Dívka z Kruvalu

2. Kapitola

Přemístily jsme se na Příčnou ulici. Prvně jsme zamířily k Ollivanderovi pro hůlku.

,,Matko?" zeptám se.

,,Ano, miláčku?'' Nesnáším, když mě takhle oslovuje!

,,Nemohla bys mi dát peníze na hůlku, zatímco ty, bys šla pro učebnice? "zakmitala jsem řasami. Pak mě však něco napadlo. Něco, co mi pomůže, abych si hned neudělala vizitku, ,,Čistokrevná husa, která musí všude chodit za ručičku s maminkou." To bych vážně nechtěla.

,,Víš mami, už to na tomhle smrdutém místě nevydržím. "  Tohle na matku zapůsobilo. Řekla, že se sejdeme tady, tedy před Ollivanderem.

Vešla jsem do krámku. Za pultem seděl postarší pán s bílími vlasy, a něco čmáral do pergamenu.

,,Dobrý den" pozdravila jsem nesměle. Muž zvedl oči od pergamenu a usmál se.

,, Á slečna. Dobrý den".

,, No " začala jsem. On mě však přerušil.

,, Chtěla bys hůlku. Já vím, ale..." zaváhal, taková star... Velká? "

,,No.." teď jsem pro změnu zaváhala já. Zrovna se mi nezamlouvala představa, vyprávět nějakýmu cizímu chlápkovi svůj životní příbeh.

,,Oni mě tak jaksi vyhodili z Kruvalu. A zlomili mi hůlku. A teď budu studovat Brablavice" zamumlala jsem.

,,Začneme "řekl muž.

     🌌🌌🌌

Na stole již byla naskládaná hromada hůlek.

,,Vzdávám to!" prohlásila jsem smutně.

,,Počkat! "zarazil mě. Vzhlédla jsem k němu s nově probuzenou nadějí v očích.

,,Mám tu dvě velmi vzácné a mocné hůlky. Jedna z nich by vám mohla sednout," významě zakýval hlavou a odešel do hlubin krámku.
Po chvíli se vrátil. V rukou držel dvě, železem okované malé truhličky.

,,Tak" vytáhl z kapsy klíček, a odemkl truhličku stojící blíž k němu.

,,Vrbové dřevo, spálené dračí plíce, nepoddajná" podal mi ji. Mávla jsem s ní a pod nohama mi zapraskala zem.

,,Tu ne!" vykřikl Ollivander a zamumlal nějaké kouzlo. Zem se spravila do normálu.

,,Ebenové dřevo, kus jednorožčího rohu, vařené ho v jeho krvi, jedenáct palců dlouhá"
mávla jsem s ní a, je to divný, ale prodavači se učesaly vlasy i vousy a celý krám se naplnil malebnou září.

,,Poprosil bych deset galeonů" usmál se. Dala jsem mu dvacet galeonů, deset za hůlku, deset za trpělivost.
Když jsem byšla ze dveří, matka tam už stála. Učebnice, pera, kalamáře, pergameny měla v podpaží.
Matka mi dala 200 galeonů na nákupy a sama odešla.

Rozhodla jsem se pro velkoprodejnu Mžourov.
Když jsem otevřela dveře prodejny, uslyšela jsem za sebou dusot. Otočila jsem se. Byli to tři kluci. Než jsem se stačila vzpamatovat, ten první(vysoký, štíhlý, hnědooký, brýlatý se střapatými černými vlasy) do mě vrazil až jsem z nenadálého náporu spadla. To už doběhli další dvě tornáda. Jedno z tornád
(vysoký, hubený, lehce pobledlý, s bouřkovýma očima a černými vlasy až po ramena) si mě buď nevšimlo, nebo nestihlo zabrzdit, zakopl o mě a rozpliznul se na mramorovou podlahu prodejny.
Další dva se mohli potrhat smíchy. Spadlý tornádo chvíli vypadalo uraženě, pak mu však došlo, že jedině já mám právo být uražená a taky se začal smát.

,,Máte ještě někdo v plánu do mě vrazit nebo se o mě přerazit? " Ušklíbla jsem se znuděně. Kluk, který doběhl poslední(vysoký o malinko menší než dva předchozí, medové vlasy mu ladily k očím stejné barvy. Na obličeji měl spoustu malých jizviček, po těle měl jizvy větší.) se začervenal.
Zvedla jsem se ze studeného mramoru a zamířila do prodejny sov.
Za mnou vešli i tři nešikové a střapatec se zeptal meda:

,,Reme, tak kterou? "

,,Asi-asi tuhle" řekl a ukázal na roztomilého malého puštíka.
,,Toho? " zeptala se prodavačka.
Remus kývl.

,,A ty?" zeptala se mě.

,,Tuto" ukázala jsem ne středně velkou, celou černou sovu s velkýma žlutýma očima.

,,Pak dojděte k madam Malkinové," rozloučil se střapatec a společně s tím druhým  vypadli z krámu.

,,Dohromady nebo zaplatíte každý zvlášť? "zeptala se prodavačka.

,,Dohromady" vyhrkl Remus.

,,Dobrá. Bude to celkem 50 galeonů." Náměsíčník bez  mrknutí zaplatil.

Zbytek nakupování už nebyl tak zajímavý. Zjistila jdem však, že se chlapci jmenují střapatec=James
                             Ten druhý=Sirius
                                     Remus