Pomněnky

16. Kapitola

Temnota, jenž ho obklopovala se začala pomalu trhat. Vnímal palčivou bolest na zátylku. V uších mu hučela krev. Několikrát zamrkal nadobro unikajíce spárům mdlob.

„Naruto..." oči ještě nezjistili, že mozek reaguje. Obraz před sebou měl rozmazaný. Hlas ale rozezná velice dobře. Přimhouřil oči a konečně začal zaostřovat na doposud rudý flek.

„Díky bohu! Jsi v pohodě? Co všechno tě bolí?!" nakláněl se nad ním Gaara s hrůzou vepsanou ve tváři. Kouknul kolem. Byl v obýváku.

„Co se stalo?" položil sám namísto odpovědi otázku. Nějak si nemohl vybavit předcházející události.

„Spadnul si ze schodů na ten skleněný konferenční stolek..." blonďáček nijak nezareagoval. Pouze svraštil obočí, jak se opar nevědomí pomalu rozplýval.

Byl přeci už dávno nahoře. To si vybavuje velmi čistě. Otevíral dveře, když ho někdo praštil přes hlavu. Neviděl ho, ale poznal jej. Sasuke!

Chtěl vstát, ale rusovlásek ho rychle zatlačil zpět mezi polštáře. Srdce mu začalo zběsile bít. Ten blahodárný pocit naděje mu vlíval do žil novou chuť k životu. Tu ale brzy vystřídaly pochybnosti. Byl Gaara celou dobu obeznámen o tom, co Hidan dělá? Ne, to byla hloupost, jeho přítel by nikdy nebyl schopný podílet se na něčem tak ohavném. Avšak do Hidana by to také neřekl. Ano, byl to gauner, ale únos... dokonce i nyní byl na vážkách, těžko se věřilo tomu, že on, se svou inteligencí by dokázal provést něco takového a nestrhl na sebe pozornost policie.

„Zůstaň ležet, nebo ti zase začne téct krev!" zvedl Gaara prst, jako dospělý kárající dítě. „Myslím, že bys měl do nemocnice. Měl jsem rovnou zavolat záchranku..." zkonstatoval spíše sám pro sebe a mnul si bradu, jak usilovně přemýšlel nad svým neuváženým činem. „Proč vůbec toho Hidana poslouchám," mumlal si, když mířil do kuchyně pro balíček zmrzlé zeleniny, aby tím mohl Uzumakimu ránu zaledovat.

„Kde je?!" vyjekl ihned blonďák, když uslyšel ono jméno. Ten bastard to ještě schytá.

„Odešel chvíli potom, co tě dotáhl sem... chtěl jsem volat sanitku, ale sebral mi mobil... měl docela naspěch..." přiložil mu na zátylek omrzlý pytlík zabalený v čisté utěrce. Naruto skřivil tvář bolestí. Kousnul se do jazyka, aby nevykřikl a rychle spolknul všechny nadávky deroucí se mu na jazyk.

„Jo... a já vím proč..." zkonstatoval Uzumaki a navzdory veškerým nesouhlasům mladíka ze Suny, vstal. Cítil se dost malátně, ale i tak bojoval s rozklepanými koleny a nejistě přešel několik kroků po místnosti. „Nevíš kam jel?" otočil se zpět na přítele. Ten jen zavrtěl hlavou.

„Vzal auto, ale kam jede neříkal," pohodil nad tím Gaara rameny. Nechápal, co se děje.

„Shit..." vyplivl najednou blonďáček. „Nevíš, jestli jel s někým?!" Gaara mu rychle vysvětlil, že měl dost problémů s tím postarat se o něj, než hlídat kam ten pošuk zmizel.

Naruto chvíli jen zamyšleně koukal z okna. Kam mohl jet? Pátral v paměti po všech Hidanových zašívárnách. Když najednou přišlo jako úsvit uvědomění.

„Na! Zavolej na policii, ať dají Hidana do pátrání," hodil na přítele svůj mobil a sám se začal balit. Všimnul si nepochopení v zelenomodrých očích. „Unesl Sasukeho... celou dobu ho ukrýval nahoře. Nespadnul jsem z schodů, Sasu mě praštil vázou, nejspíš si myslel, že jsem Hidan..." ačkoliv to byla pravda, nepřipadalo mu, že by přítele přesvědčil. Spíš naopak. Jediné, co možná zvládl, bylo dát mu domněnku, že není tak úplně v pohodě.

„Seš si vědom toho, jak moc šíleně to zní? Ano, Hidan je... je prostě Hidan, ale únos? Naru, to je hloupost... Navíc, když by měl opravdu toho modela nahoře, museli bysme si toho všimnout..." chtěl pokračovat ve vysvětlování, proč je to nemožné, když sám si sám začal uvědomovat, že posledních pár dní viděl Dana chodit nahoru a dolu častěji, než obvykle. „Doufám, že toho nebudu litovat," začal na displeji vyťukávat číslo policie.

„Nebudeš! Děkuju, Ro!" vyběhl rychle z baráku a bez delšího přemýšlení skočil na motorku. Poprvé v životě se neobtěžoval hledat přilbu. Beztak by ji na hlavu nedostal.

Vím, že mi nová kapitola trvala déle, než jiné. Moc se omlouvám, ale mám teď takové, ne úplně zářivé období. Nebudu vás tím zatěžovat ☺️
Doufám, že se Vám kapitola líbila! Pokud byste našli nějaké chyby, nebo překlepy, nebojte se mi dát vědět.
Jinak, budu moc šťastná za všechny hvězdičky a komentáře! Uvidíme se u další kapitoly!! ❤️❤️❤️