Pomněnky

11. Kapitola

Věnováno @Akemi_Nikiforov kterou mi Watt odmítá označit.

Šedovlasý muž nervózně pochodoval po místnosti, kterou si zabral jako svůj pokoj. V roztřesené ruce držel mobil, zatímco si vyslýchal kárání od svého dealera.

„Ubývá ti čas Hidane!" zkonstatoval Sasori věcně. Zněl nabroušeně. Přimluvil se za svého nejstálejšího zákazníka u bosse, ale doposud, co věděl od nasazeného očka to nevypadalo, že by Hidan sháněl potřebné finance.

„Ty peníze mít budu," odvětil mu Hidan rozpačitě. A rozhlédl se kolem sebe v podivné paranoie, že je sledován. Venku zněla zrovna policejní siréna a on pouze očekával, kdy mu na dveře začne bušit zásahovka.

„Doporučuju ti sehnat ty prachy co nejdřív. Havran nemá dobrou náladu. Nechápu, kde chceš tak narychlo sebrat takový balík," Sasori na druhém konci hovoru postával opřený o kapotu svého auta. Každou chvíli se měl objevit Havran kvůli novinkám ohledně Hidana.

Zpoza rohu vyjela červená motorka, která ihned zastavila vedle rusovláska. Řidič si sundal přilbu, aby světu odhalil své havraní vlasy. Tiše se s přítelem přivítal, načež mu naznačil, ať dá hovor na reproduktor.

„On nemá dobrou náladu nikdy," oddechl šedovlasý a prohrábl si vlasy, netušíce, že nyní je odposloucháván i svou samotnou noční můrou. „Na tuty to ale zaplatím, pomůže mi s tím jistá hvězdička," s těmi slovy se stáhla tvář tmavovlasého do podivné grimasy.

„Cože? Tobě ty drogy už vážně lezou na mozek," zhodnotil Sasori s pobavením v hlase. Ten kluk byl úplně vymytej.

„Náhodou, kdyby mi to lezlo na mozek, tak mě nenapadne nic tak geniálního, jako unést světoznámou osobnost a chtít výkupné, budu mít keshe i na dávky do předu," zasmál se Hidan své genialitě, která přestala být tolik chytrá ve chvíli, kdy se z druhé strany hovoru ozval Havranův nasraný hlas.

„Takže za tím stojíš ty, ty bastarde!" přebral si Havran mobil do ruky. „Dobře mě poslouchej, ty sráči, jestli Sasukemu ublížíš, přísahám, že tě zabiju tou nejhorší možnou smrtí!" zasyčel varovně a nevrle, možná spíše nervózně začal pochodovat po chodníku.

Hidan byl nejdříve zaskočený, když uslyšel jeho hlas. Na malou chvíli mu srdce vynechalo úder. Když ale slyšel rozhořčení s jakým mafiánský boss mluvil, věděl moc dobře, jak celou tuto situaci využít.

„Dle tvé obavy o zdraví toho princátka hádám, že k němu máš blízko..." spustil najednou mnohem jistěji a posadil se na svou postel. Celé to začínalo být mnohem zajímavější. „Dobře mě poslouchej... smažeš můj dluh, zařídíš mi doklady, abych mohl vypadnout z téhle země a zajistíš, že se mi nic nestane. Pokud uvidím tvé lidi, buď si jistý, že ho zabiju!" začal si diktovat podmínky. Karta se obrátila, měl výbornou šanci, kterou hodlal využít. S penězi za výkupné si bude moc užívat někde na pláži ve státu, kam zdejší zákony nedosáhnou, a o kterém nebude Havran ani nikdo další vědět.

Jistou chvíli bylo ticho. Jen nerozeznatelné zvuky ho donutily oddálit mobil od ucha, aby nedošlo k poškození bubínku.

„Tohohle budeš ještě litovat," byla poslední slova, které tmavovlasý vyřkl, než konverzaci s ním ukončil stisknutím červeného tlačítka.
„Já toho parchanta zabiju!" sevřel telefon v ruce div ho nerozmačkal.

Celý den měl nervy k prasknutí. Stačilo mu ráno vyslechnout část televizních novin, které případ únosu modela Sasukeho Uchihy ještě více rozpatlávaly. On měl naštěstí ověřená fakta z důvěryhodného zdroje a nyní i věděl, kdo za tím vším stál.

„Sasori, budeš toho zmetka sledovat, chci mít přehled o každém jeho kroku. Dávej ale pozor ať tě nevidí," rozhodl se vydat příkaz, kterým by mohl Sasukeho zabít. Potřeboval ale zjistit, kde se Hidan zdržuje, aby našel místo, kde modela drží.

Rusovlásek z kapsy vytáhl krabku a nabídl cigaretu i jemu. Byl ale odmítnut, proto si zapálil sám.

„Proč ti o toho kluka tolik jde?" nechápal rusovlásek a vypustil z plic všechen kouř.

„Protože Sasuke,"otočil se k němj čelem. Temné oči žhnoucí touhou po krvi.
„je můj mladší bráška!" dodal s naprostou vážností.