Dívka z Kruvalu

16. Kapitola

Z pohledu Summer :

Ze snídaně jsem  se s Poberty vydala na lektvary. Se Zmijozelem. Fakt, skvělý.

Ve sklepení jsem se sesunula na jednu židli, a položila si hlavu na lavici.
Vedle mě si sedl Remus.
Zvedla jsem hlavu.
,, Ahoj, Reme, "pozdravila jsem.
,, Ahoj," odpověděl prostě.
,, Nevadí ti, že si sednu, že ne? " zeptal se.
,, Ne," zamumlala jsem a položila hlavu tentokrát na tu odpornou učebnici lektvarů.
,, Dobrou noc, "zasmál se Remus.
,, Dobrou," zamumlala jsem, a světe div se- já jsem doopravdy usnula.

,, Slečno Woodová, byl bych rád, kdybyste zavítala na můj vánoční večírek. Ten lektvar, který jste dnes udělala s panem Lupinem... Nemám slov! Vyrovnal se lekvaru pana Snapea a slečny Evansové."
Křiklanův nezaměnitelný hlas ke mě doléhal z obrovské vzdálenosti.
Navíc mi před malou chvílí Lili gratulovala, že jsem se točila bez kouzel na hlavě tak rychle, až jsem z toho odletěla do vesmíru, kde jsem skákala po Měsíci, protože mě honila obří mimozemská kráva, která byla v polovičním rozkladu.

Když už jsem nemohla, plivla jsem té krávě mezi oči, a ona vybouchla. Ještě mě ale stihla poctít nespočtem nadávek na moji osobu. Taky mi doporučila výlet do několika míst.
Potom jsem vyskočila tři metry do vzduchu, a ocitla se zpátky na zemi.

Tam mi všichni gratulovali k hrdinskému vítězství nad mimozemskou krávou v polovičním rozkladu.

,, Moc ráda pane profesore, " usmála jsem se dost rozpačitě.

,, Jak ses vyspala?" Vyděšeně jsem nadskočila. Otočila jsem hlavu.
,, Dobře. Jenom mi prosím vysvětli, proč mě Křiklan najednou zve na večírek, když mi ještě před chvílí gratuloval k poražení mimozemské krávy v polovičním rozkladu," poprosila jsem Remuse. Ten na mě zíral, jako kdybych se pomátla, a ponavení v očích mu vystřídal strach.
,, Jsi v pořádku?" zeptal se starostlivě.
,, A proč bych nebyla? " nechápala jsem.
,, Děláš si srandu, že jo," ujišťoval se.
,, A mám snad nějakej důvod nebýt?" pozvedla jsem obočí.
Remus si uklidil do tašky poslední knihu, a vstal.
,, Cítíš se naprosto v pořádku? " zeptal se.
,, Už jsem ti odpověděla že jo," vzdychla jsem.

Mezitím se učebna vypráznila.

,, Remusi," začala jsem. 
,, Ano? "
,, Kam mizíš každý měsíc? " položila jsem otázku, která mě už docela dlouho pálila na jazyku.
,, Jezdím za mamkou. Je nemocná, " vyhrkl.
,, To ti nevěřím. Ale co už. Ostatně, každý z nás má nějaké to tajemství, "zašeptala jsem.

,, Díky," řekl po chvíli do ticha.
,, Za co? "nechápala jsem.
,, Za všechno."
Usmála jsem se na něj.
,, A ještě něco, "začal nesměle, a svůj pohled zaměřil na podlahu učebny. Já vím že i ta zem je hezčí než já, ale že by už jenom pohled na mě byl tak zlý... To jsem netušila.
,, Nešla bys se mnou na ten ples?" zeptal se. Vypískla jsem.
Bylo vidět, že čekal jakoukoli reakci, ale tuhle fakt ne.
Chudák. Musel být příšerně nervózní. A já mu tady začnu pištět.

