Dívka z Kruvalu

9. Kapitola

Summer:

Probudila jsem se. Bylo mi dobře, jako už dlouho ne. Vstala jsem a podívala se na Rema. Ležel tiše, a něco si mumlal. Přiblížit se k němu nepozorovaně nebyl problém.
,, Ne! Nech ho Woodová. Nech mého tátu! Zabij raději mě! " mumlal.
Woodová? To jako matka? Jsou jen dvě možnosti, jak to zjistit.
Za a) zeptat se ho. Ale je riziko že neodpoví. Riskovat si nemůžu dovolit.
A za b) vniknout mu do mysli. Co když ovládá nitrobranu?

Vnikla jsem mu do mysli. Už podle prvních vzpomínek mi bylo jasné, že to má těžké.
Jeho matka byla u soudu, když mu bylo soudě podle obličeje pět let.
Pak jsem však uviděla vzpomínku, kterou jsem hledala.
Remusova vzpomínka z jeho pohledu:
S otcem jsme večeřeli. Matka byla již sedmým rokem v Azkabanu.
Třísk! Ozvala se rána ode dveří.
,, Kdo je tam?! " postavil se otec, s hůlkou před sebou.,, Alexandra Woodová" představila se žena v dlouhém zeleném šatě, s vlasy vyčesanými až kdoví kam.
,, Ty? "Vyděsil se otec.
,, Ano Johne, já".
,, Pomsta přichází " ušklíbla se zlomyslně matka.
,, Nechte ho!" vykřikl jsem zoufale.
,, Crucio" vyslala na mě kletbu, a já se začal svíjet bolestí.
,, A teď ty" ukázala na mého otce.
,, Ne! "vykřikl jsem a vrhnul se před osobu, kterou jsem tolik miloval.
,,Crucio!"
Obrovská bolest začala proudit celým mým tělem. Stále jsem se však držel na nohou.
Potom však vyvolala ohnivý bič, a začala mě ním švihat. Několik ran jsem dostal do zad, potom mi šlehala nohy a nakonec jsem dostal hodně ran do obličeje. To už jsem nápor nevydržel, a padl jsem k zemi. Poslední věc, kterou jsem viděl, byl záblesk zeleného světla a otcovo tělo kácející se k zemi.

Tohle mi stačilo. Pochopila jsem Rema. Pochopila jsem jeho nenávist vůči mě. Pochopila jsem část jeho života.