Pomněnky

Prolog

Svraštil obočí, když jej další bílý záblesk připravil o zrak. Začínal to celé nenávidět. Dlouhé hodiny šaškovat před fotoaparáty v oblečení, které ne vždy bylo pohodlné, přísný dohled na dodržování jídelníčku, většina volného času strávená v posilovnách a otravní lidé pronásledující ho na každém kroku. To byla cena slávy.

Před pěti lety, poté, co ho kamarádka přihlásila do konkurzu a on nějakým zvláštním způsobem vyhrál, se mu změnil život. Na samém začátku jeho modelingové kariéry, se to celé zdálo jako zábava. Každý týden na jiném místě, jeho tvář na billboardech a titulních stránkách časopisů, známosti s vlivnými lidmi a především věci zadarmo od firem, které se chtěly stát jeho sponzory. Nyní by dal tohle všechno za trochu klidu a soukromí.

„Úsměv! Úsměv!" prolomil ticho až příliš vysoký hlas fotografa. Nebo fotografky? Nebyl si jistý pohlavím onoho člověka, vypadal totiž jako transvestita v průběhu operace na změnu pohlaví.

Sasuke se otočil z druhé strany a vykouzlil na tváři svůj nejlepší úsměv. Muži za fotoaparátem se rozklepala kolena. Miloval ho! Fotit Konožského hřebečka byl jeho sen, co vlezl do branže a nyní, když před ním Sasuke pózoval, měl dojem, že mu srdce roztrhne hruď, jak zběsile bilo.

„Pardon, je to lepší?" poslal mladý Uchiha vzdušný polibek, který způsobil, že fotografova tvář připomínala vařeného raka.

„Manifik!" zakoktal a rychle mačkal spoušť pro zachycení, co nejvíce momentů, které směl se svým idolem sdílet. „Pro dnešek budeme končit," skonstoval nakonec se smutným pohledem upřeným na hodinky.

Naopak Sasuke si šťastně oddechl. Seskočil z vyvýšeného pódia, na kterém doposud stál a rychlým krokem mířil do šatny. Po dlouhé době byl opět v Konoze a chtěl si to zde užívat, protože plánovaný pobyt byl jen na dva týdny, pak musí odcestovat do Větrné země.

„Zítra nástup v sedm! Budeme fotit kolekci od mistra Sarutobiho!" houkl na něj ještě Orochimaru.

Sasuke jen souhlasně zamručel. Doprovázen hladový pohledem hadích očí zmizel za dveřmi.

Automaticky zamířil k zrcadlu, při čemž ze sebe stahoval košili s květinovým vzorem. Sám by si takový děs nikdy nevybral. Hodnou chvíli pozoroval svůj odraz. Dlouhé havraní vlasy sahající mu až pod lopatky měl nyní stažené do polorozpadlého drdolu, z nějž mu vypadávalo pár pramenů ramůjících ostré rysy jeho tváře. Laní oči nesoucí odstín noční bezhvězdné oblohy. Nebylo na něm nic zvláštního,čím si tedy všechny získal?

„Viděla si ho? Je dokonalý!" dolehla k němu část rozhovoru probíhající na chodbě. Což ho přivedlo zpět do reality.

„Není nejhorší," v prvním hovořícím poznal Orochimara, ale nynější osobu podle hlasu nedokázal nikam zařadit.

Potichu se přiblížil ke dveřím, aby lépe slyšel. I když vzhledem k tomu, jak hlasitá dvojice byla, nemusel se vůbec obtěžovat.

„Není nejhorší? Seš slepá? Je naprosto perfektní!" oponoval jí i nadále fotograf.

„Když to říkáš," odpověděl druhý zúčastněný naprosto nezaujatě. Očividně jej probírané téma skutečně "bavilo".

„Myslíš, že by se mnou šel na večeři?" vypadlo ze staršího může najednou.

Sasuke vytvořil na tváři znechucenou grymasu. Vrátil se zpět k zrcadlu a svým věcem.

„Jeho obličej je všude ve městě. Pokud by chtěl, mohl by mít kteroukoliv holku, nebo kluka! Navíc je zadaný!" tohle donutilo mladého modela k úsměvu.  Musel si přiložit dlaně na ústa, aby smíchy nevyprsknul.

„To ale není v dnešní době žádná překážka. Navíc si myslím, že po mně jede," v moment, kdy Orochimaru vyslovil toto nahlas, se Sasukemu znechucením stáhnul žaludek.

Co si o sobě ten úchyl vůbec myslí? Zhluboka se nadechl, aby ze sebe dostal prvotní vztek a teprve poté rázným krokem vyrazil na chodbu. Hned spatřil Orochimara v rozhovoru s menší dívkou obarvenou na fialovo.

Okamžitě stočil kroky jejich směrem. S jedinou myšlenkou - ukázat tomu slizákovi místo kam patří - nakráčel až k nim, čímž jejich konverzaci utnul.

„Zas tolik si nefandi. Rozhodně nejsi můj typ," vmetl staršímu muži, bez jakéhokoliv obalu, přímo do obličeje. Nasadil si sluneční brýle a vyšel ven ze studia, nechávaje za sebou zhrzeného muže, schopného udělat cokoliv pro dosažení svých cílů.

Dneska mě při cestě domů trefil zajímavý nápad na příběh. Pro začátek vám
sem dám prolog a další kapitoly začnu vydávat poté, co dokončím alespoň jeden ze svých rozepsaných příběhů!