Ach jo... Já jsem fakt děsná!!!

Vůbec se divím, že se vůbec odhodlal mě pozvat, když jsme se na začátku roku moc nemuseli.

Remusovy tváře začal zaplavovat nach.

,, Pochopí-",, ANO!!" vyjekla jsem, a skočila mu kolem krku.

Ozval se školní zvonek.
Do učebny lekvarů se nahrnuly havraspárští a mrzimorští druháci.

,, Jups, "uklouzlo mi, vzala jsem si tašku, a po Remusově boku vyšla z učebny.

,, Co máme teď?" zeptala jsem se.
,, No teď máme volno, a potom máme obranu proti černé magii. Po ní máme oběd a po něm jasnovidectví. Nakonec dějiny, " dokončil Remus, a já jsem lehce zmateně přikývla.

Stejně vím jen to, že teď máme volno.

Mezitím jsme došli až k obrazu Buclaté dámy.

,, Heslo?" zašvitořila vlezle. Nevím, jak dlouho už tady visí, ale je dost zvrhlá.
Vždyť jdeme jen vedle sebe!

,, Dračí spalničky," řekl Remus.
,, Vy jste ale roztomilý pár, " mlela.
,, Dračí spalničky," opakovala jsem.
,, Už jste se líbali? Ach jo. Co to povídám-",, To taky nevím, " přerušila jsem ji.

,, Lupin a Woodová jsou pár!" zavolala ta vlezlá babice na celou chodbu.
S Remusem jsme si vyměnili znepokojené pohledy.

,, DRAČÍ SPALNIČKY A IHNED NÁS PUSŤTE DOVNITŘ VY BABO JEDNA VLEZLÁ!!! A TY SVOJE ŘEČIČKY SI STRČTE NĚKAM!!! A MY NEJSME PÁR!!" Zavřeštěla jsem na ni.
Reakcí se mi dostalo hned několik.

Remus na mě vyjeveně civěl, protože nevěděl, jak veliká je odolnost mých hlasivek.

Sklenička, kterou ta vlezlá baba držela v ruce se rozpadla.

Buclatá dáma na mě zírala, a pomalu se začala odklápět.

Kolemjdoucí Minnie mi doporučila si dnes v osm zajít k Filchovi a jeho smetáku.

Obrazy v chodbě si na mě ukazovaly, a pohoršeně si mumlaly.

Neměla jsem nervy na to tam čekat, než se obraz uráčí odklopit, tak jsem popadla jeho rám, a odklopila ho sama.

,, Tak pojď, "pobídla jsem Remuse.

Ten tam však stále stál jako přikovaný, neschopen slova.

,, Remusi?" zamávala jsem mu rukou před obličejem.

Tentokrát jsem já pochybovala o jeho psychickém zdraví.

Stáli jsme tam.

Obraz se mezitím zaklopil, a Buclatá dáma nás teď se zatajeným dechem sledovala.

A pak se to stalo.

Do konce života na tento okamžik nezapomenu.

Nevím jak to, ale....

Naše rty se spojily.

      Co všechno dokáže změnit            jedna hodina lekvarů...?

Ahoj!

Tuto kapitolu bych ráda věnovala @mela20_07 za pozitivní komentáře. Moc si toho cením! DĚKUJI!

Jak se vám líbila kapitola?
Prosím, dejte mi recenzi.

Jakoukoli.

Napište mi do dc nebo do komentářů, jak byste chtěli, aby příběh pokračoval.

Jinak, vím že je to trochu předčasné, ale plánuji i druhý díl.

Takže mi prosím napište názor.
Kritiku i chválu (i když víc bude toho prvního) příjmu.

Tato kapitola asi vyjde ve středu, ale jakou.... Snad co nejdříve.

A úplně poslední věc : snažím se vydávat kapitoly pravidelně, tj. minimálně jedna kapitola za týden.

Jinak ahooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooj.

⚔️ Ami ⚔