Pomněnky

18. Kapitola

Gaara zalitoval, že se na stanici vrátil. Původně s ním chtěli vymést podlahu a rovnou ho poslat domů, ale když je požádal o zjištění, co se děje na adrese, kterou měl označenou jako místo momentální polohy svého mobilu, vyhověli mu. Hned na to ale přišla od policejní hlídky informace, že je tam jeden z mnoha místních pouličních gangů a nyní měla policie pohotovost. Zalarmovali zásahovku a většina z přítomných se připravovala vyrazit do akce.

„Fugaku, ty ne!" zarazil tmavovlasého policistu, co původně s rusovláskem hovořil, jeden z jeho podřízených.

„Asumo já musím! Co když je tam?!" snažil se Uchiha přítele přemluvit. V očích mu jiskřila naléhavost a obavy. Odpověď byla opět záporná.

„Víš, že to nejde. Máš na případu vlastní zájmy. Už jen skutečnost, že máš přístup k informacím a lidem, kteří jsou v něm zapojení je proti předpisům!" Asuma vypadal, jako by káral malé dítě. Chápal přítelovu starost, ale nemohl mu dovolit, aby ohrozil svou pozici a ani jejich místa. Koneckonců, potrestáni by byli i oni, protože mu dovolili nahlížet do dokumentů a podílet se na vyšetřování.

Fugaku se těžce usadil zpět do svého křesla. Fruatrovaně si prohrábl vlasy. To nemohlo být možné. Debilní nastavení systému.

„Dám ti vědět hned, jak zjistíme, co se tam děje. Pokud tam Sasuke bude, můžeš si být jistý, že se to okamžitě dozvíš," položil Sarutobi Uchihovi ruku konejšivě na rameno. Ten pouze přikývl a naznačil mu, ať už jde.

Místností zavládlo ticho. Gaara ještě stále postával zapomenut v rohu. Bylo to zvláštní. Mohl jít? Měl zůstat? Nadechoval se k otázce, ale nemusel se ptát.

„Odvezu tě domů, chceš?" dostal návrh od zkroušeného muže v uniformě.

        ***

Hidan se zapotácel. Perličky ledového potu mu rašily na čele i podél páteře. Byla mu zima, ale uvnitř, jako by hořel. Chtělo se mu zvracet. Padl na kolena a vyvrhl veškerý obsah žaludku na podlahu. Mezi přitomnými to znechuceně zašumělo.

„Je mi zle..." zahuhlal a málem do zvratek padl. Tehdy vykročil vpřed opět Sasori.

„To je pouze začátek. Později to bude mnohem horší," pronesl s rukama založenýma na hrudi. Tón hlasu i postoj, který zaujal jasně prozrazovaly, že slova myslí smrtelně vážně. „Ale..." rozrazil mračna beznaděje, co se kolem třesoucí se postavy stahovala. „Můžu to ukončit, dám ti protilátku" vytáhl z kapsy jinou ampulku. „Stačí říct, kde je Sasuke," zamával s ní Danovi před obličejem. Ten s novou nadějí natáhl po láhvičce roztřesenou ruku. Zbývaly milimetry, aby na ni dosáhl, v tu chvíli zmizela v rusovláskově sevřené pěsti.

Těžce polkl a vyškrábal se do sedu. Zaklonil hlavu a pohlédl na tmavovlasého, který stál jen pár metrů před ním. Jeho chladný a neústupný pohled, plný opovržení, které maskovalo obavy. Kdo by býval tušil, že unesením známé osobnosti zasáhne i Achillovu patu bosse největší mafie Ohnivé země?

„Tak co?" ušklíbl se Sasori. Odpověď ale nedostal. Možnost získat ji mu sebralo chrčení v Itachiho vysílačce.

Slovům přicházejícím od mužů, jejichž úkolem bylo hlídat areál, nebylo vůbec rozumět. Uchiha chvíli zápasil s laděním signálu, když konečně jasné slovo prorazilo ticho:„Benga!"

Stručné oznámení rozpoutalo mezi přítomnými bujarou konverzaci. Mnozí byli pro zdánlivě jediné východisko - prostřílet se ven. Ale jejich boss měl jiný názor.

„Kisame, vezmi ostatní a vypadněte..." pronesl ke svému příteli klidně.

„Ale co ty?" staral se Sam, který poprvé zaváhal nad daným  rozkazem.

Tmavovlasý zrovna přebíral od Sasoriho protilátku. Nezdálo se, že by Sunský mladík byl ochotný odejít. Sdílel Samův názor, nechtěl nechat Itachiho ve štychu.

„O mě se nestarej... hlavně se rozptylte, ať Vás nepochytají všechny najednou! A kdyby náhodou někoho dostali, hlavně nic neříkejte. Trvejte si na advokátech, nenechte je udělat žádné stěry, ani odebrat otisky! Vyžadujte soudní příkaz! Než ho seženou, budete venku," věděl, jak to chodí díky otci. Trochu doufal v jeho absenci. Už dříve si uvědomoval, že nebude schopný tutlat toto své tajemství navždy, ale zatím nepřemýšlel nad tím, jak by mohlo být vyjeveno.

Sledoval, jak se prostor kolem nich postupně vyprázdňuje, až nakonec nezbyl nikdo kromě jeho a Hidana. Ten se stále stočený v klubíčku pokoušel bojovat s nesnesitelnou křečí.

Nastalo ticho. Pouze vrnění motorů unášel vítr do dáli. Snad to všichni zvládnou.

„Jsi v prdeli," uchehtl se Hidan navzdory své situaci. Ihned mu ale úsměv opadl, jak další prudký impuls bolesti prošel jeho tělem.

„A ty se mnou," odvětil mu a vytáhl zbraň. Kouknul, kolik má nábojů v zásobníku. Než ji opět uklidil.

Sklonil se k té hromadě sraček a bez jakéhokoliv varování mu do boku zabodl injekci a do těla vtlačil čirou tekutinu. Dan bolestně zavyl, ale brzy se opět začal chechtat a pobavení ho neopustilo ani když ho Havran vytáhl hrubým způsobem na nohy.

Tehdy se ozavaly těžké kroky.

„Policie! Ani hnout!" komando zakuklenců vyběhlo kdo ví odkud. Samopaly namířené na dvojici, která nevypadala ani trochu překvapeně. „Odhoďte zbraně!" vyzvali je.

Stříbrovlasí ztratil svou oporu, když ho jeho trýznitel pustil, aby mohl odložit svou pistol na zem. Zavrávoral a padl na kolena. Což nebylo moc příjemné a navíc to spustilo celou akci. Vrhlo se na nich nejméně osm mužů a po malé chvíli ležel Itachi s rukama za zády a kolenem jednoho z policistů mezi lopatkami. A stejně tak i Hidan.

„No do prdele!" uslyšel známý hlas, který ihned dokázal přiřadit k obličeji přítele svého otce. „Itachi, seš to skutečně ty?" pokynul Asuma zakuklenci, aby zvedl mladíka na nohy. Nemýlil se. „Co tu děláš?" už nyní mu bylo jasné, že Fugaku nebude vůbec nadšený.

„To nech na služebnu... tenhle je přednější," kývl hlavou k Danovi, který nadával na policejní brutalitu a žádný respekt. „Ví, kde je Sasuke!"