Dívka z Kruvalu

22. Kapitola

,, Holky, už máme jenom pět hodin do plesu! " pištěla Lili, pobíhajíc po pokoji s Carol, která se ji snažila nalíčit v patách.
S Jane jsme nad tím jen zakrotily hlavami.

,, Jdu se převlíct," oznámila jsem Jane která mě sotva slyšela přes pištění naší rudovlasé kamarádky.
Vzala jsem do ruky své černé šaty a pásek pošitý podivnými znaky.

Zalezla jsem do koupelny.

Oblékla jsem si - ne Summer, asis je použila jako podložku do sprchy - šaty, a kolem pasu - proč ne kolem hlavy? - jsem si upevnila pásek.

Podívala jsem se na sebe do zrcadla.
Zděsila jsem se.

Jdeme se zdokonalit!

Opláchla jsem si obličej. Potom jsem začala česat vlasy, které v tuto chvíli připomínaly spíš Norrisku nebo Jamesovu hlavu, než moje typický rovný blonďatý vlasy.
Zatím jsem si je nechala rozpuštěný, protože Lili umí kouzlit s vlasy mnohem líp než já.

Vylezla jsem z koupelny.

Sláva! Lili už se uklidnila, a teď začala rozdávat pokyny.

,, Takže holky, už nám zbývají jenom čtyři hodiny, " začala, ale já jsem ji přerušila.
,,Čtyři? To jsem tam v té koupelně byla tak dlouho?" podivila jsem se.
,, Očividně, "poznamenala Lili.

,, Takže já nás učešu, Carol nalíčí, Jane pomůže s případnou úpravou šatů, a ty se, Summer, mezitím naučíš chodit na jehlách," dokončila Lili svoji řeč.

,, Já si nebudu brát podpatky, " zaprotestovala jsem. Promiňte, ale já bych ráda dalších čtrnáct dní chodila...

,, Podpatky budou. Na jehlách to není zase tak moc složitý, " zamračila se Lili. Já vážně nemám náladu na to se s Lili hádat.
,, Dobře, " svolila jsem nakonec, ,,ale jestli se mi něco stane, budeš za to nést plnou zodpovědnost, "určila jsem si svoje podmínky.
Lili přikývla, a začala česat Carol.

⛓️⛓️⛓️

Konečně jsme byly hotové.
No, v našem případě hotové, znamená nasáčkované před zrcadlem, stále na sobě hledajíc sebemenší chybičku.

Nejistota mě prostoupila.

,, Holky, "ozvala jsem se, ,, já neumím tančit!"

,, To nevadí, "uklidňovala mě Jane.,, Podle toho, co vím, tak Remus je docela dobrý tanečník. Jenom se jím musíš nechat vést a všechno bude v tom nejlepším pořádku."

Kývla jsem, a naposledy se podívala na svůj odraz do zrcadla.

Pomalu jsme scházely schody do společenky.
Upřímně, já bych šla rychle, ale copak to šlo v těch zpropadených botách?
Obdivovala jsem holky, jak na tom umí chodit.

Pevně jsem se držela zábradlí.

Konečně jsem zahlédla Remusovu medovou kštici.

Vypadal krásně v černém saku, tmavě modré košili s kravatou uvázanou kolem krku a s černými kalhoty.

Každou chvíli se nervózně díval na svoje hodinky.

Posledních pár schodů jsem to už nevydržela a rozběhla se.

Tohle byla jedna z mnoha chyb mého života.

Klopýtla jsem, a padala.

Všechno jakoby se to odehrávalo ve zpomaleném záběru.

Padala jsem, Remus si toho všiml, a pohotově přiskočil ke schodům vedoucích od našich ložnic.
Padala jsem, a... Najednou zpomalený záběr zmizel, a já jsem dopadla do náruče svého doprovodu.