,,Cos na to použila?" zeptala se Lily.

,,Petrificus totalus. Myslím," dodala tiše.

,,Bylo to ale dost špatně provedený kouzlo," neodpustila si Lily vyčítavým tónem.

...

Po celý den, kdy byla Summer uvězněná ve své posteli, se snažila vzpomenout si na nějaké kouzlo, které by závěsy dokázaly vrátit do původního stavu.

Nakonec docílila toho, že se pozbytek dne, kdy byly její kamarádky na vyučování, musrla dívat místo na rubínové závěsy na brokolicově zelené se světle hnědými fleky.

Pomalu z ní vyprchával vztek, a když se holky po vyučování vrátily, neubránila se smíchu nad jejich reakcí.

Fajn. Kapitola nebyla zatraceně dlouho, a tohle je tak nějak o ničem.

Tato kapitola měla mít původně takový depresivní nádech, řekněme, protože jsem si musela urovnat svůj život, což nebylo zrovna lehký.

Každopádně pak se stala jedna převratná událost, a proto i ten náhlý převrat.

Ama