Creepypasta at school | ✓

9.kapitola

Probudil mě budík, který opět vyzváněl jako šílený. Chytře jsem ale nejdřív rozsvítila a až po přečtení ho vypla. Pátek šestnáctého listopadu tři hodiny ráno. Dnes je den D. Dnes zemře další z blbců na této Zemi.

Převlékla jsem se do černých legín a roláku. Vlasy jsem nechala volně rozpuštěné. Stoupla jsem si před zrcadlo a přemýšlela.

Už je to týden od mého trochu násilného nastěhování do tohoto obřího domu. Během té doby jsme si všichni užili hodně zábavy.

V pondělí jsme šli odpoledne na hřiště. Plno dětí si tam hrálo a jejich maminky, babičky, dědečkové nebo tatínkové se na nás trochu pohoršeně dívali.

Úterní dopoledne jsme nečekaně navštívili se školou kino. Dokonce jsme měli možnost si vybrat, na co půjdeme. Jelikož ale většina chtěla na nějakou kreslenou pitomost a ne na horor, jak jsme navrhovali my, byli jsme nabručení. Po příšerném filmu, který na nás nejspíš zanechá na doživotí následky, jsme si šli napravit chuť do cukrárny, kde jsme si dali výbornou horkou čokoládu.

Po středeční škole jsem navštívila mamku. Bylo to celkem hezky strávené odpoledne a celkem mě překvapilo, že si o mě ani moc nedělala starosti.

Čtvrteční odpoledne jsem strávila hraním her s BENem. Dohráli jsme Five Nights at Freddy's a pak mě vzal i do Zeldy. Večer jsem pak pozvala členy naší čtveřice ke mně do pokoje a doladili jsme detaily ohledně vraždy Báry Kopecké.

Rychle jsem vzala nůž, který mi Jeff včera zapůjčil a seběhla jsem dolů, kde máme sraz.

,,Ahoj," pozdravili mě ostatní. Už vidím, jak mi Jeff řekne tade něco na mou dochvilnost a zamávám mu před obličejem.

Neslyšně jsme proběhli na zahradu Kopeckých. Její rodiče prý nebyli doma, chlubila se tím ve škole. Asi chtěla udělat nějakou velkou přespávačku.

Její okno bylo dokořán. Kdysi se mi zmiňovala, že má problémy s dýcháním. Nenapadlo by mě ale, že by si nechala ve studeném listopadu okno dokořán.

Vylezla jsem po okapu dovnitř a neslyšně jsem seskočila na zem. Snažila jsem se nešlápnout na některou z neidentifikovatelných věci na zemi. Vesele si pochrupovala zachumlaná v ružovém pokoji.

Vzala jsem kyblík krve od Eyeless Jacka. Namočila jsem do něho ukazovák a prostředník a začala psát nápisy po stěně. Ostatní se ke mně přidali. Stěny byly po chvíli plné a zbylou krev jsem opatrně vylila Báře na postel.

Kýbl jsem v koupelně naplnila ledovou vodou s kostkami ledu. Připevnili jsme ji nad její dveře. Můj plán byl vylít to na ni, ona spadne a poletí po zemi až ke schodům, ze kterých se skutálí a tam jí dorazíme.

Bylo ještě dost času a tak jsme jim z ledničky ukradli sendviče a nasnídali se. Chutnaly celkem dobře a po nějaké půl hodině lenošení jsme šli na svá místa. Já jsem šla nahoru, kdyby se na své cestě někde zasekla.

Bářin křik, když rozsvítila, nešel nepoznat. Vyletěla z pokoje jako hurikán a ve chvilce ležela na zemi a letěla zase na zemi. Vyděšený obličej se mi zaryl do paměti a na tváři se mi zjevil potěšený úsměv.

Slyší bouchnutí. To se nejspíš bouchla do hlavy. Pak další a další. Ozvěny se ozývaly nepravidelně až nakonec utichly úplně. Hned na to ale zaječela znova, když spatřila její tři spolužáky.

,,P-p-prosím n-ne," zašeptala. Po tvářích jí stékaly slzy.

Ze schodů jsem se neslyšně přibližovala já. Nemohla mě vidět, ale oči se snažily něco ve tmě najít. Pak mě spatřila.

,,Ahoj Báro, doufám, že sis moc neublížila," zašeptala jsem. Klepala se spíš strachem než zimou

Klekla jsem se k ní a nožem jí přejížděla po kůži. Lapavě dýchala.

,,C-co d-děláš?" zeptala se.

Zasmála jsem se a na tváři jsem měla opět ten úsmev.

Zabij ji...

,,Zabíjím tě pokud nevidíš. To je nápad!" vykřikla jsem a běžela do kuchyně. Pod sporákem měli přihrádku na příbory. Mezi vařečkami se ledabyle povalovala i zmrzlinová naběračka. S ní jsem se vrátila zpátky.

,,Ty přece nemusíš vidět!" zašeptala jsem jí u ucha. Pak jsem popadla lžíci a přidržela si její obličej. Její oko si v mžiku leželo ve lžíci. Sladký a zároveň otravný Bářin řev se rozezněl domem. Na ruku jsem jí ještě hodně pomalu vyřízla velké E.

Pak si jí převzali ti tři. Když jsem ji míjela, že půjdeme, uviděla jsem useknuté končetiny a na tváři vyřízlý úsměv.

Domem se rozlehl náš hladitý smích a rozhovor. Když spáči v patrech nad námi nejspíš zjistili, že my nezmlknem a proto oni neusnou, začali se trousit dolu. Překvapili jsme je tam my, trochu od krve, ale s úsměvem. Místo toho, aby si dali snídani, pro kterou si předtím šli, zůstali stát a mezi sebou si začali šuškat. To ale přestalo, jakmile dolů sešla hlava domu. Dav se rozestpoupil to dvou řad, aby mohl projít.

Ahoj všichni! Máme za sebou vraždu Báry. Já když se vžiju do role, mám chuť to hrozně prožívat. Proto prosím neberte špatně detaily vraždy. Doufám, že se vám kapitola líbila a budu se na vás těšit příští týden!