Pomněnky

8. Kapitola

           

Sasuke kráčel v Narutových stopách směrem k baru. Míjel mnohé lidi, kteří při zahlédnutí jeho maličkosti ihned rozvazovali šuškavé konverzace. Model je zkoušel ignorovat, ačkoliv to nebylo úplně jednoduché, neb ne veškeré šeptavé rozhovory byly úplně tiché a jeho všechny ty klepy slušně vytáčely, obzvláště tehdy, když k němu zalétly nějaké naprosté hlouposti. Jak snadno lidé propadají předsudkům.

Jakmile měl skleničku s tou úžasnou tekutinou, jež by mu mohla pomoci zapomenout, beze slova vykročil zpět k východu. Vnímal všechny ty opovrhující pohledy zabodávající se do jeho zad a musel opravdu vynaložit mnohé úsilí, aby si udržel svou kontrolu. 

Nechtěl sem jít. Moc dobře věděl, že to celé bude probíhat tímto způsobem, ale neměl na výběr. Dostal účast nařízenou od svého manažera. Musel opět očistit své jméno, ukázat společnosti, že fotka, která byla skutečnější, než by chtěl, je pouze photoshop. Jak? Samozřejmě, že účastí na veřejných akcích se Sakurou po svém boku. Už ho toto divadýlko nebavilo.

Byl natolik zabraný do svých myšlenek, že ani nepostřehl přítomnost další osoby. Naruto na malou chvíli zaváhal, zda by nebylo nejlepší se prostě otočit a víc se Sasukeho nestarat, ale než vydedukoval co udělat, stihl se prozradit nerozhodným odfrknutím.  Temné oči se střetly s těmi pomněnkovými a on najednou měl nohy jako z olova. Ztuhnul, neschopný pohybu.

„Eh – uhm, no..." koktal a rozpačitě se drbal na zátylku. Cítil krev hrnoucí se mu do tváří. Nevěděl, co dělat. „ Jste- jste v pořádku?" vykoktal nakonec s nemalým problémem. Na čele mu vyrašily perličky potu, jak moc byl nervózní.

„Bylo mi příjemnější, když jsme si tykali," pronesl místo odpovědi Sasuke. Jeho tón byl ledový. Velmi dobře souzněl s kamennou maskou v jeho tváři.

Těžko by se dalo odhadovat, co uvnitř prožíval, nebo jaké myšlenky mu kolovaly hlavou. Ačkoliv vzhledem k předešlému fiasku mu byla tato přetvářka úplně k ničemu. Každý, kdo měl přístup k internetu nebo televizi, díky rychle se šířící zprávě věděl, kterým směrem míří jeho soustředění.

Naruto pouze přikývl. Ještě stále s velkým ostychem došel k mladému Uchihovi a usadil se na schod vedle něj. Jejich okolí naplnilo ticho. Nikoliv ale to nepříjemné a tíživé, ale ani vítané. Sasuke upil ze své sklenky, zatímco Naruto horlivě přemýšlel nad tím, jak navázat kontakt. Najednou ho ale opustila veškerá smělost a on najednou vůbec nerozuměl, jak v to odpoledne dovedl být tak chladný. Vždyť nyní ho nedokázal ani jednoduše oslovit.

„Um... Neměli bysme se vrátit, tvoje přítelkyně -," spustil najednou nesměle, ale byl zastaven ještě dříve, než stihl větu dokončit.

„Není to má přítelkyně!" vyplivl Sasuke možná až příliš prudce. Rád by svedl svou reakci na alkohol, ale toho v žilách stále neměl dostatek.

Uzumaki několikrát zmateně zamrkal. Dalo mu pořádnou práci posbírat odvahu pro otevření pusy a nyní si nebyl jistý, zda je vůbec správné, aby ještě cokoliv říkal. Sklonil hlavu a zaměřil svou pozornost na bublinky ze šampaňského.

„A-ha... já jen... všude se prezentuješ s ní, proto jsem myslel, že jste spolu," zašeptal tiše, jako bez dechu.

Tmavovlasý se pobaveně ušklíbnul. Znovu usrkl hořké tekutiny, která ho příjemné hřála v krku a žaludku. Chvíli mlčel a jen si pohrával se sklenicí. Každý už to věděl,  a on narazí na klučinu, co nejspíše nesleduje média, protože pokud by byl v obraze, nikdy by nepronesl takovou hovadinu, jako že je se Sakurou ve vztahu.

„Povím ti tajemství, chceš?" obrátil se k blonďáčkovi, který pouze přikývl. V modrých panenkách se zableskla jiskřička zvědavosti. Sasuke se k Uzumakimu přiklonil ještě blíže. Naruto mohl cítit jeho horký dech na svém krku, to mu vysílalo do celého těla příjemné vibrace. Tehdy Uchiha zašeptal: „Jsem gay."

