Pomněnky

12. Kapitola

Věnováno všem!!! ❤️❤️

Naruto postával před hotelem. V rukách rozkvetlou růži, pohled netrpělivě upřený ke vchodu. Odolával nutkání vejít dovnitř a na recepci se zeptat, kde je Sasuke ubytovaný. Nevěřil ale, že by mu to bylo prozrazeno. Hotel zajisté hlídal soukromí svých zákazníků, obzvláště těch z bohaté a slavné sféry.

Lehce nesvůj překročil na druhou nohu. Vytáhl rukáv, aby zjistil, že původní deseti minutové zpoždění se protáhlo už na půlhodinové.

„Tak kde jsi, Sasuke?" zalitoval, že si od něj nevzal číslo. Stále se uklidňoval, že se třeba jenom protáhla přehlídka, ale jak minuty přibývaly, začalo mu docházet, že Sasuke nepřijde.

Zkroušeně vykročil směrem ke svému domovu. Ještě koukl přes rameno, zda třeba nakonec nevyjde, ale bylo to pouze naivní doufání.

Otevřel dveře a první, co udělal bylo, že se zhroutil na gauč. Pocit zrady v něm nepříjemně hlodal. Byl takový hlupák, že Uchihovi naletěl. Stoprocentně byl už někde mimo Konohu a vysmíval se jeho naivitě. Mělo mu dojít, že ten večer s ním hovořil tak otevřeně jenom proto, aby se s ním mohl vyspat a potom ho odkopnout. Všechny ty sladké řečičky, že ho vezme sebou. Sežral mu to i s naviákem.

„Co se děje, Naru?" vytrhl ho z utápění v pocitu méněcennosti Hidan, který s výbornou náladou a potěšeným úsměvem zrovna vylezl ze svého pokoje.

Docela ho překvapilo, když uviděl blonďáka ležet obličejem zabořeným do polštářů.

„Nepřišel..." zamumlal Uzimaki a hodil růži přes obývací pokoj až ke kuchyni. Byl tolik naštvaný, více ale na sebe, než na modela. Neměl mu vůbec věřit.

„Kdo?" nechápal šedovlasý a s nehraným zájmem se posadil do křesla naproti. Docela ho překvapilo, že jeho přítel měl mít s někým schůzku. Většinou spíš nerandil.

Naruto se vyškrábal alespoň do sedu. S velkým problémem zadržel příval slz a chvíli sečkal, než si byl jistý pevností svého hlasu.

„Sasuke..." vydechl nakonec. To jméno mu tříštilo srdce na střípky. Potřeboval tolik síly, aby ho mohl vyslovit nahlas.

Hidan několikrát zamrkal, neschopen automatické reakce. Co to sakra mělo být!? Proč se najednou všichni kolem toho kluka motají?

„Ten model? Sorry brácho, ale cos čekal?" zaklonil se a podepřel si hlavu rukama. Jeho tón zněl skoro posměvačně, jako by to nebyl on, kdo je zodpovědný za zlomené srdce svého přítele.

„Fakt děkuju, Hidane... jsi skutečná podpora..." prskl Uzumaki a zvedl se k odchodu. Neměl náladu na konfrontaci s takovým imbecilem. Nyní by potřeboval Gaaru, který byl bohužel v práci. Nabral si směny navíc, takže odcházel brzy ráno a vracel se až pozdě v noci.

Zastavil, když k němu dolehl útržek reportáže s odpoledních novin.
„...mladý model je stále nezvěstný. Mluvčí policie potvrdila, že se jedná o únos s žádostí o výkupné," srdce mu vynechalo úder. Na malou chvíli zapochyboval, zda správně slyšel. Udělalo se mu zle, musel si sednout, aby sebou nesekl.

Celou dobu se mýlil. Vyčítal Sasukemu kdesi, cosi a přitom Uchiha byl nezvěstný.

„To nemůže být pravda!" prohrábl si frustrovaně vlasy. Žaludek měl stažený a průdušky sevřené strachem. Nemohl se pořádně nadechnout. Zmateně zíral na televizi, že ani nepostřehl skutečnost Hidanova vytracení.

Ten s poněkud podivným úšklebkem potichu kráčel na půdu. Ohlížel se kvůli jistotě, že za ním blonďák nejde, načež proklouzl vzhůru.

Ve tmě spatřil zkroucené tělo tmavovlasého mladíka, který jej propaloval svými temnými kukadly s úmyslem zabít ho pohledem.

„Dobré ráno..." zašvitořil Hidan pobaveně. Kdyby neměl Sasuke ústa přelepená kobercovkou, nejspíše by schytal nějakou uštěpačnou poznámku. „Nesu ti dárek..." zašvitořil a hodil před něj na zem květinu, kterou mu původně zamýšlel dáti Naruto. Tmavovlásek koukal nechápavě. „Zničil si mého přítele, hvězdičko," až s těmito slovy si uvědomil, že měl mít schůzku s Narutem. V obličeji se mu promítl smutek. Hidan se při tom zjištění pobaveně zasmál, načež se otočil na patě nechávajíc Sasukeho samotného ve tmě tonoucího ve výčitkách.

Po tmavovláskově bledém líci se spustila slza. Naruto na něj musel být hrozně moc naštvaný. Určitě ho zklamal tím, že nedorazil. Zajisté si myslí, že to udělal schválně, že si s ním pouze hrál. Sklopil hlavu, neschopen déle hledět na rudý kvítek. Pevně semkl oční víčka propadaje bezmoci.