Dívka z Kruvalu

13. Kapitola

***
Summer

Konečně večeře! To by se mělo oslavit.
Teda, podle mého názoru.

,, Jamesi, Siriusi, Remusi, Petere, co plánujete na dnešní večer? " zeptala jsem se kluků u večeře.
,, Já se budu učit," řekl stručně Remus.
,, Ale Reme, NKÚ jsou až za rok, " ušklíbl se James.
,, Mám rande," řekl Sirius.
,, Zase? " podivil se Remus.
,, No a?" zamračil se Sirius.

,, Já si půjdu zalétat, " řekl James.
,, Jídlo. " Jedno Peterovo slovo stačilo na to, abychom všichni pochopili.
,, Jamesi, jdu s tebou, " kývla jsem.
,, Fajn. "

Po večeři jsem si vzala koště, šálu, čepici a rukavice v barvách nebelvírské koleje.
Navlékla jsem na sebe tmavo modrý svetr a přes něj si hodila bundu.
Sešla jsem do společenky, kde jsme měli sraz.
James tam už byl.
,, Ahoj," usmála jsem se.
,, Ahoj, jdeme?" zeptal se mě.
,, Jasně. "
Vyšli jsme z nebelvírské věže a zamířili na famfrpálové hřiště.

,, Jsme tady!" řekla jsem vítězoslavně.

Vzlétli jsme.

Bylo to nádherné!
Závodili jsme a dělali spoustu dalších věcí, které si ani nedovedete představit.
V dobrém slova smyslu.

Po třech hodinách jsme se celí promrzlí, mokří, unavení a hladoví vrátili do útulné společenské místnosti.
Začalo totiž pršet.

Zamířila jsem s Jamesem do kuchyně, kde jsme se najedli.
Hodně se najedli.

Vyšli jsme z kuchyně.
Okny bradavického hradu probleskovalo měsíční světlo.
,, Koukni, je úplněk, " všimla jsem si.
,, A do...... Háje!!" vykřikl James.
,, Co se děje? " zeptala jsem se nechápavě.
,, Dělej! Běž na pokoj! Ihned!" dodal když uviděl můj výraz, ála budu si dělat co já sama uznám za vhodné.
Ke svému vlastnímu překvapení jsem se doopravdy rozběhla.

U Buclaté dámy jsem se zastavila a řekla heslo.
Hlavou mi vrtalo Jamesovo podivné chování.

S těmito myšlenkami jsem usla k mé smůle na pohovce ve společence.

Vzbudila jsem se celá rozlámaná.
Záda, nohy, ruce, hlava,.... Všechno mě bolelo!

S bolestným zaskučením jsem vstala a vyšourala schody do holčičích ložnic.

,, Kde jsi byla!? "vrhly se ke mě holky.
,, Po večeři jsem se šla s Jamesem proletět. Létali jsme asi tři hodiny, což je doopravdy docela dlouhá doba." Holky souhlasně přikývly a já jsem tedy pokračovala.,, Dávali jsme si závody a podobně. Po těch třech hodinách nám celkem... No, celkem. Co si budeme namlouvat, hodně nám vyhládlo.
Proto jsme se vydali do kuchyně, kde jsme se najedli.
A jak jsme vyšli z kuchyně, za okny jasně zářil úplněk. Byl to krásný pohled, tak jsem to řekla i Jamesovi. Jeho reakce mě překvapila. Zaklel, a řekl mi, abych šla na pokoj. Poslechla jsem ho, a pak jsem celá vyčerpaná usnula na gauči ve společence. Když jsem se vzbudila, všechno mě bolelo a potom jsem vypajdala schody, pak jsem se ocitla tady a dál ten příběh znáte. " Když jsem dovyprávěla, zavládlo v místnosti hrobové ticho. Ne takové to tíživé, trapné a otravné. Tohle ticho bylo takové, kdy si všichni potřebovali urovnat vlastní myšlenky a kdy by ho nebo ji akorát rušil hlasitý hovor ostatních.
,, Je to divné, '' poznamenala Lili, čímž prolomila dlouho trvající ticho, které v místnosti nastalo, a už se z něj pomalu začínalo stávat ticho tíživé, chvílemi i trapné.

Zívla jsem a protáhla se.

,,Nepůjdeme už spát?''

Lily se zasmála.

,,Vždyť jsi se teď vzbudila!''

Holky se rozesmály nad mým nechapavým výrazem.

,,Na to kašlu. Jdu spát.'' Řekla jsem a vydala se na předlouhou cestu do ložnice ze které jsem před chvílí přišla.

Ahoj.
Po extra dlouhé době jsem tu s další kapitolou!
Za prvé - za pomoc děkuji úžasné notwozet
Za druhé - omlouvám se, že tak dlouho nebyla kapitola, ale neměla jsem absolutně žádný nápad, a to, co jsem napsala je vyždímané z uschlé hadry
Za třetí - pevně doufám, že u tohohle příběhu vůbec někdo zůstal

Mějte se krásně, hezky se vyspěte, a já už končím, aby tyhle okecy nebyly delší, než kapitoly.

Ahoj!
     Ami😊