Zorničky v jeho očích se prudce stáhly do maličkatých teček. Ucuknul od tmavovláska, který si tuto reakci mohl přebrat jakkoliv špatně, namísto toho se pouze pobaveně zasmál. Několikrát překvapeně zamrkal ve snaze zpracovat nově nabytou informaci. V hlavě mu blikala červená kontrolka s nápisem - Máš šanci.

„C-co?!" vykoktal. Nejspíše chtěl mít jistotu, že to co slyšel, byla pravda.

„Se Sakurou musíme hrát pár veřejnosti... ale mám přítele," temný stín mu přelétl přes tvář. „Tedy, měl jsem... Musel odjet a já nevím, jak to bude dál... udržovat vztah na dálku je na nic, není to pro mě," semkl rty do úzké linky. Nechtěl se smířit s tím, že je Deidara pryč. Zároveň ale dobře věděl, že pokud budou odděleni tolika kilometry, nebude to mezi nimi nikdy fungovat. Už kvůli Deidarově žárlivosti.

Naruto nakrabatil čelo. Nyní rozuměl splínu a bolesti, kterou si Sasuke dnes večer přinesl, jako cejch. Hledal vhodná slova, ale nakonec ho nenapadlo nic jiného, než pronést: „To je mi líto."

Sasuke do sebe kopnul zbytek obsahu pohárku. Zavrtěl hlavou a odložil sklenku na chod vedle nich.

„Co ty? Máš někoho?" změnil téma. Nechtěl mluvit o sobě a o svých vztazích. Už když Naruta spatřil poprvé, věděl, že o něm potřebuje zjistit něco víc, no a teď měl výbornou příležitost.

Naruto zrudl jako rajče. Aby nemusel ihned odpovídat, rychle se napil a doufal, že během nabraného času stihne něco vymyslet. Uchihův zvídavý pohled jej propaloval skrz na skrz. Sasuke se zapřel lokty o kolena a rukama si podpíral bradu, zatímco mlčky vyčkával na odpověď.

„Ne... teda je tu někdo, kdo se mi líbí, ale nemyslím si, že mám šanci," zkonstatoval a poprvé dobrovolně navázal oční kontakt. Studoval rysy mladíkovi tváře, jako by si chtěl zapamatovat každý detail. Sametovou pleť, ostré lícní kosti, malý nosík, dvě temná kukadla, plné rty. Ach, ty rty. Barvou mu připomínaly zralé jahody. Najednou ho napadlo, zda by tak i chutnaly.

„Nepodceňuj se tolik!" narovnal se tmavovlasý v zádech. Tvářil se přísně, nebo možná podrážděně z nedostatku blonďákova sebevědomí. On by si hned al říct, pokud by měl o něj zájem.

„To není o podceňování!" vrátil mu stejným způsobem. „On ještě včera nevěděl, že existuju!" pronesl s podivným podtónem. Ihned si uvědomil své podřeknutí.

Sasuke byl lehce vykolejen. Nejdříve ho uhodilo slovíčko on, což jasně vypovídalo o Uzumakiho orientaci. Jenomže poté si dal do souvislostí i zbytek věty. Vytřeštěně si prohlédl pobledlou tvář mladíka vedle sebe.

„Ale teď už to ví," vzpamatoval se rychle a přisedl si k Uzumakimu blíže. Položil mu ruku na rameno a lehce stiskl, jako by mu chtěl dodat odvahu a ukázat mu, že se nemusí stydět.

„Jenomže to nemění nic na tom, že je moc slavný. Za týden odjet bude muset odjet a já už ho potom nikdy neuvidím," zamumlal Naruto. Byl překvapen reakcí, které se mu dostalo. Měl strach, že na něj bude Sasuke za jeho přiznání naštvaný, nebo že se mu zhnusí, ale naopak.

Tmavovlásek se odhodlal k dalšímu kroku. Obmotal svou paži kolem jeho krku a položil mu hlavu na rameno, kde ještě před chvílí měl ruku. Blonďáčka polechtaly dlouhé prameny havraních vlasů na odhalené kůži. Zhluboka se nadechl, aby mohl do plic nasát Sasukeho vůni. Bylo to úžasné.

„Třeba by tě vzal sebou," zašeptal Uchiha opět tiše nadále o sobě hovoříc ve třetí osobě.

„A vzal?" vypravil ze sebe Uzumaki s neskrývanou nadějí.

„Ano!"

Někdo měl strach, že by to Naruto zkazil?

No, zatím k tomu nedošlo, ale co není může ještě být. :D

Snad se vám díl líbil.

Předem děkuji za všechny votes i komentáře!

U další části!