Pomněnky

4. Kapitola

Věnováno _AnimeTea_
Děkuji za všechny tvé komentíky a podporu! 💕💕💕

Do restaurace vtrhnul jako velká voda mladík, který se tvářil, že mu to tam celé patří.

„Naruto?" vpadl rovnou k blonďákovi, div mu z rukou nevyrazil talíře s jídlem. „Máš chviličku?" zatarasil mu cestu, čímž si vynutil jeho pozornost.

„Ale rychle! Mám támhle lidi," upozornil ho Uzumaki, který skutečně neměl času nazbyt. Potřeboval odnést objednávku dříve, než vychladne.

Hodně mu záleželo na pověsti restaurace. Chtěl otci dokázat, že zvládne podnik udržet. Kdysi se hodně pohádali. Naruto potom odešel z domova a pronajal si spolu s Gaarou a Hidanem dům. Nakonec převzal jednu z Minatových firem a vytáhl ji dost vysoko. Navzdory tomu, že vztah rodiny Uzumakiů byl již mnohem vřelejší, Naruto ve své snaze nepolevil.

„Víš, Naru... potřeboval bych od tebe, abys tenhle měsíc zatáhnul účty ty," vybalil ihned bez větších okolků. Bylo by zbytečné chodit kolem.

Sledoval, jak se výraz v blonďáčkově tváři mění od překvapeného k naštvanému. Z modrých očí na něj doslova létaly blesky.

„Cože?!" vyprskl mladík s talíři napruženě „S tím nepočítej! Je řada na tobě! Minulý měsíc za tebe dotahoval Gaara!" upozornil ho na skutečnost, že vlastně ještě rusovlasému dluží.

Naruto chtěl Hidana obejít a více se jím nezaobírat. Jenomže on jej nenechal odejít. Chytil ho za rameno a zatáhl zpět. Jen štěstím zvládl vybalancovat a nádobí nepustit na zem.

Hidan se rozhlédl kolem. „Já ty prachy potřebuju. Havran mě zabije, když mu nezaplatím," zašeptal. Snad měl strach, aby ho nikdo neslyšel.

„Na tos měl myslet dřív, než sis s ním začal!" prsknul Naruto, kterému vadilo zdržování od práce. „Říkal jsem ti, ať se na tu trávu vysereš!" varoval ho, ještě než s tím začal pravidelně.

„No... to není jen tráva," podrbal se Hidan rozpačitě ve vladech.

„Děláš si prdel, Hidane?!" vyjekl Naruto a byl rád za plné ruce, jinak by totiž tomu kreténovi jednu ubalil. „Slíbils, že do toho nespadneš!" ztišil svůj hlas. Nemusel každý vědět, o čem spolu mluví. Stačilo, že Gaara k nim házel tázavé pohledy.

Nevěděl to. Naruto se toho dohmátl náhodou, když našel pytlíček schovaný v krabičce na čaj. Ale Gaara v tomto nebyl zasvěcen, pro jeho vlastní bezpečnost.

„Naru prosím, zaplatíš to, vrátím ti to, přísahám," udělal šedovlasý psí oči.

„Ne... tohle je tvůj problém. Vyřeš si ho," nedokázal Uzumakiho přemluvit. Naruto jej obešel. Doposud dobrá nálada byla pryč a nevracela se ani při pohledu na usmívajícího se Sasukeho.

„Naruto -" dotíral Hidan neodbytně. Ťapal za ním a očividně neměl v plánu mu dát pokoj. Otravoval svého přítele a s tím i zákazníky.

Když už se zdálo, že to blondie skutečně nevydrží a sám Hidana vyvede, zachránil jej Gaara, který na něj z kuchyně zavolal, že má hovor. Naruto přikývl, že už jde.

Obrátil se ještě k Hidanovi a pronesl: „Musím! A tobě radím, sežeň peníze, nebo si najdi jiné bydlení, nebudeme tě pořád sponzorovat!" nepříjemné varování, které v zoufalci probudilo vztek. Doufal, že mu přítel pomůže. On by se na něj přece nikdy nevykašlal.

Naruto zapadl dozadu. Ulevilo se mu, že se toho dotěry zbavil. Převzal od rusovlasého telefon a tiše mu poděkoval.

„Uzumaki, prosím." představil se. Bylo překvapující, že k němu z druhé strany dolehl hlas patřící jeho otci. Zval ho na ples, který pořádal. „Ne, nevím, jestli přijdu. Musím jít, tati. Mám tu lidi..." odbyl ho rychle a než mu Minato stihl odporovat, hovor položil. Po rozhovoru s tím dementem skutečně neměl chuť na rodinné dohady.

Zachmuřený vyšel zpět za bar, kde jej mladík s tetováním na čele sjel podivným pohledem. Tušil pointu hovoru, neb sám absolvoval podobný, protože jako syn primátora Suny nesměl na tak velké události chybět.

„Pozval tě na ples?" optal se rovnou.

„Jak to víš?" nechápal Naruto a napínal zrak ke všem stolům, aby měl jistotu, že nikomu nic nechybí, nebo že není potřeba sklidit.

„Jdu taky, musím... bude tam táta a víš jaký je..." Gaara na rozdíl od Naruta neměl na vybranou. Zatímco jeho přítele se ptali, zda chce jít, jemu byla účast nařízená.

Právě kvůli věčné buzeraci utekl do Konohy. Těsně po tomto činu to vypadalo, že ho otec vydědí, ale bouře přešla. Sice s Rasou ne vždy souhlasil a mnohdy mu dělal naschvály, vždy ale reprezentoval svou rodinu, jak se patří.

„Já nepůjdu," zavrtěl blonďák hlavou a zašel do skladu. Gaara ho ihned následoval.

„No tak, Narůů! Pojď se mnou," skočil mu na záda a začal mu cuchat vlasy. Naruto se jej marně pokoušel setřást. Rusovlasý se držel jako klíště. Jejich smích putoval místností, že i hosté otáčeli zvídavé pohledy tím směrem.

„Tak že to si ty..." uvolil nakonec Minatův syn.