Dívka z Kruvalu

36. Kapitola

,,Takže holky, plán znáte," řekla jsem potichu a koukla se  na ně. Musely jsme být tiché, rychlé a hlavně nenápadné. Jestli se to nepodaří, celá naše snaha, galeony a přemýšlení bylo úplně k ničemu; tuto svoji myšlenku jsem vzápětí přednesla i holkám, které napjatě přikrývky na souhlas.

Náš plán nebyl nijak dokonalý, a lehce se v něm daly nalézt nedostatky. Víc času jsme si ale nemohly dovolit, a přesně proto jsme musely doufat, že náš na rychlo poslepovaný plán vyjde.

Poberti před chvílí odešli na večeři, kde se kvůli Peterovi zdrží nejméně půl hodiny. Máme tedy dost času na to, abychom provedly to, co chceme.
Projistotu jsem se ale ještě domluvila s Johnatanem/Alexanderem, že bude ve společnce a v případě nutnosti nám dá nějakým způsobem vědět, že máme co nejrychleji vypadnout.

Potichu jsme vyklouzla že stinného rohu společenské místnosti a co nejrychleji jsme vyběhly schody, jež vedly do chlapeckých ložnic.

Jejich pokoj jsme ani nemusely hledat, jelikož jsem v něm už několikrát byla a navíc se z něj linul podivný zapách.

Vyklouzla jsme dovnitř, dveře jsme nechaly pootevřené. Mlčky jsme na sebe kývly.

Lily přešla ke skříni, kde měla jejich oblečení proměnit v knihy. Problém byl, že Poberti byli taková hovada, že se jim oblečení váleli všude po pokoji, čímž Lily akorát přidaly práci.

Jane a Carol měly za úkol natřít stěny stejnou barvou, jakou jsem já měla nedopatřením nabarvené závěsy.

Já jsem vlezla do koupelny. Do každého šampónu jsem přidala něco jiného, do lahviček, z nichž jsem přelila jejich původní obsah do kbelíku, jsem přelila náplň z bomb hnojůvek ředěnou vodou. Mňamina.

                              *•*•*

Když jsme měly hotové všechno, co jsme si naplánovaly, včetně malého bonusu, musely jsme co nejrychleji vypadnout z jejich ložnice, protože kdyby nás tam objevili, tak je celý plán v... troskách.

V momentě, kdy jsme za sebou zabouchly dveře naší ložnice, padly jsme na nejbližší postel a propadly nekontrolovatelnému záchvatu smíchu.

Když jsme se konečně uklidnily, v tichosti jsme ležely na Lilyině posteli a jediný zvuk, který pro nás existoval, vycházel z našeho dýchacího ústrojí.

Najednou ono krásné ticho prořízl ostrý jekot, který vycházel z chlapeckých ložnic.

S holkama jsme se na sebe spiklenecky podívaly, a propadly další vlně smíchu.

Z pohledu Siriuse:

Otevřel jsem dveře do naší společné ložnice a galantně je podržel zbytku party.

I slepému by došlo, že tu není něco v pořádku. První věc, které jsem si všiml, byl neobvyklý pořádek, který se nenacházelkupodivu nenacházel pouze u Náměsíčníkovy postele. Jiná barva zdí nebyla pro tak pozorného chlapce jako jsem já vůbec nic přehlédnutelného.

James nás okamžitě upozornil na známý smrad, který vydávaly snad jen bomby hnojůvky. Překvapivě přebily i ten smrad z krysy, která Jamesovi loni chcípla pod postelí.

Prohlíželi jsme si škody, které napáchal neznámý pachatel.

V momentě, kdy Peter otevřel skříň, se ozval jekot, který bych v životě nepřiřadil k tomu tlustému klukovi, který nyní stál jen kousek ode mně.

Všichni tři jsme mu nahlédli do skříně; s Jamesem jsme současně zavyli, zatímco Náměsíčník (všimli jste si té ironie tam?) se začal tvářit jak měsíček na hnoji. S Jamesem jsme mu věnovali pohoršený pohled a raději se odvrátili.

      *•*•*

Ještě téhož večera jsem zjistil, že neznámý pachatel nebude úplněk blbec.

V duchu jsem si slíbil, že zjistím, kdo to udělal a řádně mu to oplatím.

Co k tomu říct? Jsem líný hovado, ale snad bude další kapitola co možná nejdříve.

-A